O vodě a tak

19.06.2019 14:26

O vodě a tak.

Nějakou dobu jsem nepsal, neměl jsem čas a nulové reakce těch cca 600 pravidelných čtenářů mne nepopoháněly. Ovšem vzhledem k tomu, že po pravidelném poklesu denní návštěvnosti pár dní po zahájení autorského půstu opět návštěvnost začala stoupat, kdy čtenáři lační mých nových článků nedočkavě sondují, zda se nějaký nový neobjevil, vyhovím jim a zavěsím nové „Pelé mele“. Takové „šup sem, šup tam“, ne, že by nebyla témata na větší monotematické články, ale fakt nemám čas.

Takže zapršelo. Ze soboty na neděli jsme tu měli pěkný slejvák, celkem napršelo necelých 30 mm (30 litrů na metr čtvereční), přičemž největší nálož 20 mm spadlo za 20 minut. Když prší intenzitou 60 litrů na metr za hodinu, to je mazec. Docela jsem běhal od jedé strany domu ke druhé a s napětím čekal, jak se s tím pozemek, dům i retenční schopnosti pozemku vypořádají. Vypořádaly se dobře, nic se nezaplavilo, jen jeden gajgr pod okapem se zasekl a stříkal z něj gejzír.Když jsem ho zprůchodňoval, cítil jsem se jako demonstrant pod útokem vodního děla, ale zdařilo se.

Retenční nádrže se naplnily, přebytek šel přepadem do vsaku, voda na pozemku se vpila, humus a žížaly v půdě umožnily pojmout vodu do země. V půdě je vody dost, retenční nádrže plné, takže přesto, že deště jsou přívalové, i tuto divokou nepravidelnost srážek zvládám. Škoda, že taková připravenost na klimatické změny není v celé krajině a přívalová voda s napáchanými škodami odtéká, aniž by ji vegetace mohla plně postupně využít.

Zvýšené srážky přírodě i tak pomohly. Pro vegetaci je potřebná a užitečná nejen voda v zemi, ale i vzdušná vlhkost. Povyskočily nejen rostliny, ale i houby. Nějaké jsem našel u nás na zahradě, tak jsme vyrazili do lesa a našli nejen na aktuální stravu, ale i na sušení.

Sleduji dění okolo Trikolory. Líbí se mi, že jejich kredo je být pro něco, ne proti někomu. Zatím se vyhýbají osobním a skupinovým útokům. To se mi v naší rozdělené společnosti jeví jako pozitivní krok. Zato na hlavu Trikolory, v.Klause ml. A dalších představitelů tohoto hnutí se snáší útoků habaděj. Jednak očerňování, jednak bagatelizace. Je vidět, že konkurence má nahnáno. Řekne-li Petr Fiala, který vede tu stranu, která se nazývá ODS, ač s původní ODS už má pramálo společného, že Trikoloru nesleduje, že ho nezajímá, že to je vše, co k ní může říci, je to projev blaseované hlouposti a politického diletantismu. Asi je blaseovaný diletant, ta strana, kterou vede, si podle toho vede.

A dostáváme se k očekávané demonstraci Milionu chvilek na Letné. Prý reminiscence na rok 1989. S rokem 1989 to nemá co společného. To není boj za demokracii, ale proti ní, Spíše se to podobá komunistickému převratu v roce 1948 s tím rozdílem, že tenkrát byla KSČ nejsilnější parlamentní stranou potvrzenou výsledkem voleb, nyní jde o pokus o převrat organizovaný volebními lůzry. Ostatně tu souvislost s pučem komunistů dobře ilustruje minulost některých avizovaných řečníků - „obhájců demokracie“. Gen. Petr Pavel, který přísahal věrnost věci socializmu a jistě byl ochoten jako mladý komunistický důstojník položit život v boji proti západním imperialistům, Zděněk Svěrák, který se ohání morálem horem dolem a přece musel být za komunistů u komunistů, protože to nemohl nechat na těch komunistických sviních samotných, příjemce milionových dotací Mádl, syn příjemce desetimilionových dotací Polívka, atd, atd. Inu, opravdu vybraná společnost, včetně zfanatizovanému davu „budovatelů budoucnosti“ tak, jak to můžeme vidět na filmových týdenících z oné neblahé doby konce let čtyřicátých a začátku let padesátých. Inu, historie se motá v kruzích.

V dalším díle dnešního „Pelé mele“ tedy trochu zabrousím do historie. Takovéto střídání nepřátelských stran, kdy jednou kopu za Varšavskou smlouvu, po druhé za NATO a účelové převlékání nejen uniforem, ale i politických kabátů bylo běžné ve středověku a v ranném novověku, kdy válečnictví bylo čistým řemeslem a kdy vojenští podnikatelé pronajímali své pluky žoldnéřů těm, co lépe, pravidelně a včas zaplatili. Tenkrát se nebojovalo za idee, ale coby řemeslný žoldnéř za prachy. Myslím, že je to čistší a pochopitelnější přiznat, že šlo a jde hlavně o prebendy. Bylo by dobré říci, že o to samé jde i dnes, než mlžit, že jsem přešel od socialistické armády, která měla bít západní imperialisty, ke kapitalistické armádě a biju východní imperialisty v náhlém vyjasnění světonázoru. Ale takové přiznání by udělalo skvrnu nejen na uniformě, ale i na morálu.

Když už jsme u té historie, jistá skupina občanů usiluje o znovuobnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, který byl vztyčen v padesátých letech 17.století jako díkuvzdání Panně Marii Vítězné za ochranu pravobřežní části Prahy před Švédy za Třicetileté války a který byl stržen v listopadu 1918 zfanatizovaným davem pod vedením žižkovského opilce a aktivisty Franty Sauera. Údajně jako vyřizování účtů s poraženou monarchií. I zde je paralela s dneškem. Část dosud zfanatizované a historie neznalé veřejnosti jim v tom brání. Prý by to bylo rýpání do hojících se ran.

Osobně si myslím, že Mariánský sloup by se měl znovuobnovit, je to kus naší historie, která ani nebyla tak temná, jak se od dob Boženy Němcové, Aloise Jiráska a Zdeňka Nejedlého opakovaně mechanicky omílá.

Byli jsme tři sta let součástí silného státu, který se ve svých dějinách nemá moc za co stydět a kterému jsme my, ale i celá Evropa za mnohé dlužní. Vzdali jsme se slavné historie, ztratili tím tři staletí své historie a místo toho vytvořili uplakaný obraz třistaleté poroby a úpění.

Když jsem viděl jednu z demonstrantek odkazovat se na popravu 27 českých pánů, mimochodem, brzy budeme mít výročí exekuce, přemýšlel jsem o tom, zdali ta paní ví, že podstatná část těch českých pánů Čechy v národnostním pojetí ani nebyla a že jen pár z nich česky rozumělo a ještě méně česky mluvilo. I ten „náš“ Ján Jesenský byl po otci Uher, po matce Němec, studoval v Uhrách, Itálii a Německu, přednášel na univerzitě v Německu a do Prahy ho pozval Habsburk Rudolf II. Ale Jan Jesenius byl přece jen výjimka, česky alespoň uměl.

Celá „Bílá Hora“ byla česká jen velmi okrajově a vítězství císařských a Katolické ligy nad protestantskými vojsky byla záležitost spíše evropská a německá, než česká. Pro český národ na území Českého království měla jen ten dopad, že české Čechy zachránila před velmi rychlou germanizací. Kdo nevěří, ať si něco nastuduje a přemýšlí.

K novější historii: Bylo výročí vypálení Lidic. Pořadatelé nevpustili Noční vlky, aby položili věnce. Noční vlci jsou Rusové.

Nebýt Rusů a ostatních národností bývalého Sovětského Svazu, patrně by se vypálení Lidic slavilo jako akt připomenutí vítězství Velkoněmecké říše nad angloamerickými a židobolševickými nepřáteli a mnozí nynější papaláši by vesele hajlovali a mnozí krychtálkovští novináři o tom psali oslavné tirády, vše ve stínu hákových křížů. Na to by měli nejen pořadatelé oné piety, ale i všichni myslící, vzpomenout.

Takže nevpuštění těch, kteří udržují vzpomínku na utrpení nejen občanů SSSR za II.světové války, na lidickou pietu nelze chápat jinak, než jako ubohou podlost malých ubohých hlupáčků.

Ještě jsem měl v zásobě několik témat, ale článek je i bez nich dost obsáhlý.Takže příště.

A to je dnešní „Pelé mele“ celé.

Jirka B.