V úvodním článku k této diskuzi jsi napsal:
"...Můj názor je takový, že nějaká absolutní individuální svoboda je pro přežití společenství zcela kontraproduktivní..."
Nejde mi to dohromady s Tvým posledním vyjádření, kdy podporuješ výhodnost porušování pravidel.
Petr
Asi to bude trochu kostrbaté
Asi to bude trochu kostrbaté. Chtěl bych v článku nadhodit k zamyšlení problém o individuální svobodě. Je lepší pro společnost individuální svoboda jednotlivce, nebo podřízení se svobody jednotlivce zájmu celku?
Podle mého názoru je hlavním cílem živého organizmu zachování rodu. Nedojde -li k reprodukci další generace, celé společenství zahyne a tím se utne a ukončí řetězec starý miriády let. Pak už nic nemá cenu, pak už nic není.
A nyní si chci položit otázku, zda pro zachování konkrétně lidského rodu je vhodnější individuální svoboda, nebo podřízení individuální svobody zájmu celku?
Člověk je tvor, který dokáže přežít pouze ve společenství. Proto se osobně domnívám, že pro lidské společenství je výhodnější, ba dokonce nutné, podřídit zájmy jednotlivce zájmu společenství.
Člověk je sám o sobě nastaven většinově tak, že není nakloněn nějaké dobrovolné oběti ve prospěch celku. A tak onu mytizovanou individuální svobodu zneužívá ve svůj prospěch na úkor společenství.
Aby soubor působil jako funkční celek, musí být nějak sjednocen a řízen. Třeba zásadami demokracie, což je více, či méně autoritativní vláda většiny nad menšinou, nebo nějakým autoritativním, či totalitním režimem, kde vládne jedinec, nebo menšina nad většinou.
U demokratické vlády záleží úspěch společenství na schopnosti jednotlivců demokratické zásady respektovat, u autoritativní, či totalitní vlády záleží blaho společenství na schopnosti vůdčích osobností vést společenství k tomuto cíli.
Můj názor je takový, že nějaká absolutní individuální svoboda je pro přežití společenství zcela kontraproduktivní.
Samozřejmě, že optimální kompromis je asi demokracie, kde si pokud možno nejvyšší míry svobody užívá konsensuální většina. Konkrétní otázkou však je, zda naše společnost, tedy soubor jednotlivců, je schopna být natolik disciplinovaná, aby se dokázala principům demokracie podřídit a její zásady využívat, nikoli zneužívat.
A pokud se jednotlivci , ať „většinoví“, či „menšinoví“, nedokáží části své individuální svobody vzdát v zájmu celku, pak než absolutní svoboda, či nezvládnutá demokracie je pro společenství prospěšnější autoritativní, nebo i totalitní režim. Samozřejmě, čím „osvícenější“, tím lépe.
Byl bych rád, kdybyste vy čtenáři v diskuzi napsali svůj názor.
Jirka B.
Diskusní téma: Asi to bude trochu kostrbaté
svoboda
Petr Vašek | 27.10.2018
Re: svoboda
Jirka B. | 27.10.2018
Zde je asi zapotřebí vysvětlit, co považuji za zneužívání absolutní individuální svobody a co považuji za výhodné porušování pravidel. Transponuji-li vysvětlení rozdílu mezi zneužíváním absolutní individuální svobody a výhodným porušováním pravidel na ono přecházení na červenou, pak zastánce absolutní individuální svobody se vrhne do vozovky bez ohledu na hustotu silničního provozu, neboť ho, dle jeho názoru, nikdo nesmí a nebude omezovat. Učiní tak bez ohledu na svoji bezpečnost, což je, konec konců, hlavně jeho riziko, ale hlavně bez ohledu na ostatní, kterým paralelně také způsobí újmu. Výhodné porušení pravidla o nepřecházení na červenou je případ, kdy na přehledné komunikaci s minimálním provozem dotyčný bezpečně přejde, třeba proto, aby stihl otevírací dobu lékárny, kam spěchá vyzdvihnout léky pro své dítě, zmítané horečkou, (abych do toho dostal humánní sladkobolnou romanťárnu).
Nebo uvedu další příklad: je to již pár let, kdy jsem se úmyslně dopustil přestupku a tak patrně zachránil dětský život. Jel jsem v obci Šeberov a v jedné boční ulici stál na křižovatce mix s betonem a čekal, až projedu po hlavní. Když jsem se blížil, pod níklaďák před zadní kola mixu si lehl asi osmiletý kluk a začal lovit míč, který mu pod náklaďák spadl. Bylo jasné, že až přejedu, mix se rozjede a kluka rozmačká. Dupnul jsem na brzdy a zastavil v křižovatce mixu těsně před čumákem, aby se nemohl rozjet, čímž jsem svévolně porušil odstavec d paragrafu 1 kapitoly Zastavení a stání oddílu 1. Silničního zákona. Myslím si, že toto je docela dobrý příklad pozitivních důsledků tvůrčího porušení pravidel. Kdybych striktně dodržoval předpisy a pravidla, pokračoval bych v jízdě, kdybych byl zastánce absolutní svobody, zastavil bych před křižovatkou, dal náklaďáku přednost a sledoval neopakovatelnou podívanou, jak auto chlapečka drtí.
