Na měsíc do Řecka 1. pokračování

19.12.2018 14:27

Na měsíc do Řecka 1. pokračování

Pokračuji v popisu cesty do Řecka v roce 1979.

Ráno jsme vyrazili do města. Vyměnili jsme peníze a vyrazili za Nikosem. Bylo 15.8. svátek Panny Marie, kdy Řekové vyráží do svých rodišť na venkově a Nikos nebyl doma, jen jeho bratr Kostas. Beran nebude. Zato jsme večer prožili v hospodě plné českých Řeků, mluvilo se česky o všem, hlavně o tom, že v Řecku už je taková svoboda, že by byl potřeba nějaký vojenský puč, aby lidé přestali jezdit v autech bez espézetek a po pěti na mopedech, aby hospody byly alespoň od dvou v noci zavřené a nechlastalo se přes noc, lidé nestávkovali furt a všude, zkrátka, aby nebyla anarchie. Pili jsme pivo a retsinu, jedli melouny a měli pohodu. Ve dvě hodiny ráno proběhla posezením taková divná vlna, zkrátka jednoho z přítomných se chystal zavraždit nějaký muž. Šlo o krevní mstu, kdy onen přítomný půjčil kdysi moped dceři krevního mstitele a ta se na mopedu zabila. Když se poblíž objevil potenciální mstitel, přítomní vzali potenciální oběť mezi sebe a chvatně s ním zmizeli do tmy. Nám na stole nechali hromadu bankovek, abychom se dostali do kempu. Další bankovky mi zastrkali za svetr, když jsem peníze „hrdě“ odmítal.Pro nás to opravdu nebyla zanedbatelní částka.

Další den jsme opustili kemp a stopem a vlakem se přesunuli do Athen. Přijeli jsme tam po půlnoci a ubytovali se v „hotelu nádraží“. Rozbalili jsme spacáky na perónu mezi desítkami podobných vandráků, bágly opřeli o sloup a zalehli. Tekoucí voda pár metrů, záchod v lehkém dochodu. Z tohoto hotelu jsme pak vyráželi po tři dny na prohlídku Athén po památkách, koupat se do Pirea, večer do hospůdek. Musím říci, že se antické památky za tři dny přejí, konec konců, jsou to pořád jen šutry. „Hotel nádraží“ byl bezva, ve spacácích tam přebývaly rozmanité typy, od zarostlých hipís až po krasavice ze žurnálů. My jsme zaujali naším skládacím vařičem na suchý líh,  všichni civěli, jak je malý, skladný, jednoduchý a výkonný.

Třetí den odpoledne jsme se přesunuli do Pirea, nalodili se na trajekt a vypluli směr Kréta. Námořní loď je bezva dopravní prostředek, dá se po něm korzovat, chodit do obchoďáků, do restaurací. My měli kabinu asi pro třicet lidí z nichž byla většina vězňů v želízkách a zbytek dozorci. Přespali jsme na palubě pod hvězdičkami. Ráno jsme přistáli na Krétě. Stopem jsme odjeli do kempu Malia, ubytovali se a rekreovali. Potkali jsme tam rodinu českých emigrantů, žijících ve Švýcarsku. Jednak nám dělali průvodce, jednak finančně dotovali a také jsem od nich dostal svazek Tigridových časopisů „Svědectví“ a čerstvě vydanou Frolíkovu knihu „Špion vypovídá“. Vše jsem strčil do báglu a později dovezl domů. Že pašuji zakázanou emigrantskou literaturu,  vůbec nedošlo. Kdybych chtěl, mohl bych tvrdit, že jsem vlastně hrdinný disident pašující přes železnou oponu osvětu.Ale mně na tom, že si vezu noviny a knihu, mi nepřišlo nic divného. Noviny a knihu jsem později doma půjčoval zájemcům, až se postupně poztrácely. Mimochodem, tu literaturu jsem dostal zrovna 21.srpna jedenáct let po okupaci. 

Kromě koupání jsme se ještě zabývali poznáváním historických památek. Naleziště v Malii teprve vykopávali, my se tam dostali, a tak jsme mohlibezprostředně vidět spousty střepů a ruin minoiské kultury, které zbyly po výbuch Thery, což je možná ona magická Atlantida. Samozřejmě, že jsme navštívili i Knosos v Heraklionu a slavný Labyrint. Minos , Minotaurus, Ariadna, Herkules, Ikaros, Daidalos. Jistě račte znáti.

Z Kréty jsme se vrátili na pevninu. Z Pirea do Athen a z Athen stopem na přes Korintský průplav na Pelopones. Na korbách náklaďáčků jsme dorazili do Epidauru s antickým divadlem a pak přes hory opět na korbě náklaďáčku serpentinami na jih do Nauplionu. Jízda na korbě náklaďáčku v horských serpentinách a při stylu jízdy řeckých řidičů připomínala pozici na roztočené piánové židli. Z Nauplionu jsme vyrazili do Argosu, kudy pluli Argonauti, co s Jasonem jeli pro zlaté rouno do Kolchidy. Odtud jsme vyjrazili do Myken a pak zpět do Athen. Cestou jsem na trhu koupil za nejmenší minci dva igelitové pytle naložených oliv a k tomu mi přidali pár cibulí, takže jsem v autobuse smrděl tak, že se ode mne odvraceli i životem okřesaní venkované z Peloponézu.

Pokračování příště.

Jirka B.

 

 

Diskusní téma: Na měsíc do Řecka 1. pokračování

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek