Babišova kobliha

23.05.2017 20:27

Babišova kobliha

Furt jsem o ni četl, v sobotu jsem ji konečně ochutnal! Babišovu koblihu. Žena, dcera a vnučka mi ji přivezly z Čapího hnízda. Byla to normální kobliha.

Jako bych to slyšel, ta moje hodnocení některými. „Je to Putinův holomek, tak se není co divit, že i Babišův, že!“

Chyba lávky, ani první, ani druhé. Jen se snažím vidět věci objektivně a ze všech stran.

Čas od času vyrážíme komplet, či parciálně na výletky do okolí. Tentokrát vyrazily ženy na výletek na Čapí hnízdo, je to jeden z cílů v okolí, kam tu a tam také zajíždíme. Je to pro vnučku atraktivní, jsou tam zvířátka, je tam atraktivní dětské hřiště, jsou tam i jiné atraktivity. Já tentokrát nevyjel s nimi, měl jsem cosi na práci.

Vyjely brzy dopoledne, vrátily se pozdě odpoledne, už jsem si začal dělat starosti, že tak dlouho se tam skoro nedá zabavit. Tentokrát šlo, slavilo se tam, což jsme nevěděli, 5 let Nadace Agrofert. Na oslavu byly pozvány zdravotně hendykepované děti a děti z dětských domovů, které nadace podporuje. A vstup byl volný a program přístupný i pro náhodné návštěvníky.

Žena, která , jako já, také není žádným Babišovým příznivcem, to vyhodnotila slovy „Perfektní a perfektně organizovaná akce. Kdo zvládne zorganizovat takovouto akci, dokáže zajisté i organizovat řízení státu.“. Což u většiny Babišových odpůrců nepociťuji, dodávám k tomu já.

Program i občerstvení hojné a zadarmo, organizace a logistika perfektní, atrakce i zvířátka v perfektním stavu a výborné kondici, organizace klapala od příjezdu na četná parkoviště až do plynulého odjezdu stovek aut a autobusů. A tak si moje děvčata zablbla na atrakcích, pokoukala na zvířátka a pojedla z celodenní nabídky pokrmů a nápojů, to vše zadarmo, dokonce mi  žena jako raritu přivezla i tu mýtickou Babišovu koblihu. A k volební podpoře hnutí ANO se zavázat nemusely.

Co dále v dnešním „Pelé mele“?

Zase islamistický atentát v Manchesteru, tentokrát cílený na týnejdžry.  Mrtvé a zraněné odrostlejší děti.

Ani Bohovi, žádné migranty rozkazem. Když si Merklová nasrala do hnízda a Němci jí to dovolili, tak ať si v těch sračkách umažou brčka,  Sami ale než mít tohle tady, to raději pryč z unie. Stejně ta EU má nějakou váhu jen v představách eurohujerů, reálně už je to  jen stále bezvýznamnější periferie světa.

Trump v Saudské Arabii předvádí, že Američané i za jeho režimu budou vydělávat na smrti a je jim jedno, že ji z jejich zbraní bude rozsévat ten nejtmářštější rodinný režim na světě. Kam se na rodinu Saudů hrabe rodina korejských Kimů!

V souvislosti  s Trumpovým pardonem pro podporovatele militantního islámu a jejich vyzbrojováním americkými zbraněmi je vhodné si vzpomenout, kterak Václav Havel v zájmu amerických zbrojařů zlikvidoval náš zbrojní průmysl. Trhy, které Havel vyklidil, obsadili Američané. Je pochopitelné, že za to má v americkém Kongresu bustu. Havel byl jejich člověk.

Začal jsem dnes o jídle, skončím stejným tématem. Zase jsem vařil s „tátou a mámou“. Pravidelní čtenáři již vědí, že jsou to dva staré, do sebe zapadající pekáče, ve kterých vařím na živém ohni v „černé kuchyni“. Tentokrát jsem koupil dva baklažány a tak jsem dnes vařil mojí modifikaci řecké musaky a to pro ty, co je to zajímá, následovně:

Nakrájel jsem omyté baklažány (lilky) na plátky cca 1,5 cm silné, rozložil je, řádně posolil a nechal je „potit“ hořkou šťávu.

Poté jsem dočista dočista opral brambory a ve slupce je dal do „mámy“, přiklopil „tátou“ a dal vařit na oheň. Mezi tím jsem si nakrájel na kousky kuřecí řízky, neboť jsem neměl běžně užívané mleté maso a byl jsem líný pro ně dojít, osolil, okořenil pepřem, provensálským kořením, libečkem, dobromyslem a nechal odležet. Do další misky jsem si připravil na zahradě natrhanou rukolu, pokrájená rajčata, žampiony, cibuli a česnek, vše v přiměřeném množství.

Mezi tím se napolo uvařily brambory, tak jsem je slil a nechal chladnout v „mámě“.

Poznámka: Když jsem brambory sléval, využil jsem vařící vody z brambor jako nejlevnějšího a nejekologičtějšího herbicidu a polil jsem jí pampelišky a ostatní plevel, který vyráží v dlažbě okolo bazénu. Doporučuji, účinné.

Do „táty“ jsem nalil olej a na něm orestoval opláchnuté „vypocené“ plátky baklažánu postupně všechny z obou stran a dost do tmava a vyndal jsem je stranou.

Do „táty“ jsem dolil trochu oleje a na něm orestoval kuřecí kousky. V průběhu restování jsem přidal pokrájenou rukolu, rajčata, žampiony, cibuli a česnek a restoval spolu.

Mezi tím jsem na vymazanou „mámu“ rozložil opečené plátky baklažánu, na vrstvu baklažánů pokladl vrstvu na plátky nakrájených polouvařených brambor, které jsem krájel i se slupkou a na brambory jsem rozložil vrstvu restovaného masa a zeleniny. Na zeleninu jsem pokladl opět vrstvu plátků brambor a na vrch znovu vrstvu baklažánů. Takže, začíná a končí se vždy vrstvou baklažánů! Samozřejmě, že při kladení vrstev jsem dochucoval.

Naloženou „mámu“ jsem přiklopil „tátou“ a dal vše jakoby dusit po dobu, než jsem uklohnil zapékací zálivku. Do té jsem dal mléko, hladkou mouku, vejce, sýr, sůl, koření, to vše v přiměřeném množství  a ingredience rozmíchal pomocí ručního mixéru. Touto směsí jsem zalil obsah „mámy“ a "mámu" přiklopemnou "tátou" dal zapékat tak dlouho, dokud zapékací zálivka neztuhla v pružnou "těsnící hmotu".

Koho by zajímalo, čím jsem topil, tak pro úplnost to byly borové šišky a suché ořechové  špalíky nařezané z uschlých větví.

Pak jsem pekáč s musakou odstavil a venku u bazénu se servíroval  oběd. Bylo to dobré a vhodné k dnešnímu slunečnému a teplému středomořskému  počasí.

To je dnešní „Pelé mele“ celé.

Jirka B.