Zamyšlení dušičkové

03.11.2018 18:53

Zamyšlení dušičkové

Je čas dušičkový a lidé vzpomínají na své blízké mrtvé. Poslední dobou stoupl počet mladých mrtvých, vojáků zabitých na zahraničních misích, konkrétně v Afghánistánu.

Prý tam padli v našem zájmu v boji proti terorismu. Prý!

Myslím si, že ta taktika a strategie boje proti terorizmu vedením desetiletí vleklé války někde v Afgánistánu asi nebude ta nejlepší.

Za prvé Talibán prý není expanzivní globální, nýbrž lokální afghánské hnutí.

Za druhé je hnutí Taliban místním blízké, což soudím z toho, že bez podpory obyvatel by nemělo schopnost desetiletí vzdorovat v sandálech a s „domádo“ vyrobenými zbraněmi a výbušninami nejmoderněji vyzbrojeným armádám, které se na většině území nemohou cítit bezpečně nejen v plenéru, ale ani uvnitř opevněných základen.

A za třetí, jaký má smysl potírat talibánské teroristy v Afgánistánu, když teroristé z Al-Kaidy a Islámského státu proudí do Evropy zcela volně v migračních vlnách z Blízkého Východu, afrických států a jsou více méně vítáni tou „pokrokovou a humánní“ částí evrposké společnosti?

A to nemluvím o radikalizaci podstatné části druhé a třetí generace v západoevropských zemích domestikovaných afrických a asijských gastarbeitrů.

Podle mne by byl boj s terorismem daleko účinnější, kdyby se vytvořila pevná a bezpečná hranice mezi naším a teroristicky potenciálním územím a kontakt mezi naším a potenciálně či fakticky teroristickým světem probíhal skrze kontrolované body. Tu bezpečnostní linii vidím na vnější hranici Ruska, Ukrajiny, Rumunska, Bulharska, Řecka, bývalé Jugoslávie,Itálie, Francie, Velké Británie, Irska, Beneluxu, Dánska, Německa, Polska, Pobaltských republik, Finska, Švédska a Norska. Stejně tak nechť si chrání své hranice USA, Čína, Japonsko, Austrálie a další státy, které si chtějí zachovat principy své kultury.

Takovýto princip obrany by ovšem vyžadoval nalít si čistého vína, tedy přiznat si, že Rusko není agresivní nepřítel, že „boj proti terorizmu“ je hlavně velký kšeft nejen pro zbrojařský průmysl, ale třeba v Afghánistánu pro obchod s drogami a jinde jde o obchod s ropou, jinde že je neklid někomu prospěšný z geopolitického hlediska a že je tudíž pro mnohé zákulisní skupiny válka pravým požehnáním.

Frekvence obětí českých vojáků v Afghánistánu stoupá. Ba dokonce se objevily náznaky, že se nějaký „koncepční“ systém boje proti terorizmu zvrhává v princip „oko za oko, zub za zub, zabil jsi mi kámoše, zabiju toho tvého“. Tak jednají gangsteři, ne armáda.

Takhle nějak postupně zabředávali Američané v šedesátých letech do války ve Vietnamu. Také se jich stále více vracelo v rakvích. Pak přišla pomsta za padlé kamarády a vyvraždění a vypálení My-Lai. No, skončilo to za pár let evakuací Vietkongem obležené americké ambasády helikoptárami.

Nerad bych, abychom zabředli do takové války. Vojáci jdou tam, kam je politici pošlou. Politici by nám měli podrobně vysvětlit nejen smysl naší účasti na válce v Afghánistánu, ale té války vůbec. Má-li ovšem vůbec nějaký ospravedlnitelný smysl. Jinak se mi na mysl derou verše jedné písničky „ Proč mám se bít pod cizí zástavou a proti komu mám vést tu bitvu bezhlavou?“.

Krásný barevný podzim přeje, zdraví a přeje zdraví

Jirka B.