Dobrý den, paní Jarko, děkuji za reakci. Důvody, proč píšu své blogy, jsou podobné, jako ty Vaše. Rozhodně důvodem není kremelský žold. Ale kromě uvedených, chtěl bych, abych čtenáře aktivizoval k vyslovení vlastního názoru a jeho vložení do diskuze k veřejné soutěži. Každý z nás má nějaký svůj názor, který je subjektivní a k objektivitě se názor přiblíží nejvíce tím, že semlet spolu s ostatními názory se nějak vytříbí nárazy zleva, zprava, seshora, zdola. Proto zde dávám prostor pro takovou korekci diskuzí. Je škoda, že tato možnost není využita. Zvláště v době, kdy se láme chleba. Děje se mnoho zlého a nebezpečného a nestačí jenom zevlovat a mlčet.Každý slušný člověk je povinen v rámci svých možností se ozvat. A slovo je mocná zbraň.
Přirovnání blogu k veřejné knihovně platí u blogových portálů s mnoha blogery. Na tomto blogu píši sám a se svým soukromým závazkem ke čtenářům, že jeho chod udržím a jejich čtení jim zachovám. Proto musí mít články nějakou periodicitu a frekvenci, aby čtenáři nemuseli čekat, či hledat příspěvek jednou za tři dny, jednou za šest neděl. Je to někdy náročné a proto bych očekával oboustrannou kooperativu.
Co se dnešního světa týká, možná, že se lidstvo vyhubí samo. Ale po těch statisících letech existence lidstva se snažím, aby to nebylo v naší generaci. To bych považoval za generační selhání mé generace i za osobní selhání mé. Proto se snažím, abych umožnil převzetí zodpovědnosti za zachování a další osud lidstva generacím našich potomků. Myslím, že když teče do lodi, tak alespoň chlapi musí k pumpám.Každá loď se jednou potopí, ale nechci, aby to bylo na mé plavbě.
Ne že by nebylo o čem psát, furt se něco děje
Ne že by nebylo o čem psát, furt se něco děje. Ale jen jestli se mi psát chce!? A to hned z několika důvodů.
Tak za prvé, proč mám psát a snažit se udržovat kontinuitu tohoto webu, který čte odhadem minimálně okolo dvou set čtenářů, když ti čtenáři jen čtou, ale dále nereagují? A přitom reakce v diskuzích je dobrá nejen k tříbení názorů na problémy mnou zde nadhozené, ale je to i jistá spolupráce na tvorbě a udržování chodu tohoto blogového prostoru. Fakt to nechápu. Je to, jako kdyby někdo u někoho bydlel a stravoval se tam, ale nepřispíval na domácnost. A takové jednání naštve časem i méně vznětlivého jedince, než jsem já.
Další důvod je, že mám dost jiné práce okolo a není lehké periodicky sekat blogy, jako Baťa cvičky. Zvláště, když se údálosti jak na domácí , tak světové politické scéně pořád opakují. Mám se na domácí scéně stále zabývat žabomyším politikařením,? Mám se stále zabývat prodejností mnoha z těch, kteří by měli vést tuto zemi, zatím, co z ní dělají kolonii? Mám na světové scéně furtum furt poukazovat na to, jak se jedna strana propadá do politické a ekonomické nicotnosti a po způsobu chcípající kobyly kope okolo sebe a snaží se zachránit akcemi, které jsou na hraně vyvolání globálního světového konfliktu?
Tak jen několik exkluzivit. Staly se v posledních dnech dva zázraky. Jednak vstali z mrtvých nejsmrtelnějším jedem otrávení otec a dcera Skripalovi, jednak vstal z mrtvých jeden ukrajinský novinář. Všechny tři „zavraždili“ soudruzi z Ruska. A já se ptám, kde „soudruzi z Ruska“ udělali chybu, že zavraždění žijí? Nebo chybu udělali soudruzi z Velké Británie, Ukrajiny a jejich soudruzi spojenci, včetně nás? Nebo je to zázrak rovný zmrtvýchvstání Ježíše Krista, toho prostopášníka, co v Brně znásilnil muslimku, co po aktu z pochvy vytáhla českou vlajku?
Prostě dnešní svět je naprosto absurdně nedůvěryhodný a nelze věřit ani v přesný čas. Ta tam je doba, kdy platilo, že „muži, pokud stojí na nohou, je nutno věřit!“. I když to možná stále platí, možná muži, pokud stojí na nohou, nutno věřit je, ale opravdových mužů, kteří si důvěru zaslouží, je málo. Nebo opravdoví muži zatím jen postávají v pozadí? Zatím je slyšet hlavně ty nemuže. Prostě ty, kteří se do role mužů cpou a hlasitě křičíce mávají nad hlavami mandáty a puvoáry, jsou ale povětšinou jen křivé skety, baby a děvky prodejné.
Doufám, že ti opravdoví muži již brzy vstoupí nejen na jeviště brněnského divadla, jako učinili tento týden, ale reálně i na jeviště dějin a zastaví to absurdní divadlo kolem.
Jirka B.
Diskusní téma: Ne že by nebylo o čem psát, furt se něco děje
Re: Re: "Ticho po pěšině"
Jirka B. | 01.06.2018
Re: "Ticho po pěšině"
Jarka Jarvis | 31.05.2018
Každý píšeme blogy z jiného důvodu. Například já píšu hlavně proto, že mě to baví, a chci čtenářům něco sdělit. Jak ale informaci sežvejkají, nechávám na nich. Zda se články líbí, poznám z návštěvnosti, a aniž by bylo zapotřebí nějakého měřítka (např. karmy). Když chce někdo něco dodat, fajn. Když ne, taky fajn. Pravda, reakce a následná diskuze je možná dobrá k tříbení názorů, ale není povinná. Blog je navíc veřejný prostor, a spíš než k bydlení, stravování se a nepřispívání na domácnost bych použila přirovnání k městské knihovně: Zajdu, půjčím si knihu, přečtu a vrátím. Když se mi líbí prostředí a výběr knih (popřípadě knihovník), budu se vracet. Když ne, půjdu jinam. Že by po mně ale někdo chtěl názor na přečtenou knihu, neočekávám.
Co se dnešního světa týče: Já jsem vždycky věřila, že lidstvo se eventuálně vyhubí samo. Při pohledu kolem sebe vidím, že už k tomu má zdárně nakročeno - a nejenom levou.