Hanča a Tonča, aneb jak možno věřit, že bych já prodal svoji Mařenku

10.02.2016 18:06

Hanča a Tonča, aneb jak možno věřit, že bych já prodal svoji Mařenku

Před bez mála třemi roky jsem psal o tom, že by se měl stát postarat o své unesené občanky „Hanču“ a „Tonču“ unesené kdesi na pomezí Pakistánu a Afghanistánu. A zároveň jsem psal, že až budou Hanča a Tonča doma, měly by nést za svůj opravdu hloupý výlet zodpovědnost a nahradit státu vzniklé škody.

Dívky se vrátili po dvou letech, ale že by je někdo za jejich počínání vypeskoval a požadoval náhradu škody, to jsem si nevšiml.

 Nyní vyšlo najevo, že byly státem vykoupeny za 6 ( původní požadavek 20) mega dolarů. Každý z nás přispěl 15 Kč za jejich svobodu. Za to by měly ty dvě „cestovatelky“ nést zodpovědnost a dluh společnosti splácet. Nejen, že ochudily stát, nejen, že dodaly svým únoscům, nepřátelům naší civilizace prostředky pro jejich válku proti nám, ale zdiskreditovaly důvěryhodnost našeho politického vedení a ukázaly jeho neserioznost.

Nyní prosakují i další informace, že jedna se pokoušela svůj „výletek“ zopakovat. Druhá prý pracuje v „humanitární organizaci“. Doufám, že sem nelifruje svoje afghánské známé, že alespoň vrací hodnoty  na jejich záchranu péčí o naše staré a nemohoucí spoluobčany.

Nemělo by se zapomenout na problémy, které ty dvě mladé ženy připravily celé společnosti a měly by nést plnou zodpovědnost, včetně hmotné a škody hradit.

Zatím se okolo aféry rozbíhají politické paví tance. Ukazuje se, že s teroristy se sice verbálně nekšeftuje, ale fakticky ano. Buď penězi z ručky do ručky, nebo pěkně barterem jeden agent za pět jelimanů. A nevíc nás politici lživě přesvědčují, že nekšeftují, pod tlakem přiznávají, že není hanbou s teroristy kšeftovat, ale hanbou je se k tomu přiznat. A zdůvodnění, že když se o tom bude mluvit, staneme se dodavatelem rukojmí, je opravdu směšné. Dělají z nás, stejně, jako to dělali komunisté, hlupáky. Neuvědomují si ve své nadutosti, že nejen všem teroristům, ale i všem lidem se špetkou inteligence je jasné, že k propouštění rukojmích nedochází za příslib lístků na zahajovací koncert Pražského jara.

Nejsměšnější ovšem je pokus o kriminalizaci prezidenta republiky některými nesoudnými politiky, kteří považují zmínku o výkupném za vlastizradu.

Páni politici, měli byste vytvářet takové prostředí, aby stát nebyl vystavován krizovým situacím, které nedokážete slušně řešit. Nešanovat Hanči a Tonči, nešanovat kolaboraci s nepřítelem, natož se jí účastnit. A pokud to nedokážete, pak jít s pravdou ven a neoblbovat občany. A pokud nedokážete ani přiznat objektivní, či subjektivní neschopnost řídit tento stát, pak byste měli jít ze svých postů a přenechat je takovým, kteří alespoň nějaké řešení nabízejí. Třeba Jeníkovi, synu Tobiáše Míchy. Ten dokázal prodat a koupit sám sobě svoji Mařenku Krušinovou , ještě na tom vydělat 300 zlatých a z příběhu navíc udělat bestseler a evrgrýn naší hudební kultury. To by byl premiér!

Jirka B.

Diskusní téma: Hanča a Tonča, aneb jak možno věřit, že bych já prodal svoji Mařenku

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek