Listopadové Pelé mele
Listopadové Pelé mele
Máme největší percentuálně ztráty našich vojáků v Afghánistánu v poměru na počet nasazených ze všech „západních“ armád, které se účastní tamnější sedmnáctileté „války proti terorizmu“. Uvedl to Radovan Vích, poslanec a člen předsednictva SPD a místopředseda sněmovního výboru pro obranu.
Zatímco se ztráty v ostatních kontingentech pohybují mezi 0.8 – 1 %, ztráty v českém kontingentu jsou 2,6%.
Myslím, že by nám měli naši politici, kteří do Afghánistánu naše vojáky vyslali, vysvětlit nejen důvod a smysl našeho vojenského angažmá kdesi ve střední Asii, ale také objasnit, proč máme v porovnání s ostatními takřka trojnásobné ztráty.
Je to nekázní a frajeřením našich vojáků? Je to jejich špatným výcvikem a neschopností se co nejbezpečněji pohybovat v bojové zóně? Je to taktickými a strategickými chybami na úrovni českého velení? Je to taktickými a strategickými chybami na úrovní nejvyššího velení celé afghánské mise? Jsou naši vojáci nasazováni na nejnebezpečnější akce jako opravdoví profesionálové, nebo jsou nasazováni jako bezcenný póvl, aby tak šetřili životy "opravdových západních specialistů"?
Myslím, že místo planého politikaření v politickém prostředí by se měli poslanci zabývat závažnými záležitostmi, za kterou účast našich vojáků a jejich vysoké ztráty na misi v Afghánistánu považuji.
Jan Hrušínský opět vyplodil závěr, že voliči Miloše Zemana jsou primitivové, kteří do divadel nechodí. Prý chození do divadel vyžaduje určitou úroveň danou vzděláním nebo rodinnou výchovou.
Volil jsem Miloše Zemana. Byl to pro mne nejlepší z nabídnutých kandidátů. Jsem sice důchodce, ale poměrně čilý, mám vysokoškolské vzdělání, které jsem získal ještě za normalizace, tedy vzdělání dobré a praktické, s jehož základem jsem 40 let sloužil zdraví lidu, jak jako „socialistický lékař“, tak jako OSVČ po roce 1989. IQ jsem měl při někdejším měření někde mezi 135 – 140, mám poměrně široký přehled, například vím, že Ouagadougou je hlavním městem Burkina-Fasso, bývalé Horní Volty, nebo dokážu vyjmenovat celkem kompletně místo a rok konání olympijských her od druhé světové války až dosud. Paměť mi slouží dobře.
Do divadel jsem chodil jak v mládí, tak i nyní. V mládí velmi často, prakticky pravidelně asi od 10 let, jednak s rodiči a také jsem byl členem Klubu mladých diváků, neboť socialistický stát se staral o naše vzdělávání i podporou návštěv divadel. Tak jsem shlédl např. Paličovu dceru, Drahomíru a její syny, Smetanovy opery atd, atd. Pak jsem navštěvoval divadla jak soukromě tak i coby zdravotní služba a to v portfoliu od Semaforu, přes Národní , či Stavovské, až po Hudební divadlo v Karlíně.
Shlédl jsem spousty představení, kterými nás zásoboval normalizační režim. Kvalitních i nekvalitních. A musím poukázat na to, že jak v kvalitních, tak i v mizerné propagandě si zdatně vydělávali herci ze sorty Jana Hrušínského. Tenkrát proti režimu nahlas ani nebreptli.
I nyní navštěvuji divadla, i když méně častěji. Jednak už nepotřebuji na základě divadelních vzorů budovat svůj světonázor, jednak již nepotřebuji návštěvou divadla prezentovat sebe jako intelektuála a balit na to slečny, stejně tak mi život ukázal, že život sám je pestřejší a zajímavější, než vykonfabulované divadelní příběhy. V opravdovém životě například potkáme spoustu zajímavých lidí, kteří ohromí svými vlastnostmi, znalostmi, dovednostmi. Faktickými, ne na jevišti předstíranými. Takže ty, kteří zhusta návštěvou divadla ubíjejí čas své samoty, rozhodně nepovažuji za kvalitnější partu, než ty, kteří se po večerech pohrabují listím na zahradě, nebo motorem auta.
Naposledy jsem byl ve Viole na představení Adresát neznámý. Příběh dvou přátel Žida a Němce v době nástupu nacismu. Asi tam bylo hodně nevoličů Miloše Zemana. Tak nějak se to dá odhadnout. A jak to bylo s jejich inteligencí a vychováním? Do poloviny představení mnozí antizemanovští intelektuálové propukali čas od času ve výbuchy huronského smíchu, neboť nepochopili děj a i v těch nejmrazivějších okamžicích se domnívali , že jsou na produkci pásma židovských anekdot. A shodou okolností bývalý Zemanův protikandidát Schwarzenberg, která seděl ob tři sedadla ode mne, prospal polovinu představení a chrápal opuštěn v řadě ještě několik minut po konci hry.
Tak tak nějak je to s tou inteligencí Zemanových protivníků a příznivců.
Pan Jan Hrušínský by se měl zklidnit, přestat hodnotit společnost a měl by si uvědomit, že on nebyl obětí socialistického režimu, že byl svou tehdejší prací jeho propagandistický pohunek a tím i tvůrce.
To je dnešní „Pelé mele“ celé.
Jirka B.
P.S. Byl jsem na Dušičky na hřbitově, kde jsou pohřbeni lidé, kteří zemřeli v „cikánském“ táboře v Letech. Je s podivem, že na místě, kde je pohřbeno více, než sto těchto obětí a po oněch srdceryvných výstupech ohledně zrušení letovského vepřína, stejně, jako v minulých letech na hromadném hrobě nikdo z pozůstalých, či těch bojovníků za památku oněch mrtvých ani nepoložil jedinou kytičku. Stále tam leží již několik let opršení tři plyšáci. Možná jsem byl jediný, kdo se letos u toho hrobu alespoň zamyslel.
Diskusní téma: Listopadové Pelé mele
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.