Kam jste se poděli? Za hory za doly?

07.08.2018 14:53

Když jsem psal předminulý článek o „Rudém ďáblovi“, bylo to o pálícím slunci, nikoli o komunistech. Dnes to vypadá, že chci psát o Smolíčkovi pacholíčkovi a bude to o komunistech.

V onom článku jsem sice mírně ironicky, ale poděkoval minulému režimu za výstavbu vodního díla Želivka, nádrže a přivaděče pitné vody pro Prahu, zásluhou čehož mám vodu na pití i mytí. Také jsem zmínil snahy některých více, či méně vysloužilých zbrojnošů, kteří nepravdivě a karikovaně vykreslují život v reálně socialistické minulosti.

V diskuzi se sice neobjevilo nic, ale dostal jsem email od konkrétního kohosi (abych byl anonymně neadresný) a v něm mi bylo drsně vytknuto, že opěvuji příšerný, prolhaný, zlodějský a vražedný režim.

Nic neopěvuji, jen se snažím být objektivní a říkat pravdu.

Minulý režim jsem neměl rád, protože z lidí dělal hlupáky, lhal jim a nutil je lhát. A současný režim dělá to samé, takže je kvalitativně stejný. Proto tak, jako jsem za minulého režimu poměrně otevřeně ventiloval své názory na něj a jeho chyby, stejně tak ventiluji své názory na režim současný. A zároveň poukazuji a poukazovat budu i na dobré věci jak tehdy, tak nyní.

Je obrovskou módou, teď, když už se to může, tepat do režimu třicet let mrtvého. Mám dojem, že ti vysloužilí zbrojnoši, kteří nyní tepou, tehdy ochotně sloužili a jejich současná razantnost je jen flastr na vlastní svědomí a laciná póza.

A že těch, co „sloužili“, bylo! Milion členů KSČ, mnoho milionů svazáků, přátel Sovětského svazu, 99,7% voličů z 99,3% dostavivších seoprávněných. Kam se všichni poděli? Za hory za doly? Ne, jsou tady mezi námi. Jen mnozí z nich vyprávějí, jak tenkrát trpěli.

Je charakteristické, že na jistém internetovém deníku mezi nejrazantnější moralisty, komunisto a rusobijce patřil na blogu pán, který ve 14 letech při nástupu na důstojnickou školu napsal, že chce coby mladý voják padnout v boji proti imperializmu, pak úřadoval v normalizační televizi a nakonec řídil kulturní dům, tedy typický dojič socializmu. Stejně , jako k antikomunistickým a protiruským bojovníkům patří na stejném blogu umělec, v jehož životopise z dob normalizace se to hemží výstavami k oslavám výročí založení KSČ a osvobození ČSSR Rudou armádou. Ostatně jeho karieru nastartoval jeho otec, který v padesátých letech obdržel Gottwaldovu cenu za umění za sochání Rudoarmějců.

Fakt mi dost vadí, když lidé, kteří ten socializmus více, či o trochu méně, drželi a z toho žili, nyní líčí, jak se tenkrát „fakt trpělo“. Proč nenašli odvahu a neřekli to tenkrát? Trpělo se i jejich přičiněním.

Každý si musí své postoje tehdy i tenkrát srovnat se svým svědomím.

Jirka B.