Jak se to dělá a na co to je

11.05.2016 15:55

Jak se to dělá a na co to je

V jednom z předchozích článků jsem se zmínil o podivném útoku „českých fašistů“ na Hate Free občerstvovny v Krymské ulici a v souvislosti s tím i na podobný útok těch podobných „českých pravicových extremistů“ na anarchisty pod Hradem. V souvislosti s tímto se mi vybavila vzpomínka na záležitost, která byla záminkou pro zdůvodnění represí, které definitivně ukončily naděje tzv. pražského jara roku 1968. Byly to události, které proběhly v souvislosti s utkáními našich hokejistů s hokejisty SSSR na Mistrovství světa v ledním hokeji 1969 ve Stockholmu. Kdysi jsem o tom psal blog na BBLN a zde použiji části jeho textu:

 

„Vy nám tanky, my vám branky“, aneb 2:0, 4:3 a Aeroflot navíc

 

Siréna ukončila třetí třetinu. Ruce hráčů v dresech s lvíčkem na prsou, který dnes má přelepenou hvězdu izolačkou, letí nad hlavu. Hokejisté Československa porazili Rusáky už podruhé na tomto mistrovství světa. Dnes 4:3. Stockholmská hokejová hala jásá. Mezi diváky je plno čerstvých emigrantů, kteří o sobě dávají vědět, ČST proto zmateně ukončuje přenos. Milena Vostřáková na obrazovce pozvedá číši šampaňského a připíjí na naše vítězství. Podepisuje si tím ortel.

Beru bundu a rukavice a utíkám na tramvaj. Jedu slavit na Václavák. Je 28.3.1969 večer.

Trojka, která přijela na stanici k Moderně, byla už plná. Pomyslel jsem si, že na Václavák jede dnes snad celá Praha a přilepil jsem se na schůdky motoráku.

Tramvaj na Václavák nedojela. Už na Tyláku byl dav ve vozovce tak hustý, že nemohla dál. Lidé se vyhrnuli z vozů a přidali se k procesí, které se valilo k Muzeu. Já s nimi.

Co se dělo na Václavském náměstí, to se nedá popsat. Tisíce, desetitisíce, nakonec snad 200 000 lidí v euforii freneticky řvalo, jásalo, plakalo radostí, objímalo se a líbalo, zpívalo, skandovalo, tančilo. Porazili jsme Rusáky. A hned dvakrát. Před týdnem 2:0, dnes 4:3.

„Do Stockholmu jela

jedna velmoc smělá,

rozhodnutí že vyhraje

Tarasova měla.“

Mistrovství světa ve Stockholmu bylo první měření sil okupovaného Československa s týmem okupantů. Ne na bitevním poli. Na ledové ploše. No, někdy se i ledová plocha může změnit v bitevní pole. A my vyhráli 2:0.

„Jaké bylo zklamání,

pro naduté Rusy,

když hned v prvním utkání

dostali dva kusy.“

Radost z vítězství byla veliká.Slavilo se převážně doma, ale někteří si troufli i do ulic. Normalizace již sice plíživě začínala, ale moc si proti slavícím fanouškům zasáhnout netroufla.

S napětím se očekával druhý zápas o týden později. Vítězství našich hokejistů 4:3 vyhnalo do ulic statisíce lidí. Všichni brali vítězství našich a porážku „sborné“ jako odvetu a satisfakci za srpen 68. Trochu naivně, ale upřimně a nadšeně.

„Cos to dělal, Tarasove,

že jsme zase vyhráli?

Zingerovi do svatyně

čtyři fíky nandali!“

Šel jsem s davem dolů po pravé straně Václaváku. Zpíval jsem, tančil jsem, objímal s cizími lidmi, s kuchařkami a servírkami z hotelů, šlapkami, fanynkami i s taxikáři na štaflech.Všichni skandovali hesla a mávali vlajkami. Exploze nelíčeného nadšení a štěstí.

Mezi tím jsem došel ke kanceláři Aeroflotu v dolní části náměstí. Před  ní na chodníku byly hromady navezených dlažebních kostek. Z vedlejší tiskárny Práce vyšli dva muži ve stejných prošívaných bundách a nažehlených montérkách. Přes rameno nesli zbrusu nové štafle. Štaflemi vyrazili výlohu Aeroflotu. Z tiskárny vyjel nákladní automobil a několik mužů na korbě nabízelo shromážděnému davu zapálené noviny. Kdosi hodil do výlohy první z připravených kostek. Útok na Aeroflot začal. Provokace tvrdého prosovětského komunistického jádra se zdařila. Diskreditace většinové veřejnosti se povedla, záminka byla vyrobena, výměna protagonistů Pražského jara a normalizace mohla začít.

Blížila se půlnoc. Zatím, co Aeroflot dole dosud hořel, zpíval jsem s davem u Domu potravin hymnu. Někdo jí o půlnoci krásně přitruboval na křídlovku.

„Všichni stáli, když nám hymnu hráli,

ticho bylo skoro k nevíře.

Tarasov měl Brežněva a infarkt

a před sebou pláně Sibiře.“

Dav se dlouho po půlnoci začal rozcházet. Ti, co měli zahrádky, si odnášeli thůje z takzvaných Štougalových sadů pod koněm, na Tyláku jsem viděl kluka, kterak s modelem TU-154 na rameni rázuje na Vinohrady. Ten přes metr dlouhý model ještě před pár hodinami zdobil výlohu sovětské letecké společnosti. Zajímalo by mne, zda ještě ten model existuje a v čím majetku se nachází.

Druhý den na Václaváku na stromě před Domem potravin visela výzva :“Žádám pána, kterému jsem včera půjčil křídlovku, aby mi jí laskavě vrátil!“ A telefonní číslo. Já jsem tam ztratil jednu pěknou koženou rukavici.

Druhý den „kontrarevoluční“ incident u Aeroflotu odsoudil hrdina pražského jara Alexander Dubček. Nebylo mu to nic platné. Za čas  s ním soudruzi zatočili.Nebylo mu nic platné, ani že podepsal spolu se Svobodou a Černíkem takzvaný„Pendrekový zákon“, na jehož základě milicionáři a policajti bili a zavírali demonstranty a stříleli do lidí v srpnu 1969. Tuším, že šest zabili. Do těch lidí, kteří si za ně před rokem lehali před okupační tanky.

 

Zase je tu mistrovství světa v hokeji. Zase jsou zde všelijaké mocenské provokace a akty, záměrně připravené k dehonestaci oponentů.

Tak se to dělá a na to to je.

Nic nového pod sluncem.

Jirka B.

Diskusní téma: Jak se to dělá a na co to je

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek