Bacha na ty "jediné správné"

28.11.2019 20:18

Bacha na ty „jediné správné“ !

Existuje skupina těch „jediných správných“. Pokud jsou to jen jacísi lokální čičmundové, jen otravují život. Horší je to, když se jim podaří zblbnout část populace a domohou se nějakého postu.

Pak ta jejich „ správnost“ může škodit. Co, že může? Škodí.

Není to tak dávno, co se jistí pražští konšelé rozhodli, že budou vyučovat Čínu (PRC) v oblasti lidských práv a šťourat do jejich vnitřně politických záležitostí. Prostě někdo, kdo by stěží uřídil kravský potah, radí představitelům Číny, jak mají řídit miliardovou Čínu. A provokovali tak dlouho, až Číňané usoudili, že jim nějací političtí fořti z nějakého Česka, které je celé tak velké a má tolik obyvatel, co průměrné čínské okresní město, nemají co radit a nestojí za pozornost a jaksi vyškrtli Česko ze svého zřetele. Myslím, že Čína tu ztrátu zájmu ani nepocítí, za to my ano.

Rád bych upozornil na to, že se Čína za posledních pět, či šest desetiletí stala v důsledku čínské politiky ze zaostalého zemědělského státu jednou z největších průmyslových velmocí. Posuďte sami, kam jsme se za tu dobu, nebo za těch třicet let „svobody a demoracie“ posunuli my.

Stejně tak to vypadá, že v důsledku antiruských projevů těch „jediných správných“ stejné stanovisko, jako Čína, začíná k Česku zaujímat i Rusko. Zatím to byl náš tradičně dobrý obchodní partner a tradičně obrovské odbytiště našich výrobků. Myslím, že zpřetrhání těchto obchodních vazeb pocítíme více my, než Rusko. Už jsme negativně pocítili všelijaká protiruská obchodní embarga, do kterých jsme se nechali vmanipulovat těmi, co poté ochotně obsazovali naše uvolněné trhy a vypadá to, že nyní můžeme doplatit na odvrácení zájmu o vzájemnou spolupráci ze strany Ruska, jehož symptomy jsme již zaznamenali, může být daleko dramatičtěji.

Budeme hrdí, ale chudí. Ale budeme si uspokojovat své „ to správné“ ego tím, že budeme hodnotit a soudit zásluhy Sovětského Svazu za II.světové války před 80 lety, ex-post bojovat proti okupaci ČSSR před 60 lety a vytahovat další a další faktické, či fabulované křivdy ať z dob SSSR, či Ruské federace.

Je jednodušší hrát si na správňáky a řešit „historické křivdy“, zviditelňovat se individuálně, či kolektivně bez ohledu na prospěšnost, či škodlivost pro naši současnou společnost, než se lopotně, leč perspektivně zaobírat budoucností a tvořit vize a cesty k jejich naplnění do budoucna.

A když už jsme u té národní a státní hrdosti, nevadí Vám to „doporučení“ vlády USA vládám submisivních zemí vyloučit čínskou Huawei z tendru na budování sítí 5G s hrozbou omezení spolupráce? Mně osobně to doporučení zavání vydíráním. Je sice zaštiťováno obavami před Čínou jako takovou, ale podle mne se tam jedná o obchodní válku.

Ze stejného ranku jalové “zásadovosti“ vidím i zahájení trestního řízení proti metuzalémům minulého režimu za střelbu na hranicích na osoby prchající přes železnou oponu. Proč jsou Jakeš, Štrougal a Vajnar řešeni až po třiceti letech a nebyli řešeni krátce po převratu v roce 1989? Odpověď je jasná. Tehdy nebyli souzeni proto, že dohoda o beztrestnosti komunistického režimu a jeho prominentů byla součástí dohod k nastolení deifikovaného Havla prezidentem. Tehdy se to spláchlo hesly "sametová revoluce" a "nejsme jako oni", aby měl Havel funkci a onen pověstný " klid na práci". A vytahování této kauzy v době, kdy „pachatelé“ jsou bez mála století , je jen další pokus o vyvolání mediálně vděčné zástupné kauzy, odvádějící pozornost od opravdových problémů, které naše společnost nedokáže, nebo nechce řešit.

Mimochodem, proč jsou po třiceti letech vybráni tito obětní beránci, když tito lidé jen řídili režim, který společnost opakovaně potvrzovala 99,97% ve volbách odevzdaných hlasů kandidátům tohoto režimu? Vždyť se k jejich jednání dá konstatovat, že plnili úkoly a naplňovali vůli lidu na místech lidem jim svěřených.

A teď příklad těch „jediných čestných a správných“. Na blogu idnes bloger Trizuljak kritizuje represe v padesátých letech. V té době jeho otec sochal za režimní peníze pomníky rudoarmějcům a další skulptury socialistického realizmu, dostával režimní ceny vraha Klementa Gottwalda, vyučoval na Vysoké škole výtvarných umění. V letech, kdy byli vězněni Trizuljakovi milovaní básníci, byl jeho otec stále vysokoškolským učitelem, národněfrontovým poslancem města Bratislavy a členem předsednictva prokomunistických a komunisty řízených svazů výtvarných umělců. Po okupaci ČSSR v roce 1968 v období normalizace otec pana Trizuljaka podepsal Antichartu a sám pan Trizuljak studoval prestižní, výběrovou a politicky velmi regulovanou výtvarnou školu a v době střelby na uprchlíky na hranicích doložitelně vystavoval coby svazácký umělec olomoucka na výstavách oslavujících výročí Rudé armády a Komunistické strany Československa.

Proč se pánové Trizuljak starší i mladší neozvali, když to bylo aktuální?

Je pro mne otázkou, proč takový člověk má pocit, že právě on je ten povolaný soudit a kázat morál. Vždyť právě takoví lidé ten minulý režim tvořili a drželi při životě. A slušné by bylo někde v ústraní a bez publicity se v tichosti kát.

Jirka B.

www.youtube.com/watch?v=dte9dvsWEEQ