V článku jsem se zabýval útoky proti soše maršála Koněva. Topácké vedení Prahy 6 vymyslelo řešení hodné "chytré horákyně". Zaplentovalo pomník a snaží se veřejnosti namluvit, že je to na ochranu sochy před vandaly. Je to jen další krok k tomu, aby byli kritici marxistického neoliberalismu, který devastuje Evropu, zavíráni do basy s odůvodněním, že je to ochrana před útoky dobroserů.
Ikonoklasti
Ikonoklasti
V první části dnešního „Pelé mele“ se budu věnovat novodobým obrazoborcům. Týká se to počmárání památníku maršála Koněva v pražských Dejvicích.
Obrazoborectví – ikonoklasmus, původně nábožensky motivované, přešlo postupem věků k projevu ideologické pomsty jednoho režimu vůči režimu jinému. Toto mstivé obrazoborectví je tedy spíše projevem nízkého barbarství a vandalizmu a v podstatě umělou násilnou deformací dějin.
Útoky proti památníku maršála Koněva a snaha o jeho likvidaci je primitivní exhibice násilné totality, stejně, jako odstranění památníku maršála Radeckého a Mariánského sloupu prvorepublikovým režimem, odstraňování památníků Masaryka nacistickými okupanty, památníků amerických vojáků, kteří osvobodili část západních Čech, komunistickým režimem.
Maršál Koněv patřil k nejvýraznějším vojevůdcům vojsk protinacistické koalice a dominantně se zasloužil o porážku hitlerovského Německa.
Za svoji práci, kterou předvedl v průběhu II.světové války byl vážen a vyznamenán nejen sovětskými, ale i československými a spojeneckými vyznamenáními.
Památník v Dejvicích byl instalován k uctění jeho role při osvobození Československa a Prahy za II.světové války.
Útoky proti pomníku, odůvodňované ať faktickými, tak fabulovanými vinami jak Koněva, tak Sovětského Svazu, jsou jen projevy směšné „zastydlé statečnosti“ novodobých konjunkturálních komunistobijců a rusobijců.
V této souvislosti by mne zajímalo, zda si tito ikonoklasté uvědomují, že vydávání Koněva a SSSR za nepřítele a negace jejich pozitivní role ve II světové válce staví tato obrazoborce, podle rovnice nepřítel mého nepřítele je můj přítel, do role přátel nacistického režimu. A rozhodně je staví na totalitní roveň režimu komunistického, který odstranil památeční desku amerických vojáků v Sušici s odůvodněním, že je to na protest proti americké agresi ve Vietnamu.
To ikonoklastické vyvádění mne také přivedlo k otázce, proč tak aktivně nevystupovali tito odpůrci proti Koněvovu pomníku za minulého režim? Tenkrát tito „hrdinové okamžiku“ konformě drželi hubu a krok s režimem a strachy „srali v síni“. A ti, kteří ten režim nezažili, by měli být ve svých interpretacích krotčí a informovanější. Takto jejich popis událostí má asi stejnou validitu, jako když popisují, bylo nebylo, tyranii dvanáctihlavé saně, jak to odposlechli v pohádce v podání některého z bájivých starců.
Tolik dnešní „Pelé mele“ o pomníku.
V úzké spojitosti s předešlým jsem se také v poslední době pobavil opakovaně rádoby zasvěceným výkladem určitých historických událostí. Například, když jakýsi historik vydával husitské řádění za první demokratickou revoluci v historii a za vzor pro demokracii britskou a americkou. Nebo, když jeden bloger začne vandrovat do historie a „fundovaně“ objasňuje odpoledne publiku historické děje tak, jak to ráno vyslechl v rádiu.
A pak je možné, že vojenský zásah 21.8.1968 je vydáván za „okupaci Rusáky“, když se akce účastnila vojska 5 států VS pod vedením SSSR a rozhodnutí o vojenském obsazení bylo kolektivní rozhodnutí vedoucích představitelů SSSR, kde většinu měli etničtí i faktičtí Ukrajinci. Něco jsem o tom psal před třema roky: https://karel-blog.webnode.cz/news/k-jedenadvacatemu-srpnu-bych-mel-neco-napsat/ .
Takže i druhé téma dnešního „Pelé mele“ mělo internacionální obsah. Takže teď z domova.
V srpnu napršelo už nad průměr a trochu se snížil vláhový deficit. Ale stále chybí za poslední 4 roky na každý metr čtvereční 300 litrů vody.
Houby pořád rostou jako divé. Sbíráme, sušíme, zavařujeme, děláme zásoby na pak.
Sliboval jsem zápisky z dovolenkové cesty po Balkánu. Zmehlo mi, okolnosti nás dotlačily k odpočinkovému povalování na pláži. A to asi žádná velká inspirace k reportážím nebude. I když ilustrovaná reportáž „Nuda na nudapláži“ by nemusela být nezajímavá. Uvidíme.
Venku je nad 30, půjdu se vykoupat.
A to je dnešní „Pelé mele“celé.
Jirka B.