Už zase parazitují na aféře v Letech, aneb kdo šíří dezinformace

10.08.2019 14:28

Už se zase parazituje na aféře v Letech, aneb kdo šíří dezinformace.

Nerad zavěšuji články v pátek a v sobotu. Čtenáři odjíždějí na víkend a blogy je až tak nezajímají. Chystal jsem se v pondělí zavěsit zcela jiný blog, ale udělám výjimku. Budu reagovat na blog pana Trizuljaka na idnesu "Soudruh se raději zastane vepřů, než obětí koncentračního tábora v Letech"

a jeho diskuzi k blogu.

Obsah toho blogu spočívá jednak v pseudohodnocení onoho tábora a jednak v konstrukci toho, že komunista Filip dává přednost produkci vepřového před utrpením cikánských vězňů v koncentračním táboře v Letech u Písku.

Pan Trizuljak ve svém článku projevuje nedostatek znalostí o tomto táboře. Například nebere v úvahu, že tábor nebyl na místě nuceně zlikvidovaného agrokombinátu, nebyl koncentrační, pokud koncentračním nebudeme nazývat jakékoli místo, kde jsou soustředěni lidé a utrpení na tomto místě nebylo větší, než na několika tisících podobných zařízení, zřízených za války Německem na našem území a někde dosud sloužících k nejroztodivnějším účelům. Zlikvidování vepřína nemělo s pietou nic společného, to byla jen proklamovaná záminka pro podivné šarády.

Tyto a další neznalosti u pana Trizuljaka nejsou žádnou výjimkou, spíše je absence konkrétních znalostí pravidlem. Projevy pana Trizuljaka jsou mnohdy ne nepodobné tzv. papouškování, skandování předepsaných hesel.

A jeho umělá konstrukce vyplývající z obsahu nadpisu i obsahu blogu, že komunistický politik Filip upřednostňuje prasata před Cikány, je typická dezinformace. Komunista Filip jen konstatoval nehospodárnost teatrálního aktu likvidace vepřína .

A to neříkám jako nějaký kryptokomunista, k tomuto politickému směřování jsem měl netajené výhrady za minulého režimu a mám i dnes.

Mohli bychom tyto zásadní nesmysly uvedené v článku a diskuzi pana Trizuljaka brát jen jako projev jeho obvyklé neznalosti. Ale podle mého názoru to není jen neznalost, ale záměr. Pan Trizuljak se potřebuje prezentovat co nejvíce a nejvýrazněji jako ten ryzí demokrat, což v jeho pojetí znamená být ryzí antikomunista, ryzí rusobijec.

Myslím, že i toto pojetí demokracie je zcestné. Ale mohla by to být jen jakási variace demokrata, kdyby pan Trizuljak za sebou neměl jakousi totalitní minulost.

Pan Trizuljak se vydává za dítě z komunisty perzekuované rodiny. Není tomu tak, ba právě naopak. Ta rodina byla komunisty protéžována. Otec zahájil svoji karieru socháním rudoarmějců, socialisticko realistických dělníků (Zvárač 1951, Zvárač Horváth 1953, Starý haviar 1950, Banícky učeň 1951)) a rolníků (Rolníčka 1956) a nových socialistických rodin ( Nový vek 1953,Nové pokolenie 1956). Za to byl Gottwaldem ještě za Gottwaldova života oceněn Státní cenou Klementa Gottwalda, včetně finanční součásti této ceny. Stal se v době nejkrutějších stalinsko-Gottwaldovských represí i vysokoškolským pedagogem, později byl navržen a zvolen do komunisty řízeného zastupitelstva města Bratislavy a byl členem předsednictva komunisty řízených uměleckých svazů. V roce 1977 podepsal Antichartu, v roce 1985 převzal z rukou jedné z nejtemnějších kolaborantských osobností srpna 1968 a pozdějšího normalizátora Slovenska Viliama Šalgoviče titil zasloužilého umělce.

Sám pan Marek Trizuljak pak vystudoval v době normalizace Akademii výtvarných umělců, kam se rozhodně nedostávali studenti z komunisty perzekuovaných rodin, ba naopak. A posléze jako mladý umělec je v normalizační šedi zahrnován do skupiny „svazáckých umělců Olomouckého kraje“, vystavoval v zařízeních Socialistického svazu mládeže, účastnil se výstav adorujících komunistický režim v ČSSR i vedoucí sílu socialistického tábora SSSR včetně jeho ozbrojených sil, které v té době byly po roce 1968 násilně dislokovány i na našem území.

Tehdy mu komunisté a Sovětský svaz nejen, že nevadil, ba svou účastí například na výstavách „Vyznání životu a míru, přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou“ květen -září 1985 Praha, „Vyznání životu a míru, přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou“ září - říjen 1985 Bratislava, nebo  v roce 1986 na exhibici „Mladí výtvarní umělci Olomoucka na počest XVII.sjezdu KSČ“. Kabinet grafiky Olomouc tento režim veřejně podporoval.

Myslím, že takovýto životopis nejen, že nesedí na perzekuovanou rodinu z období socialistického zřízení, ale odpovídá aktivnímu zapojení v budování totalitního režimu.

Proto mi antikomunistické a protiruské exhibice pana Trizuljaka připadají jen jako nechutné záměrné mlžení skutečnosti.

A tak také hodnotím jeho článek "Soudruh se raději zastane vepřů, než obětí koncentračního tábora v Letech" na blogu idnes.

Není dobrou vizitkou naší společnosti a jedinců v ní, že nejsou schopni poznat a odlišit klam od pravdy a informace od dezinformací. Že nejsou schopni poznat jejich nositele. Nebo schopni jsou, ale nechtějí. Třeba proto, že sami mají máslo na hlavě.

Byl bych rád, aby lidé hledali fakta, nenechali se balamutit manipulátory. Protože stále platí a možná dnes více, než kdy jindy, Krylovo „Na rohu ulice vrah o morálce káže“.

Jirka B.

 

P.S. Ve svých blozích jsem se problematikou tábora v Letech zabýval poměrně často. To proto, že mne tento tábor, který jsem si poprvé uvědomil někdy v mých šesti letech, kdy jeho zbytky byly ještě patrné, začal zajímat a začal jsem se vyptávat pamětníků a později jsem se seznamoval i s dostupnými dokumenty. Pokud by čtenáři měli zájem o mé články o táboře v Letech zde jsou odkazy na některé z nich:

https://karel-blog.webnode.cz/news/leta-s-lety/

https://karel-blog.webnode.cz/news/tak-znovu/

https://karel-blog.webnode.cz/news/jak-medvedar-ucil-medveda-tancovat/

https://karel-blog.webnode.cz/news/drzet-hubu-drzet-krok/

P.S.P.S. Pro zajímavost k validitě některých informací o táboře: Jako nejbizarnější mi přšla „svědecká tvrzení“, že v táboře byly plynové komory a vězni byli mučeni elektrickým proudem. „Plynové komory“ byl agregát na desinsekci zavšiveného oblečení a v táboře nebyl zaveden elektrický proud.

J.B.