K osmadvacátému říjnu

28.10.2018 11:47

K osmadvacátému říjnu

Narodil jsem se v Československu, nyní žiji v České republice. Bylo mi to dáno osudem a jsem s tím celkem vyrovnán. Zvláště, když zde mám kořeny mnoho staletí dozadu. Nejsem vázán k státnímu útvaru, ale k teritoriu, kde žiji. Proto nemám celkem žádný důvod ke slavení, mí předkové zde žili za Českého knížectví, Českého království, Habsburské říše, za Československé republiky ve všech jejích podobách, za Protektorátu i za České republiky. A uživili se a přežili všechny režimy, co jich tu bylo.

Pokud bych se měl vyjádit, tak celkem lituji rozpadu Rakouska-Uherska, neboť to byla významná evropská říše, která nejenže ubránila Evropu před tisíciletou islámskou expanzí, ale byla i stabilizujícím prvkem Evropy. Věřím, že její rozbití v důsledku I.světové války umožnilo vznik dvou totalitních režimů, tedy nacismu (fašismu) a komunismu, jichž si mí předkové, potažmo i já, užili zhruba polovinu našich životů. A lituji, že odmítnutí historické kontinuity a faktu, že v rámci Habsburské říše jsme se podíleli na jejim pozitivním významu pro její obyvatele , Evropu a potažmo celý svět a jeho historii, jsme se připravili o několik století cti, slávy a hrdosti.

Pokud se Masaryka týká, nesdílím onu jeho masivní adoraci a mytizaci. Domnívám se, že jeho zbožšťování, jeho kult osobnosti a postulátní uctívání vychází u drtivé většiny obdivovatelů z neznalosti jeho osobnosti a povahy a je podloženo hlavně oním mýtem, že „Tomáš Garigue Masaryk chodil s námi na žejdlík“. Já osobně si o něm nedělám žádné iluze, ani o jeho morálce a humanismu, ani o jeho vlastenectví a češství, ani o jeho motivaci k jeho konání.

V souvislosti se stým výročím vyhlášení samostatného Československa jsou tak, jako Masaryk, bigotně a nepravdivě adorovány i československé legie. Je to vytváření a omílání stejných nepravdivých kliše, jako o Masarykovi.

Takže pokud jde o nějaké slavení, nevidím osobně příliš důvod. Pro mne je dnešní den letos opravdu jen běžná pošmourná říjnová neděle.

Jirka B.