A je po Václavovi

01.10.2019 20:36

A je po Václavovi

Je po Václavovi. Už tři dny. Přesto se mu budu ještě v dnešním „Pelé mele“ zpětně věnovat. Den české státnosti, státní svátek. Zapomněli jsme, že je zavřeno a skončili jsme bez pečiva.

Svatý Václav je patronem české země. U jeho sochy na Václaváku šly dějiny jak národa a státu, tak mnohých jedinců. A tak Václav koukal s koně na demonstrace i manifestace, zatímco „pod ocasem“ si dávala spicha mládež k prvním rande. Zažil jsem obojí. Na ta první rande „u koně pod vocasem“ si už moc nepamatuji, zato si dobře pamatuji na první ránu obuškem, kterou jsem tam dostal na demonstraci 1.května 1969.

Svatý Václav a jeho socha na Václaváku byl pro mnohé symbolem protirežimního odporu za (hlavně bolšvické) totality. Přesto žádného komunistického pohlavára nenapadlo sochu-symbol odstraňovat, jako ty dnešní „demokraty“ sochu Koněva. Jen Václava ohradili a okolo vytvořili thůjový lesík. Říkalo se mu Štrougalovy sady. Vzaly za své při hokejových událostech v březnu 1969. Jak jinak, také jsem byl u toho. A pak tam drželi bolšáni Václava za kovaným řetězem.

Takže tolik k sv.Václavovi.

Já osobně jsem ale příznivcem spíše jiného patrona, sv. Vojtěcha. Mám k němu blíže, kousek odtud v Kostelci u Křížků jeho průvodci založili na podzim roku 992 (to datum jsem  (sic!) sám odvodil) rotundu, dále je tu po jeho mentorovi Radlovi pojmenována obec Radlík a z okna koukám na kopec Radimovku nad obcí Radimovice, která nese jméno Vojtěchova bratra Radima. Takže k Vojtěchovi mám vztah takřka sousedský.

Druhé téma dnešního „Pelé mele“ bude odkazovat na morálně výchovnou pohádku Císařovy nové šaty. Jistě jste si všimli honu dobroserů na jistého psychiatra, který veřejně poukázal na to, že tzv.ekologická aktivistka Greta Thunbergová je ke svým projevům hnána svojí osobnostní alterací Aspergerovým syndromem. Prý ten odborník nemá etické právo poukazovat na její diagnozu a spojovat ji s Gretiným vystupováním. 

Já osobně si myslím, že odborníci mají přímo povinnost upozornit na abnormalitu a absurditu situace, kdy davy buntuje dítě s alterovanou osobností. Je dobře, že se našel někdo, kdo mezi zástupy obdivujícími (ať upřimně, či neupřimně) císařovy nové šaty zvolal, že císař je nahý.

Když už jsem se dotkl té ekologie, budu jí věnovat v dnešním „Pelé mele“ pár témat.

Takže houbové šílenství pomalu opadá, rojnice hobařů „čistící“ lesy pomalu mizí, stejně, jako houby na naší zahradě. Sice tam ještě nějaké jsou, ale už to není masa, i když do kuchyně to stále stačí.

Dnes jsem ryl záhony a ač jsem na nich žížaly našel, asi to nebude těch 400 jedinců na metr kubický, jak jsem kdesi četl coby ukazatel zdravého stavu půdy. A nedostatku žížal už si všímá kde kdo. Nevím, ale možná opět založím na zimu záchrannou žížalí stanici v kotelně. Kontejner s vlhčeným humusem a listím, kam dám nějaké žížaly a umožním jim přes zimu možnost se rozmnožovat. A na jaře na záhon. Před pár roky jsem takhle choval žížaly sebrané po dešti na asfaltu. Teď už na asfaltu po dešti „dešťovku“ najít je skoro zázrak. Takže vyzývám čtenáře, připojte se k mé kampani „Zachraňte Julii“.

www.youtube.com/watch?v=RLdVNi7HXlQ

Nyní zkouším další nový ekologický exces. Zkouším další možnost, jak naložit s použitými zbytky potravinářských tuků a olejů z domácnosti. Sbírám je velice pečlivě, neboť až poté, co jsme založili u domu ekologickou kořenovou čističku šedé vody, jsem zjistil, jak zbytky tuků a olejů z vody z nádobí dokážou doslova zasrat odpadní potrubí. 

První použití přečištěných tuků a olejů jsem našel jako mazný olej do řetězových pil. Ale poté, co už tolik neřežu, neboť (taktéž ekologickou) přístavbu z krčkového zdiva jsme již dokončili, zůstávaly mi tuky a oleje v přebytku. A, heuréka, našel jsem nové uplatnění. Vyrábím z nich domácí mýdlo a prací gel. Zatím je to jen takový experimentální pokus, ale mýdlo mydlí a prací gel pere. Kilo mýdla vyjde tak na deset kaček ( a že kilo mýdla je kus mýdla), litr pracího gelu na pětikorunu, což je násobně levnější, než poměrné zboží kupované. Takže nejen ekologické, ale i ekonomické.

A v poslední části dnešního „Pelé mele“ se, jak jinak, než politologicky, zamyslím k výsledkům mimořádných parlamentních voleb v Rakousku. Drtivě vyhráli lidovci, druzí soc. dem, třetí svobodní, čtvrtí zelení atd. 

Zajímavá je interpretace. Já bych to viděl na posílení konzervativní pravice, zatím, co dobroseři jásají nad porážkou populistů. Rád bych jim připomněl, že ještě před dvěma roky lidovce (spolu se svobodnými) nazývali populistickými pravicovými extremisty a uvalovali na ně restrikce. 

Ano, v letošních volbách na úkor Svobodných získali hlasy lidovci, ostatně témata obou stran a jejich řešení není až tak v rozporu, ale hlavní je, že podle výsledků voleb se mínění rakouské veřejnosti celkem nepohnulo a zůstalo většinově poměrně zdravě pravicově křesťansko-sociální a národní.

A jestli politika lidovců vychází z reakce na mínění většiny občanů, což Kurz garantuje a není poplatná tlakům dobroserských medií a neomarxistickým proudům ze zahraničí, pak je otázka, zda populismus a respektování názorů většiny není jedno a to samé.

Je vidět, že rakouští lidovci jsou respektovanou a podporovanou politickou silou. Naši lidovci, kteří podle posledních volebních průzkumů nedosahují 5% , spíše než politickou silou rezonují veřejnosti v libozvučném spojení "kravinec, slepičinec, lidovec".

A to je dnešní „Pelé mele“ celé.

Jirka B.