Jak jsem ukradl kožich, jak jsme po sobě stříleli „vostrejma“a jak jsem provedl chemický útok

16.04.2018 17:22

Jak jsem ukradl kožich, jak jsme po sobě stříleli „vostrejma“a jak jsem provedl chemický útok

Vrátím se ještě ke „spojeneckému útoku“ raketami na Sýrii, jako odvetu za údajný chemický útok a budu to konfrontovat se svými životními zkušenostmi.

Američané, Britové a Francouzi napadli bez vypovězení války a bez mandátu OSN suverénní stát Sýrii pod záminkou trestu za chemický útok syrské vlády na islamistické rebely. „Spojenci“ vystřelili přes 100 raket a údajně zlikvidovali mimo jiné vývojová a výrobní střediska chemických zbraní a jejich sklady a nadělali další škody. Účel útoku byl prý splněn.

Důkazy o chemickém útoku syrské armády proti rebelům nebyly předloženy, podle údajů napadené strany bylo 71 ze 110 raket sestřeleno a škody byly minimální.

Každý ať věří,čemu chce.

Ovšem co se týká zničení vývojových, výrobních a skladovacích objektů chemických zbraní, něco mi tady neštimuje. Kdyby byly zasaženy objekty s obsahem chemických zbraní, muselo by zákonitě dojít k jejich úniku a kontaminaci oblasti. K ničemu takovému nedošlo, nebo to alespoň nebylo zveřejněno. Takže asi k nějakému alespoň nadprahovému zjištění výskytu chemických zbraní nedošlo. To je pro mne důkazem toho, že buď žádná chemická pracoviště či sklady nebyly zasaženy, nebo neobsahovaly chemické zbraně. To pro mne „spojenecké“ hodnocení činí velmi vachrlatým a nedůvěryhodným.

Myslím, že „spojenci“ dobře věděli, že na chemické zbraně nestřílí. Pokud by žili v přesvědčení, že opravdu rozbombardují sklady chemických zbraní, byl by jejich záměr velmi brutální, neboť by tak činili záměrně s vědomím, že chemickými zbraněmi nekontrolovaně ohrozí velké množství syrských civilistů. Takže i kdyby jednali v dobré víře, řešili situaci tak, že chemický útok trestali chemickým útokem. Ale já si myslím, že dobře věděli, že „chemické zbraně“ jsou jen zaklínadlo bez faktické materie. Takové abrakadabra zlého čaroděje a jeho fámulů.

A kterou k tomu přiřadit životní zkušenost? Coby student jsem se nechtěl v rámci brigády účastnit rozkrádání socialistického majetku ve velkém. A tak se mne mí zaměstnavatelé, kteří brali peníze za neexistující mrtvé duše, snažili „vyloučit z kolektivu“ a proto mne obvinili z krádeže kožichu. Věděli přesně kdy a jak jsem kožich ukradl, měli i svědky. No, nakonec se doloženým svědectvím jedné čestné a na krádežích nezainteresované osoby a nálezem zbytků kožichu ukázalo, že k žádné krádeži nedošlo a kožich byl legálně vyřazen z evidence a přešit na jiný výrobek.

 

Experti říkají, že „spojenci“ jednali opatrně se záměrem s velkým hlukem nadělat malé škody a hlavně neatakovat Rusy. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Že potřebovali udělat dojem hlavně doma, kde všichni zainteresovaní mají problémy. Že fakt všechno bylo pod kontrolou a připraveno „bezpečně“ tak, aby k eskalaci války nedošlo. Ale můj názor je, že to byla nebezpečná agrese, která nepřerostla v americko-ruskou vojenskou konfrontaci jen zásluhou rozumné zdrženlivosti Ruska.

A moje životní zkušenost k tomuto? Jako kluci jsme měli na venkově, kam jsem jezdil, intenzivní zábavu, kdy jsme si hráli se zbraněmi. Bylo 20 let po konci II.světové války a v oblasti demarkační linie, kam jsem jezdil, bylo po lesích, potažmo po barákách ještě spousta německých zbraní a munice, kterých se tam prchající němečtí vojáci zbavovali. A to bylo pro nás kluky eldorádo. Když nás to popadlo, tak jsme pořádali bitvy s opravdickými zbraněmi a ostrou municí a regulérně jsme po sobě stříleli „vostrejma“. Ne, že bychom chtěli někoho zastřelit, nebo zranit, předpokládali jsme, že je protivník dobře a bezpečně schovaný, že jen oboustranně zamachrujeme. No a jednou jeden vystřelil po druhém, který byl „bezpečně schován“ za silnými prkennými vraty, z raketové pistole na světlice, která byla upravená na brokové náboje a jeden brok prošel mezerou mezi prkny vrat a zaryl se  ostřelovanému do nohy. Takže ač jsme si byli jistí, že je to „sichr“, sichr to nebylo. Stejně, jako nebylo „sichr“ to „humanitární bombardování“ Sýrie.

A nakonec jedna věc, která mne pobavila. Jeden protiruský aktivista zveřejnil atak na prezidenta Zemana, který nechal prověřit BIS minulý, či současný výskyt novičoku na území ČR. Aktivista při svém ataku argumentoval tím, že je z Kolína a proto ví, jak je obtížné dostat povolení na výrobu jedů od úřadů. Že prý nějaká kolínská firma nedostala povolení na výrobu kyanidu pro jed na krysy. Tudíž že novičok se u nás nenacházel, ani nenachází, neboť by vojáci nedostali na výrobu, či držení povolení od úřadu.

Je to „aktivista“, takže takový může žít v představě, že vojáci se budou na takové věci ptát úředníků odboru životního prostředí. Já si to nemyslím. A nemusí to být ani vojáci.

A životní zkušenost? Mně samotnému se podařilo vyrobit záměrně fenylkyanid a omylem ohrozit na životě asi 20 lidí. To bylo tak: v rámci předmětu chemie na vysoké škole jsem měl vyrobit ve zkumavce v digestoři malé množství fenylkyanidu, abychom viděli, že kyanid voní po mandlích. Inu vyrobil jsem v digestoři malé množství fenylkyanidu, zahřál tak, že ze zkumavky stoupaly nafialovělé, po mandlích vonící páry a všichni přítomní, asi 20 lidí si opatrně naválo z digestoře a přičuchlo. Reakce za chvíli ustala a já obsah zkumavky zlikvidoval vylitím do výlevky, bohužel, již mimo digestoř. A ve výlevce byl v odpadu zřejmě nějaký katalyzátor, takže reakce znovu a tentokrát bouřlivě proběhla a z výlevky se intenzivně valil fialový a po mandlích vonící kyanovodík. Ti, co mohli prchnout z laboratoře dveřmi, tak prchli dveřmi, ti, které dýmající výlevka odřízla od dveří, se vyklonili zhluboka z oken a inhalovali čerstvý vzduch. Když se kyanovodík vytratil, laboratorní práce pokračovaly bez následků. Jen mne již nikdy žádnými chemickými pokusy nepověřili. Takže onen aktivista z Kolína by si měl uvědomit, že i poměrně závažné jedy se dají vyrobit celkem jednoduše, a že se tak děje i bez povolení úřadů a bez aktivistova vědomí.

Jirka B.