Co to zase mele? Nové „Pelé mele!

16.02.2018 19:07

Co to zase mele? Nové „Pelé mele!

Dnes to bude takové „letem světem“. Takže:

Běží olympiáda. Ale abych pravdu řekl, nějak to nesleduji. Jednak „ to dávají každé čtyři roky“ ( lépe "každé dva"), jak říká moje žena, jednak je to všechno nikoli „svátek čestného sportovního zápolení“, ale mýdlová opera, vyplňující přestávky mezi reklamami, zkomercionalizovaná a letos i sprostě protirusky zpolitizovaná akce. Doba, kdy jsem uměl vyjmenovat roky a místa jak letních, tak zimních olympiád takřka od  první do poslední a popsat třeba, jak cvičila Bosáková v Římě na kladině, nebo Milena Duchková získala zlato v Mexiku, je dávno pryč.

Pamatujete si, vy starší, jak jsme se smáli sovětské propagandě, jak si vojáci Rudé armády lehali na německá kulometná hnízda, aby jejich druzi mohli útočit? Když protiruskou západní koalicí podporovaná Al- Kaida sestřelila v Sýrii ruské vojenské letadlo bojující proti těmto teroristům, pilot, který se katapultoval a přežil, ještě chvíli s teroristy bojoval a když mu došly náboje, odpálil na sobě dva granáty, aby nepřežil a nepadl do islamistického zajetí. Čest jeho památce. Položil svůj třicetiletý život i za nás. Zajímalo by mne, jak se dostaly sofistikované protiletadlové zbraně do ruky islámským teroristům?

Stovka levicových „křesťanských aktivistů“ napsala papežovi hanopis na kardinála Duku. Prostě kavárenská fronta dobroserů nedá pokoj. 100 petentů je o jednoho více, než 99 pragováků, na jejichž pozvání nás v srpnu 1968 obsadila vojska pěti států Varšavské smlouvy. Je vidět, že denunciační udavačské kolaborační tradice u nás mají pevné a hluboké kořeny.

Kauza „estébák Babiš“ má pokračování. Pro mne je důležité, že jsem v Českém rozhlase slyšel od odborníka a soudního svědka v této kauze, že Babiš  byl zapojen výhradně do ochrany československé ekonomiky, nikoli do boje proti vnitřnímu nepříteli. Chránil ekonomické zájmy ČSSR proti těm, co z machinací a korupce tyli, tedy proti rozhodujícím pracovníkům podniků zahraničního obchodu, kteří rozhodovali o zahraničních zakázkách a obchodech na základě korumpujících úplatků a obohacovali se privátně na úkor nás ostatních občanů. A jelikož rozhodujícími pracovníky zahraničního obchodu byli pouze kovaní komunisté, bojoval Babiš fakticky proti kovaným komunistům, což je pro mne více, než činnost všelijakých „také disidentů“, mezi kterými bylo, mimochodem, kromě bývalých komunistů i agentů StB jako nastláno.

Ještě k prezidentským volbám. Slyšel jsem docela nepopiratelnou oponenturu k tomu, že Zemana volili staří chudí hlupáci z Vidlákova. Podle průzkumů se ukázalo, že to věkové určení moc nesedí. Také ta „chudoba“ obyvatel Vidlákova je diskutabilní, když na venkově má kdekdo vlastní nemovitost, což bývají milionové hodnoty, zatím, co ti mladí drahošovci žijí v Praze po podnájmech, nájmech, nebo splácejí mastné a dlouhodobé hypotéky. Jestli někdo chodí na venkově v rádiovce a montérkách, nemusí to znamenat, že je chudší než pražský politolog ve značkových lagýrkách. A k tomu vzdělání? Každý vyučenec z minulého režimu má vyšší odbornost, než současný maturant, tehdejší maturant má faktické vyšší vzdělání, než 80% současných vysokoškolských absolventů pofiderních oborů typu „komparatistika českého a litevského zemědělského názvosloví 18. století“ a pouze celkem malý výsek vysokoškolských absolventů má kvalitní a do praxe využitelné vzdělání, které bylo běžné u vysokoškolských absolventů předrevoluční éry. A navíc ti, kteří zažili i socialistický režim, mají daleko více zkušeností, znalostí a dovedností, než ti „bohatí, mladí, vzdělaní Pražáci“.

Na amerických školách došlo za prvních sedm týdnů roku 2018 k osmi hromadným násilným útokům, které si vyžádaly přes 20 obětí na lidských převážně mladých životech a další desítky lidí byly zraněny. Poslední střelec tento týden postřílel 17 lidí a další zranil. Holt je to taková americká tradice. Kromě jiného. Fakt si myslím, že stojí za přemýšlení, zda chceme takovouto „západní“ kulturní a sociální orientaci, když jsme přesvědčování o nutnosti, aby naše společnost směrovala „Go West !“.

A ještě jeden či dva apendixy ke kauze Lety. Brnem  prošel pochod o četnosti dle medií 250 účastníků, který požadoval „pravdu o  Letovském táboře a genocidě Cikánů v Protektorátu Čechy a Morava“. Já bych chtěl to samé a myslím, že kdyby byl zájem, nebylo by to tak těžké.  Ve víru letovské kauzy také media přinesla zprávu, jak několik (asi čtyři) „Romští černí panteři“ , my starší víme, co byli Černí panteři v USA v 70. letech za organizaci, rozdávali před Parlamentem lék na „Okamurovu horečku“. Více o akci zde: www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Pozor-Okamurova-horecka-Romove-rozdavali-u-Snemovny-velice-zvlastni-lek-Dostal-ho-i-prochazejici-Babis-524548

I já mám opakované zkušenosti s tím, že ke mně přistoupili nějací „černí panteři“. V roce 1975 v Divadelní ulici v Praze z takového přistoupení a somrování o cigarety byl pokus o loupežné přepadení, kdy mne zachránilo odhodlání se bránit a hlavně hlídka (tenkrát ještě) Veřejné bezpečnosti, která se objevila na dohled a pachatel a pachatelka uprchli. Ne tak dávno to bylo opakované přistoupení na Karlově náměstí, kdy mi „černá panterka“ chtěla věštit budoucnost z ruky a to za pouhých 50 Kč a odmítnutí vždy  skončilo mým prokletím do desátého kolene a sprostými nadávkami na mojí adresu. A poslední přistoupení „černého pantera“ je staré asi dva týdny, kdy mne na parkovišti Bauhausu v Čestlicích ten „černý panter“ oslovil s dotazem, jakou má spotřebu naše Oktávka. Nejsem technický typ, nevěděl jsem, ale na závěr rozhovoru jsme si s panterem podali ruce. A pak to začalo. Protože jsem podal slovenskému cigánovi ruku, jak se sám panter identifikoval, dokázal jsem prý podle jeho slov, že jsem dobrý člověk a nejsem rasista. A onen „slovenský cigán z Košic“, mimochodem jsem v Košicích byl na vojně a rok jsem si mohl „košické černé pantery“ užívat v dobrém i zlém, mne zahrnul několika „krabicemi parfémů Šanel a Diór a švýcarskými zlatými hodinkami, vše v mnohatisícové hodnotě“. A to vše zadarmo! Následovala krátká a dojetím naplněná pauza. A pak pokračování. Jen, když mu dám pár stovek na benzín, neboť má prázdnou nádrž a nemůže se vrátit k tesknící rodině na sídliště Luník v Košiciach. Měl jsem v hotovosti asi tři koruny, za než by mu u pumpy benzínu ani nenakapali, takže si parfémy a hodinky vzal zpět, tedy k mé velké radosti a jeho vřelost značně ochladla. No, rozešli jsme se v klidu.

Mohu vážené čtenáře ujistit, že po takovýchto zkušenostech bych byl při nabídce léků proti Okamurově horečce z rukou „Romských černých panterů“ asi dost ostražitý.

A to je dnešní „Pelé mele“ celé.

Jirka B.