Před čtyřiceti lety jsem absolvoval „prezidentský“ sjezd – vzpomínka

01.01.2019 12:36

Před čtyřiceti lety jsem absolvoval „prezidentský“ sjezd – vzpomínka

Přelom roku 1978 – 1979 se zapsal do vzpomínek pamětníků jako bleskový pokles teplot o 30 stupňů Celsia během několika desítek minut. Zaskočilo to nejen silvestrovské slavitele, kteří vyrazili slavit nalehko a vraceli se v lodičkách a sakách ve dvacetistupňovém mrazu, ale i celé československé hospodářství, které tři týdny kolabovalo a klrempírovalo nedostatkem energie, neboť uhlí pro elektrárny zamrzlo ve vagonech a nedostalo se do elektrárenských pecí.

Moje osobní vzpomínky na tento Silvestr a Nový rok jsou také pestré. Prožil jsem tento skok teplot na horách ve Velké Úpě a posleze na cestě z hor domů do Prahy.

Silvestrovské odpoledne bylo 10 stupňů nad nulou, pršelo a byla bouřka a většinu z toho odpoledne jsem strávil ve společnosti , jejímiž členy byla také rodina Václava Klause, v cukrárně. Všichni jsme bydleli na chatě SBČS (Státní banky československé) Slovanka v Úpě.

Večer, ještě za poměrného tepla začala silvestovská zábava, ale o půlnoci, když jsme vyšli před chatu, bylo již citelně pod nulou. Ráno bylo -20 a tak není divu, že na sjezdovku na Portášky nás z chaty vyrazilo 5. Václav Klaus st., desetiletý Václav Klaus ml.,jeden další parťák se synem a já.

Že je vyjímečná zima jsem si uvědomil až na sedačkové lanovce, kde jsem cestou vzhůru postupně umrzal. Nahoře jsem od sebe nemohl odtrhnout přimrzlá pár lyží, stejně, jako ostatní, navíc děti začaly zimou plakat, takže cesta dolů se nakonec změnila v utrpení a po jedné jízdě jsme zamířili do chaty.

Dávali Mrazíka, tak jsem zamířil k televizi, rodina Klausovic se rozloučila a vydala se na parkoviště, aby vyrazili směr Praha rodinným Trabantem. Po chvíli se paní Livia vrátila s oběma syny, že je auto zamrzlé do poloviny kol v ledu a Klaus ho vyprošťuje. Asi za hodinu se V.Klaus vrátil a s sebou si přinesl kus ulomených trabantích dveří a utrženou kliku. Auto ale vyprostil a zprovoznil, takže nakonec odjel s dveřmi přivázanými provazem.

Doprava z Krkonoš zkolabovala, hlavně silniční, takže silvestrovské zástupy táhly po silnici od Pece do Svobody nad Úpou na vlak.

Jeden z mála silničních dopravních prostředků, který byl schopen jízdy, byl bankvní autobus. Dokonce předčil i vládní šestsettrojky, takže s námi-plebsem jeli autobusem z druhé luxusnější bankovní chaty i ministr financí Lér a prezident SBČS Potáč, oba v teplákových soupravách zahaleni do dek a s beranicemi na hlavách jako socky.

Mráz byl cestou takový, že při močení u Kerska dámy přimrzaly v podřepu k zemi a páni oklepávali od močidel rampouchy. Na cigárko před autobusem neměli chuť ani ti nejzávislejší kuřáci.

Když jsme dojeli do Prahy a já metrem na Pankrác, cestou domů jsem nalezl v závěji do pravého úhlu zlomeného stařečka, který nemohl vstát. Ještě s několika okolojdoucími jsme se ho snažili postavit na nohy, ale stále byl v pase zlomený a opakovaně nám padal. Nakonec jsme stopli kolemjedoucí auto, aby stařečka odvezl do nemocnice. Ale pravoúhlý dědeček nešel naložit. Nakonec jsme vymontovali zadní sedadla a dědulu nějak vmanévrovali do zavazadlového prostoru.

Když auto odjelo, jeden z kolemstojících pronesl :“ Toho znám, to je pan S.. Že si nedá pokoj, vyrazit do takového počasí s Bechtěrevem!?“. A v tu chvíli mi to došlo. Pán byl postižen Bechtěrevovou chorobou a měl páteř ztuhlou do pravého úhlu, takže chodil v předklonu s hlavou vepředu ve výši pasu. Když na náledí upadl do závěje, stačilo, abychom ho zvedli a postavili ho na nohy hlavou kupředu. My ho ale umíněně stavěli hlavou vzhůru, takže mu zásluhou ztuhlé a ohnuté páteře trčely nohý vodorovně s chodníkem kupředu, takže nám pořád padal. Inu, člověk se učí a sbírá zkušenosti celý život.

Je už to čtyřicet let, ale vzpomínky na ten zlom let 1978 – 1979 mám uložené a spojené jednak se setkáním s několika prezidenty, s prezidentem SBČS Potáčem, s tehdy budoucím a dnes bývalým prezidentem ČR V.Klausem st., a s budoucím prezidentem ČR V.Klausem ml. A také s tím, jak jsme rovnali v závěji Bechtěreva.

Jirka B.

 

 

Diskusní téma: Před čtyřiceti lety jsem absolvoval „prezidentský“ sjezd – vzpomínka

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek