K výročí

28.06.2018 16:48

Jedu jak elektrická myš a nemám fakt čas psát.Uteklo mi 100. výročí popravy 8 českých z donucení legionářů, které zastřelili jejich bratři 12.6.1918 v Barberanu Vicentinu za  "pozdní návrat z vycházky", nestíhám komentovat aktuality. Takže využiju recyklátu, abych vzpomenul dnešního výročí atentátu v Sarajevu.Pro memoriam.

 

Milí maminko a tatínku v Třeboni je večer cirkus

„Milí maminko a tatínku v Třeboni je večer cirkus, tak jsme vás chtěli poprosit, jestli bychom tam mohly večer jít. Zuby si čistíme a úkoly máme napsané. Odpovězte, prosím, rychle a brzy se vraťte! Vaše děti Žofi, Maxi a Erni “. Takový telegram dorazil z Chlumu u Třeboně do lázní Ilidža na předměstí Sarajeva dne 28.6.1914.Adresován byl Františku Ferdinandu d Este následníku trůnu a nejvyššímu inspektoru rakousko-uherské armády a jeho ženě Žofii Chotkové vévodkyni z Hohenbergu.

„Co myslíš, Franci? Já myslím, že můžou.“. „Ale to víš, Žofi, že můžou. Odpovíme jim, až se odpoledne vrátíme. A pospěš si, Žofi, už musíme na nádraží. Dneska máme ten program v Sarajevu, tak abychom to nezdržovali.“ Tak nějak odpověděl následník trůnu a pomyslel si, jak té Žofince to páté těhotenství sluší.

František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský – Este se narodil v roce1863 jako nejstarší syn mladšího bratra rakousko-uherského císaře Františka Josefa a Marie Annunciaty Bourbonské princezny obojí Sicílie. Matka brzy zemřela a chlapce vychovávala otcova třetí manželka,kterou byla jen o osm let starší Marie Terezie princezna portugalská. František Ferdinand byl velmi inteligentní a schopný, stoupal po žebříčku vojenské kariery, studoval, cestoval. Překonal těžké onemocnění tuberkulózou a hrou osudu se po smrti korunního prince Rudolfa a smrti svého otce stal v roce 1896 následníkem trůnu. Na poměry v Rakousku-Uhersku měl poněkud jiné názory, než jeho císařský strýc a dlouhodobě připravoval rozsáhlé modernizující reformy říše, které chtěl prosadit hned po nástupu na trůn.

V roce 1887 koupil a přebudoval zmek Konopiště, kde spolu s Chlumem u Třeboně žil a věnoval se své velké zálibě, honu a hospodaření.

Po poměrně divokém mládí ve vojenském prostředí se František Ferdinand usadil a stal se z něj dosti žádaný potenciální ženich pro urozené a bohaté nevěsty. Největší naděje si dělala Isabela z Croy, manželka rakouského arcivévody Bedřicha Rakouského-Těšínského. Povili spolu šest dcer a Isabela měla dojem, že se František Ferdinand okolo některé z nich nadstandardně motá. Navštěvoval je velmi často jak v Bratislavě, tak i v istrijské Opatii. Potenciální tchýně nevydržela zvědavostí a jednou,. když si František Ferdinand při tenisovém utkání sundal z krku medailonek, přikradla se a medailonek otevřela, aby zjistila, na kterou z dcer si pětatřicetiletý následník trůnu myslí. Osobně tipovala tu nejstarší devatenáctiletou Marii Kristýnu. Z toho, co uviděla, však dostala šok. V medailonku byl uschován portrét její komorné Žofie Marie Josefíny Albíny hraběnky Chotkové. Izabela ztropila skandál a komornou vyhnala.

To už František Ferdinand miloval o pět let mladší Žofii nejméně dva roky a jeho láska byla opětována.Oba mladí lidé věděli, že jejich postavení je nestejnorodé a že bude problém jejich vztah legalizovat sňatkem. Proti němu se postavil nejen císař, ale i rozhodující šlechta, včetně Ferdinandových sourozenců. Po boku mu stála pouze jeho nevlastní matka Marie Terezie. Nakonec byl František Ferdinand postaven před volbu, kde na jedné straně byl trůn a na druhé jeho Žofie. Zvolil Žofii. Jeho neochvějné rozhodnutí obměkčilo císaře,ten rozhodl a seznámil Františka Ferdinanda s podmínkami vyplývajícími z tohoto morganického sňatku. Žofie nebude nikdy přijata jako rovnocenná členka habsburského rodu a děti vzešlé z tohoto sňatku nebudou formálně Habsburkové a tudíž nebudou mít nárok na následnictví trůnu. A dal svému synovcovi rok na rozmyšlenou. Po celou dobu byl na snoubence vyvíjen nátlak, aby se svého vztahu vzdali. Protože kromě Žofie Chotkové záleželo Františku Ferdinandovi i na blahu Rakousko-Uherské říše, přijal nakonec 28.6.1900, tedy 14 let před svojí smrtí a 111 let ode dneška,všechny císařovy potupné podmínky a tak si vymohl císařův souhlas se sňatkem i následnictvím.

