Cyničtí Češi trápili hladovějící sovětské vojáky předváděním lukulských hodů

14.01.2016 17:12

Cyničtí Češi trápili hladovějící sovětské vojáky předváděním lukulských hodů

V srpnu 1968 při okupaci ČSSR armádami Varšavské smlouvy se čeští občané v odporu proti okupantům uchýlili mimo jiné k akci „Ani skývu chleba, ani kapku vody!“. To znamenalo nepodat hladovějícím a žíznivým  nepřátelským okupantům nic k jídlu, ani k pití.

Osobně jsem seděl v jihočeském městečku Mirovice na chodníku před obchodem po staru zvaném u Růžičků, kde  byl na dveřích vylepený plakát „Okupantům neprodáváme!“, cpal se uzeným tuňákem a houskami z místní pekárny a zapíjel sousta Kofolou z lahve. Bylo mi 16 let, okupanty jsem nenáviděl a byl jsem cynický.

Na protějším chodníku seděli dva o  dva či tři roky starší sovětští vojáčci, které tam jejich velitel rozkazem vysadil před pár dny jako regulčiky a dál na ně zapomněl. Seděli třetí a čtvrtý den bez jídla, bez vody, se samopaly přes kolena a lačně sledovali, jak debužírujeme. Sliny jim tekly, ale musím říci, že do prodejny přes ulici, která byla bohatě zásobená, se samopaly nevtrhli a jídlo a pití si násilím nevzali.

Jen lačně koukali na nás cynické Čechy, jak si utíráme mastné a vlhké brady. A my z toho trápení měli radost, protože to byl nepřítel a toto byla jedna z mála možností, jak jsme jim to mohli nandat.

Vzpomněl jsem si na tento příběh, za který jsem se začal po mnoha letech trochu stydět, když jsem si v dnešních novinách přečetl článek o tom, že „ Cyničtí Syřané posílají hladovějícím krajanům fotky z hostin“.

V syrskou vládní armádou obklíčeném městě Madaja hladoví třicet tisíc sunnitů podporujících Islámský stát a syrskou opozici. A syrští proassadovští šíítové a alavité jim pro zvýšení apetitu posílají přes sociální sítě fotografie opulentních hodů. A naše media z pohodlí vypolstrovaných křesel , sendvičů a vychlazené mírně perlivé vody toto počínání farizejsky kritizují.

V Sýrii je uměle rozpoutaná a uměle udržovaná válka. V posledních pěti letech se tam dějí dříve nevídaná zvěrstva. Nelze se divit, že jedna strana má radost z utrpení druhé nepřátelské strany a naopak. Zlo rozpoutává zlo a zasílání obrázků laskomin je v tom válečném pekle ten ještě dosti humánní způsob psychologického boje. Ano, dá se pochopit, že válka přináší cynismus.

Ovšem daleko větší odsouzení si zaslouží cynismus, který přináší válku. A tu do Sýrie před válkou nábožensky na arabské poměry velmi tolerantní a vyspělé assádovské Sýrie nepřinesli sami Syřané. Ta válka byla importována. Tak jako spousta jiných konfliktů poslední doby, ať se nazývají spontánními revolucemi, různobarevnými jary, podzimy, či Majdany. V jejich podněcovatelích a organizátorech je třeba hledat cynické původce válečných utrpení všech obětí na různých stranách. A ty postavit na pranýř.

Jirka B.