Každý píšeme blogy z jiného důvodu. Například já píšu hlavně proto, že mě to baví, a chci čtenářům něco sdělit. Jak ale informaci sežvejkají, nechávám na nich. Zda se články líbí, poznám z návštěvnosti, a aniž by bylo zapotřebí nějakého měřítka (např. karmy). Když chce někdo něco dodat, fajn. Když ne, taky fajn. Pravda, reakce a následná diskuze je možná dobrá k tříbení názorů, ale není povinná. Blog je navíc veřejný prostor, a spíš než k bydlení, stravování se a nepřispívání na domácnost bych použila přirovnání k městské knihovně: Zajdu, půjčím si knihu, přečtu a vrátím. Když se mi líbí prostředí a výběr knih (popřípadě knihovník), budu se vracet. Když ne, půjdu jinam. Že by po mně ale někdo chtěl názor na přečtenou knihu, neočekávám.
Co se dnešního světa týče: Já jsem vždycky věřila, že lidstvo se eventuálně vyhubí samo. Při pohledu kolem sebe vidím, že už k tomu má zdárně nakročeno - a nejenom levou.
Ne že by nebylo o čem psát, furt se něco děje
Ne že by nebylo o čem psát, furt se něco děje. Ale jen jestli se mi psát chce!? A to hned z několika důvodů.
Tak za prvé, proč mám psát a snažit se udržovat kontinuitu tohoto webu, který čte odhadem minimálně okolo dvou set čtenářů, když ti čtenáři jen čtou, ale dále nereagují? A přitom reakce v diskuzích je dobrá nejen k tříbení názorů na problémy mnou zde nadhozené, ale je to i jistá spolupráce na tvorbě a udržování chodu tohoto blogového prostoru. Fakt to nechápu. Je to, jako kdyby někdo u někoho bydlel a stravoval se tam, ale nepřispíval na domácnost. A takové jednání naštve časem i méně vznětlivého jedince, než jsem já.
Další důvod je, že mám dost jiné práce okolo a není lehké periodicky sekat blogy, jako Baťa cvičky. Zvláště, když se údálosti jak na domácí , tak světové politické scéně pořád opakují. Mám se na domácí scéně stále zabývat žabomyším politikařením,? Mám se stále zabývat prodejností mnoha z těch, kteří by měli vést tuto zemi, zatím, co z ní dělají kolonii? Mám na světové scéně furtum furt poukazovat na to, jak se jedna strana propadá do politické a ekonomické nicotnosti a po způsobu chcípající kobyly kope okolo sebe a snaží se zachránit akcemi, které jsou na hraně vyvolání globálního světového konfliktu?
Tak jen několik exkluzivit. Staly se v posledních dnech dva zázraky. Jednak vstali z mrtvých nejsmrtelnějším jedem otrávení otec a dcera Skripalovi, jednak vstal z mrtvých jeden ukrajinský novinář. Všechny tři „zavraždili“ soudruzi z Ruska. A já se ptám, kde „soudruzi z Ruska“ udělali chybu, že zavraždění žijí? Nebo chybu udělali soudruzi z Velké Británie, Ukrajiny a jejich soudruzi spojenci, včetně nás? Nebo je to zázrak rovný zmrtvýchvstání Ježíše Krista, toho prostopášníka, co v Brně znásilnil muslimku, co po aktu z pochvy vytáhla českou vlajku?
Prostě dnešní svět je naprosto absurdně nedůvěryhodný a nelze věřit ani v přesný čas. Ta tam je doba, kdy platilo, že „muži, pokud stojí na nohou, je nutno věřit!“. I když to možná stále platí, možná muži, pokud stojí na nohou, nutno věřit je, ale opravdových mužů, kteří si důvěru zaslouží, je málo. Nebo opravdoví muži zatím jen postávají v pozadí? Zatím je slyšet hlavně ty nemuže. Prostě ty, kteří se do role mužů cpou a hlasitě křičíce mávají nad hlavami mandáty a puvoáry, jsou ale povětšinou jen křivé skety, baby a děvky prodejné.
Doufám, že ti opravdoví muži již brzy vstoupí nejen na jeviště brněnského divadla, jako učinili tento týden, ale reálně i na jeviště dějin a zastaví to absurdní divadlo kolem.
Jirka B.
Diskusní téma: Ne že by nebylo o čem psát, furt se něco děje
Re: "Ticho po pěšině"
Jarka Jarvis | 31.05.2018
Re: Re: "Ticho po pěšině"
Jirka B. | 01.06.2018
Dobrý den, paní Jarko, děkuji za reakci. Důvody, proč píšu své blogy, jsou podobné, jako ty Vaše. Rozhodně důvodem není kremelský žold. Ale kromě uvedených, chtěl bych, abych čtenáře aktivizoval k vyslovení vlastního názoru a jeho vložení do diskuze k veřejné soutěži. Každý z nás má nějaký svůj názor, který je subjektivní a k objektivitě se názor přiblíží nejvíce tím, že semlet spolu s ostatními názory se nějak vytříbí nárazy zleva, zprava, seshora, zdola. Proto zde dávám prostor pro takovou korekci diskuzí. Je škoda, že tato možnost není využita. Zvláště v době, kdy se láme chleba. Děje se mnoho zlého a nebezpečného a nestačí jenom zevlovat a mlčet.Každý slušný člověk je povinen v rámci svých možností se ozvat. A slovo je mocná zbraň.
Přirovnání blogu k veřejné knihovně platí u blogových portálů s mnoha blogery. Na tomto blogu píši sám a se svým soukromým závazkem ke čtenářům, že jeho chod udržím a jejich čtení jim zachovám. Proto musí mít články nějakou periodicitu a frekvenci, aby čtenáři nemuseli čekat, či hledat příspěvek jednou za tři dny, jednou za šest neděl. Je to někdy náročné a proto bych očekával oboustrannou kooperativu.
Co se dnešního světa týká, možná, že se lidstvo vyhubí samo. Ale po těch statisících letech existence lidstva se snažím, aby to nebylo v naší generaci. To bych považoval za generační selhání mé generace i za osobní selhání mé. Proto se snažím, abych umožnil převzetí zodpovědnosti za zachování a další osud lidstva generacím našich potomků. Myslím, že když teče do lodi, tak alespoň chlapi musí k pumpám.Každá loď se jednou potopí, ale nechci, aby to bylo na mé plavbě.