Psovi psí smrt, aneb test osobní statečnosti

09.01.2019 18:03

Psovi psí smrt, aneb test osobní statečnosti

Výzva „Psovi psí smrt“ byla častou součástí petic, které podepisovala „veřejnost“ na podporu udělení co nejpřísnějších trestů v politických soudních procesech let padesátých. Podepisovali, umělci, vědci, dělníci, rolníci, pracující inteligence. Někteří z nadšeného přesvědčení, někteří z lenosti přemýšlet, jiní ze strachu. Byla totalita, mnozí měli v paměti drakonické tresty z dob nacismu a těm se nevyhýbala ani komunistická diktatura a strach o karieru, svobodu či o život svůj a celé rodiny byl na místě. Proto se většina lidí hrbila, snažila se ukrýt nenápadně v davu, být režimu nepříliš na očích. Málo bylo hrdinů.

Ale málo bylo hrdinů i v letech šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých, kdy počet kolaborantů s režimem nijak závratně neklesl, ačkoli postihy přešly z úrovně hrdelní na úroveň více méně v řádu karierních problémů, nejčastěji finančního postihu rázu nepřidělení čtvrtletních odměn.

Často se mi vybavuje tato byť vynucená symbiotická kolaborace s režimem v současné době, kdy se v prostředí relativní demokracie a svobody objevují stále noví a noví „hrdinové“, kteří se nebojí také přát „psům“, byť legálně zvoleným, „psí smrt“. Také se nebojí podepisovat petice, účastnit se demonstrací, publikovat urážlivé statě. Cítí se stateční, teď, když už se to může, teď, když jim, bohu(dík)žel, nehrozí žádný postih.

Proto chci čtenářům k zamyšlení nabídnout nádledující kvíz. Vím, že člověk pozná, jak se v krizových situacích opravdu zachová, až tehdy, když je jim vystaven. Přesto chci postavit čtenáře před teoretrické řešení situací, kterým byla vystavena generace našich rodičů a nás v dobách totalitních režimů. Ať se každý svědomitě zamyslí a udělá si sám svůj upřímný závěr, jak by se v takovýchto situacích sám zachoval. Samozřejmě, že čtenářům nic nebrání se vyjádřit v rámci diskuze. Tedy:

Jak byste se zachovali:

1/ Je květen 1942, po atentátu na R Heydricha. Je vypsána odměna 10 mil K na dopadení atentátníků, na druhé straně vah je trest smrti pro Vás a Vaši rodinu za zatajování údajů o pachatelech. Vy znáte majitele bicyklu, tašky a pláště, které jsou vystaveny jako stopy vedoucí k atentátníkům. Co uděláte?

2/ Je únor 1948, přicházíte do své úřednické kanceláře, přede dveřmi je hlídka Lidové milice a dává Vám na vybranou: buď podepíšete přihlášku do KSČ, nebo budete propuštěn a přeřazen na dělnickou profesi. Podepíšete, nebo nepodepíšete?

3/ Je rok 1950 a Váš kolega je souzen za protistátní činnost. Budete v atmosféře všeobecného strachu svým podpisem podporovat petici „poctivých zaměstnanců“, která požaduje pro Vašeho kolegu „psovi psí smrt“?

4/ Jsou léta padesátá a jste sedlák. Zakládá se JZD. Vstoupíte „dobrovolně“, nebo odmítnete s vědomím všech perzekucí, které nastanou?

5/ Je rok 1969 a vy máte vyjádřit svůj souhlas, či nesouhlas s „bratrskou pomocí“ armád Varšavské smlouvy. Na Vašem rozhodnutí bude záviset Váš karierní postup. Budete s okupací souhlasit, či nesouhlasit?

6/ Je počátek normalizace a Vy studujete . Všichni okolo vstupují z karierních důvodů do Socialistického svazu mládeže. Vstoupíte, i když víte, že SSM je organizací totalitního režimu a Vy s ním osobně nesouhlasíte?

7/ Je normalizace a probíhají volby jediné kandidátní listiny NFdo zastupitelských orgánů. Půjdete „za plentu“, když ve volební komisi sedí pracovník kádrového oddělení vašeho zaměstnavatele?

8/ Začátek 80. let. Rozhoduje se o Vaší profesní karieře. Odborně jste ceněn, vedoucí funkce je ovšem podmíněna vstupem do Svazu československo-sovětského přátelství. Vstoupíte?

9/ Jste upozorněn nadřízeným, že někteří kolegové těžce nesou, že je neoslovujete „soudruhu“, ale „pane“. Začnete je oslovovat „soudruhu“, záleží-li na tom udělování a výše čtvrtletních prémií?

10/Je druhá polovina 80.let Čas od času probíhají protirežimní akce a demonstrace. Účastníte se jich i s rizikem zadržení a následných problémů?

Přečtěte si jednotlivé příklady epizod, zamyslete se a poctivě si odpovězte. A porovnejte svoji tehdejší statečnost se současnou. A pokud budete mít potřebu, vyjádřete se k problematice v diskuzi.

Jirka B.

