Na měsíc do Řecka 2. pokračování

21.12.2018 10:07

Na měsíc do Řecka 2. pokračování

Pokračuji v povídání o tom, jak jsem cestoval v dobách minulého režimu. Mnozí hodnotitelé to dnes popisují jako více obtížné, než cesta na Měsíc. Posuďte sami.

Když jsme z Peloponezu dorazili do Athen, neubytovali jsme se v „hotelu nádraží“, ale v hostelu San Remo. Dali jsme přednost privátnímu pokoji před společným ubytováním. Když jsme ale zjistili, že v privátním pokoji bychom postel sdíleli ještě se čtyřmi dalšími nocležníky, kteří už v ní leželi, ubytovali jsme se společně s třiceti dalšími na ploché střeše hostelu, který se průběžně plnil a vyprazdňoval celou noc.

Ráno jsme s povděkem opustili hostel i zasmogované Atheny a vyrazili stopem do Delf. Jeli jsme s dvěma Japonci zástupci nějaké japonské firmy v Řecku. Mysleli, že jsme angličtí studenti, když jsme takoví vagabundi, že jsme Češi spoza železné opony, to je ani nenapadlo. Když pochopili, že jsme Češi, bylo jasné, že nejsou moc v obraze. Nakonec si vzpoměli na Věru Čáslavskou a že Praha a že to musí být díra, když tam má jejich firma jen dva reprezentanty. A pak začali, jako by náhle osvíceni, volat „Jačáj kachar ašó!“. Trvalo dost dlouho, než jsem pochopil, že volají „ Ja čájka, charašó!“. To byl volací znak první kosmonautky světa Těreškovové. Vyvedli jsme je z omylu, že Těreškovová je Ruska a Československo není Sovětský Svaz. Byli zaskočeni. A já si uvědomil, že to s tou japonskou vzdělaností není až tak a že Československo asi nebude zrovna pupkem světa.

Přestava mnohých o socialistických státech tam byla asi taková, že se divili, že neumíráme hlady, podivovali se nad tím, že máme stan, spacáky a kletr a že umíme koupit jízdenku na vlak. Inu, propaganda vládne světem.

V Delfách jsem měl dva silné zážitky, první, když jakýsi turista v amfiteátru začal recitovat klasické starořecké verše a bylo to emotivní a druhý byl humorný, když jsem viděl žíznivé turisty napájet se z pramene, v jehož vodě si o kousek výše proti proudu myli jiní turisté své zpocené nohy.

Z Delf jsme podnikli druhý pokus potkat Nikose ve Volosu, tentokrát úspěšně. Beran nebyl, ale noc jsme projařili v taverně. Ráno jsme nakoupili suvenýry z cesty, já mimo jiné v té době hitovou magnetofonovou kazetu Pomády. Doma jsem zjistil, že nahraná byla jen první písnička, dál už nic. 

A pak už jen cesta na rychlík do Bělehradu a nabrat směr domů. A zase nával, kravál, nocleh v uličce. Německému sousedu přes noc někde v Jugoslávii ukradli boty, mé asi nestály za to. Do Bělehradu jsme dorazili se zpožděním, náš spoj nám ujel, následující spoj byl tak přeplněný, že jsme se do něj nevešli a odjel bez nás. Pak jsem si věiml, že na zadní koleji stojí také zmeškaný rychlík z Baru do Malmö, která stavil v Budapešti. Nastoupili jsme a měli jsme celý vagon pro sebe. V Budapěšti jsme koupili u nás nevídané dvoulitrovky s Coca Colou a nasedly na rychlík do Prahy. Cestovali jsme v kupé s maďarskými dorosteneckými reprezentačními plavkyněmi, vypili jsme cestou láhev ouza a tak mi pasová a celní kontrola na hranicích byla tak nějak šuma fuk. Svazek emigrantských Svědectví i Frolíkovu knihu jsem provezl v báglu bez povšimnutí. Ráno jsem vystoupil v Praze. Bylo půl páté 1. září normalizačního roku 1979.

Jirka B.

 

Diskusní téma: Na měsíc do Řecka 2. pokračování

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek