Bajka o jednom výkalu a jeden příběh navíc

14.06.2017 17:33

Bajka o jednom výkalu a jeden příběh navíc.

Dnešní „Pelé mele“ uvedu bajkou o domýšlivém výkalu.

V jedné maríně, kde kotvily jachty, vylili s paluby do moře nočník s hovnem. Hovno se chvíli motalo pod hladinou, ale protože bylo celé plyny nadmuté, po chvíli vyplavalo na hladinu, rozhlédlo se po okolních lodích a hrdě pravilo: „ Tedy, my jachty, my si to ale plaveme!“. A najednou chramst a zbaštila ho pražma královská.

Proč ten úvod? Bylo 100 hoven, už je jich jen 99. To sté, které si také myslelo, že nad něj není, se rozprsklo o obyčejný blbý dřevěný strom. Holt myslelo si, že samo  o sobě je nad zákony. U těch lidských mu to možná vycházelo, neboť paragrafy jsou kroucené. Na ty fyzikální dojelo, holt gravitace, tření, odstředivá síla  a zákon akce a reakce platí bez výjimek.

Prý je dotační program „Dešťovka“, který se týká jímání dešťové a odpadní vody a její znovu použití, jedním z nejúspěšnějších. Hřeje mne to na duši, neboť to ukazuje na mé určité vizionářské schopnosti. S návrhem jímání a recyklace odpadních a srážkových vod jsem přišel a spolu se ženou jej uvedli do stádia projektu již před čtvrt stoletím v roce 1992, nebo 1993, kdy jsme s ním zvítězili na soutěži ekologických projektů, pořádané vídeňskou vládou v Rakousku a vyhráli s ním tenkrát horentní sumu 20 000 šilinků, za které jsem potom mohl dostavět a otevřít svoji ordinaci. Škoda, že jsem si na to nenechal dát patent. Mohl jsem nebýt řadový důchodce s průměrným důchodem, ale vzhledem k příjmům z patentu boháč a stříbrná liška s nožičkama nahoru.

Takže dnes se týkalo "Pelé mele" dvou zdánlivě nesouvisejících příběhů. Ale jen zdánlivě. Oba příběhy mají pod čarou společného jmenovatele a ten je: Každý svého štěstí strůjce.

Jirka B.