Malá svatba se uskutečnila 1.7.1900 na zámku v Zákupech. Habsburský rod byl zastoupen jen nevlastní matkou Marií Terezií a dvěma jejími dcerami.U příležitosti svatby byla nevěsta povýšena na kněžnu z Hohenbergu a o pár let později na vévodkyni.

Z manželství, kdy rodina žila většinou na Konopišti či v Chlumu u Třeboně, vzešli tři přeživší potomci. Žofie, Maxmilián a Arnošt z Hohenbergu.

Vévodkyně z Hohenbergu nikdy nebyla brána císařskou rodinou za rovnocennou a je paradoxem, že první cesta, kdy Žofie oficiálně doprovázela svého Franciho, byla cesta na vojenské manévry do Bosny, kam jel František Ferdinand ve funkci generálního inspektora Rakousko-Uherské armády.

Bosna té doby, ostatně, jako ostatně velmi často, byla žhavá půda. S anexí Bosny Rakouskem-Uherskem nesouhlasili jednak místní muslimové, jednak nacionalističtí Srbové a nebyla po vůli ani ostatním velmocem, hlavně Rusku.. Za spolupráce nejrůznějších skupin chystala velkosrbská nacionalistická organizace Černá ruka atentát na některého z představitelů Rakouska –Uherska.V úvahu připadající terč guvernér Bosny generál Potiorek, byl ale nahrazen cílem větším, tedy následníkem trůnu Františkem Ferdinandem d Este.

28.6.1914 vyjel z lázeňského předměstí Ilidža do Sarajeva vlak, který přepravil následníka, Žofii a jejich doprovod na sarajevské nádraží. Tam delegace přestoupila na automobily, aby se vydala na cestu Sarajevem. Po inspekci kasáren se kolona vydala k radnici. Na Ferdinanda čekalo v davu přihlížejících šest atentátníků vyzbrojených bombami a revolvery. Několik atentátníků ztratilo odvahu k činu a nechali vůz kolem svvých stanovišť projet, až jeden z nich jménem Čabrinovič nakonec hodil na následníkův otevřený automobil bombu. František Ferdinand ji rukou odrazil, ta spadla na dlažbu, explodovala pod dalším automobilem a zranila několik lidí jak z doprovodu, tak z přihlížejícího davu. František Ferdinand absolvoval ještě vypjaté uvítání na sarajevské radnici, pak ale změnil program a rozhodl se navštívit zraněné v nemocnici. Cestou zcela náhodou došlo k dopravní kolizi, která svedla dohromady následnický automobil s dalším atentátníkem dvacetiletým Gavrilo Principem. Ten vystřelil dvě rány. První trefila těhotnou vévodkyni Žofi z Hohebergu do podbřišku a druhá prostřelila následníku trůnu Francimu krční tepnu a poranila páteř. Poslední přání Franciho „Žofinko, Žofinko, neumírej! Zůstaň na živu pro naše děti!“už Žofinka splnit nedokázala. Manželé, které pojila velká láska, zemřeli spolu v rozmezí několika minut.

Děti ten večer do cirkusu Třeboni nešly. V půl třetí odpoledne dostaly zprávu, že rodiče jsou zraněni. Pravdu jim dokázali říct až druhý den.

Cesta k první světové válce byla otevřena.

Epilog: Rakousko-Uhersko tu válku prohrálo a zaniklo. Následnické státy zabavily příslušníkům habsburskému rodu jejich tituly a majetky. Děti Žofie a Františka Ferdinanda byly z tohoto záboru vyňaty. Nebyly de iure Habsburky. Uznali to všude. Jen v masarykovském demokratickém Československu nikoli. Osiřelým dětem byl majetek po rodičích zabrán a při deportaci do Rakouska jim nebylo dovoleno si vzít ani osobní věci. Když je poklonkovali čeští orgáni vlakem do vyhnanství, navíc jim "zapomněl" připojit nákladní vagon s věcmi, které jim odvézt dovolili. A tak prý mají doma někteří Benešováci  ještě dnes doma "mébl po arcivévodovi" .

Jirka B.