 

Diskusní téma: Psovi psí smrt, aneb test osobní statečnosti

I veřejná odpověď může být projevem osobní odvahy

Jirka B. | 10.01.2019

Děkuji oběma čtenářkám, které se vyjádřily veřejně. I to může být projevem osobní odvahy, říci, co si myslím. Nebo osobní zbabělosti, když veřejně svůj názor utajím.
Z okolo dvou set unikátních čtenářů se vyjádřili dva. 1% ! Je to více, než ony 0,3 % těch, kteří se nebáli za bolševiků u voleb škrtat. Za 30 let demokracie je to opravdu velký nárůst zájmu, osobní aktivity a odvahy prezentovat veřejně svůj názor. Něco to vypovídá o společnosti, něco o atmosféře doby.
Zaujal mne název příspěvku paní Jarvis : Je sebevražda osobní statečnost? V bodě 1/ jsem i tuto možnost řešení zvažoval (samozřejmě, že hypoteticky). Myslím, že sebevražda může být projevem statečného řešení. Třeba zrovna parašutisté-atentátníci na Heydricha. Nebo čin Jana Palacha, i když tam ani tak nešlo o sebevraždu, jako o apelativní sebeobětování. V mém příbuzenstvu byla sebevražda řešením perzekucí, kterými režim trestal za nevstoupení do JZD. Ale to byl spíše akt zoufalství, cesty ven z neřešitelnosti, než čehokoli jiného.
Mimochodem, zajímalo by mne, zda by byl ten apelativní sebezničující krok, který zvolil v roce 1969 J.Palach, schopen učinit někdo z těch, kteří "úděsnost a beznadějnost" současné politické situace prezentují např. podpisy pod peticemi typu "Milion chvilek pro demokracii", hloupými exhibicemi v masmediích, či máváním červenými kartami, potažmo trenýrkami na náměstích.

Sebevražda

matka | 12.01.2019

Sebevraždu nesnáším, i když to může být projev beznaděje. Nesnáším.
Jestli bych ji sama zvládla, třeba v případě bolestí? Nezkoušela jsem to, nevím.

anketa

matka | 10.01.2019

1-5. se mne netýkala
6. V SSM jsem nebyla,
7. Zapoměla jsem, jestli jsem šla za plentu. Dnes za plentu chodím, i když lístek mám již z domova upraven. A může v komisi sedět kdo chce.
8. V SČSP jsem byla, bez vlivu na plat, profesní postup,...
9. Oslovovala jsem většinou pane, pokud si vzpomínám soudruhu jen velmi vyjimečně.
10. U nás riziko nebylo žádné, dnes je mi nepříjemné, že jsem šla cinkat klíčky, když vidím, jací lidé se díky svobodným volbám dostali do zastupitelstva.
Pokud by riziko bylo, nešla bych tam v r. 1989, ani nyní. Když se na Václaváku začali srocovat lidé a vyřvávalo se o pálení STB dokumentů, šli jsme v poklidu od davu pryč.
Tedy možná by mne nějaké téma protestu přimělo jít, ale tu se nic takového na protest nepořádá.

Je sebevražda osobní statečnost?

Jarka Jarvis | 09.01.2019

Hypotetické odpovědi:
1) Zalezu do kouta, zatáhnu záclony a budu se modlit, aby mě někdo neprásknul.
2) Asi nepodepíšu.
3) Ne.
4) Nevím. Záleží na okolnostech a prostředcích, jakými mě k tomu budou nutit.
5) Ne. Než se ale hrbit, nebo se snažit být hrdinou, tak raději zdrhnu.
6) Dobrovolně asi ne. Členství v SSM, podobně jako v ČSM (kam jsem se na jedenáctiletce dostala automaticky) pro mne znamená pouze papír, pohozený do šuplíku.
7) Ano.
8) Ne. SSM a SČSP jsou organizace rozdílného kalibru.
9) Přestanu je oslovovat vůbec. Konverzaci lze vést i bez oslovování.
10) Záleží na tom, proti čemu se demonstruje. Např. proti něčemu nelegálnímu možná ano, proti legálně zvoleným členům vlády ne.

Rekapitulace

Jirka B. | 09.01.2019

Body 1,2,3,4,5 jsem, zaplať Pán Bůh, nemusel řešit. Mohl bych tvrdit, že bych se zachoval čestně a statečně, ale jak se člověk zachová, to pozná i on sám až ve chvíli, kdy je ve středu dění.
Bod 6/ do SSM jsem nikdy nevstoupil
Bod 7/ Volby za normalizace jsem zažil čtvery. První v roce 1971 a volební lístky jsem hodil do urny bez úpravy. V dalších třech (1976,1981 1986) jsem kandidátky NF škrtal.
Bod 8/ Výslovně a přes naléhání jsem odmítl vstoupit do SČSP a tím jsem si, slovy mé nadřízené "rozhodl o mé budoucnosti". Prostě vedoucím lékařem poliklinického oddělení jsem se nestal, ba naopak putoval na periferní ordinaci.
Bod 9/ I po této výtce jsem odmítal oslovovat kolegy "soudruhu", Takže jsem prémie nedostával.
Bod 10/ První "bicí" protirežimní demonstrace jsem se účastnil 1.5.1969, posledních v listopadu 1989, včetně Albertova.

Přidat nový příspěvek