Lidská společnost
Jarka Jarvis | 24.10.2018
něčeho podobného schopná není. Důvodů je mnoho - od náboženství přes závist až k touze po moci. Věci nepomáhá ani to, že pod zmíněnou individuální svobodou si každý představuje něco jiného. Proto byly, jsou a budou války, proto kvete korupce, a proto se někde někdo vždycky bude bouřit proti jakémukoliv režimu. Typickým příkladem je vývoj událostí v ČR. V roce 1989 se začínalo s čistým štítem; kam zmizela euforie, a proč se počáteční nadšení změnilo v blbou náladu? Mimochodem: Disciplínu občanů lze posoudit i podle toho, kolik jich na křižovatce přechází na červenou.
Re: Lidská společnost
Jirka B. | 24.10.2018
Myslím, že stav "blbé nálady" v ČR je důsledkem našeho nereálného očekávání, veliké naivity, nepřiznaného zklamání v sobě samých a v prohlédnutí, že nám "svobodný svět" nechtěl darovat svobodu a demokracii, nýbrž nás potřeboval kolonizovat, prodat nám neprodejné přebytky " barevných korálků a ohnivé vody" , zlikvidovat naší konkurence schopnou produkci (průmysl a zemědělství), učinit z nás závislé odbytiště a levné peóny v montovnách. A to různou měrou ve všech postkomunistických zemích. A vzhledem k tomu, že jim v tom pomáhal a pomáhá domácí politický establišment, dochází k protichůdným zájmům vládnoucího (ať vládního, či opozičního) establišmentu a jejich rádoby elitářských nohsledů a reálné společenské většiny. To se např. projevilo v přímé volbě prezidenta, kde tzv. póvl (kam jsem zahrnován třeba i já) v přímých (tedy těžko ovlivnitelných) volbách většinově zvolil oponenta samozvaných elit Zemana. Jak demokraticky na to reagují ty elity, to každý soudný může posoudit sám.
A k tomu přecházení na červenou: To se dá na jednu stranu interpretovat jako nedostatek disciplíny, na druhou stranu se to dá hodnotit jako tvůrčí konání, kdy za určitých okolností je určité porušení pravidel výhodné, pozitivní a porušení strnulého drilu a drezúry je ve prospěch nejen jedinců, ale i celé společnosti, neboť kreativita (tedy tvůrčí vyhodnocení situace a hledání vhodného a možného řešení) je matkou pokroku.
Re: Re: Lidská společnost
Jarka Jarvis | 25.10.2018
"Svobodný svět" sám o sobě nemůže někomu ani něco darovat, ani nikoho kolonizovat. Blbá nálada vznikala postupně, a zavinily ji podvody jako tunelování, kupónová privatizace, a jim podobné. Průmysl byl rozprodán za vidinou rychlého získání peněz, a možná i krátkozrakého pohledu do budoucnosti - to všechno většinou způsobené různými vyčůránky, myslícími v první řadě na sebe. A právě o těchto "povahových nedostatcích" jsem mluvila. Je to sice smutné, ale dnešní situace je pouhým důsledkem tohoto počínání.
Porušení pravidel může být výhodné, dokonce i rozumné; vždyť kdo by o půlnoci čekal na zelenou, když nic nejede? Jenže v tom případě je nutné změnit či přizpůsobit pravidla, resp. systém, a ne se uchýlit k jejich porušování.
Re: Re: Re: Lidská společnost
Jirka B. | 25.10.2018
Samozřejmě, že porevoluční devastace ČR by nešla bez aktivního podílu tuzemců, kteří v "explozi svobody a demokracie" našli příležitost k nepříliš čistému způsobu, jak přijít k osobnímu prospěchu. Ale to gró té devastace by nešlo bez aktivního zájmu "svobodného světa" jehož značné procento tuzemských gaunerů bylo západními emisary. Uvedu flagrantní příklad prezidenta Havla, který s plnou hubou ušlechtilých keců zlikvidoval československý vojenský a souběžně těžký průmysl v podstatě v zájmu amerických zbrojařských firem, které okamžitě obsadily námi uvolněné trhy. Nejlepší charakteristika Havlova jednání je konstatování, že si zaslouží bustu na chodbě amerického kongresu, neboť to byl jejich člověk. A my tu naivně Havla brali jako spasitelské Jezule a mnozí ho tak berou dodnes. A dále v řadě stojí spousta menších a větších Havlů, kteří za osobní prospěch prodávají svůj národ a stát dosud. A tady začne jeden přemýšlet, zda by k tomu mohlo dojít za vlády zodpovědného autoritativního vůdce. Takový byl Ceausescu, poroto byl "směšně" zavražděn svým ministrem národní obrany a viceprezidentem, kteří pak Rumunsko v zájmu Západu hospodářsky hodili Západu v plen a stali se prominenty. Proto Západ nenávidí Putina, který je takovým zodpovědným autoritativním vůdcem, který Západ, na rozdíl od Jelcina, k lizu a zplundrování Ruska nepustil. Význam autoritativního vůdce, či diktátora pro tu společnost, která není schopná svobodu a demokracii využít, pouze zneužít, je krásně ukázán v pověsti o Drákulově poháru. Ve městě Targoviště (mimochodem tam popravili Ceausesca) dal kníže Vlad Tepeš (Drákula) ke studni na náměstí k napití volně k dispozici zlatý pohár. Pokud se ho ale někdo pokusil ukrást, dal mu Drákula useknout ruce. Jaké je poslání? Pokud budeš disciplinovaný, můžeš pít ze zlatého poháru. Pokud té možnosti budeš chtít zneužít, budeš zničen. Ostatně, paralela jeho vlády s dneškem je i v tom, že byl a dosud je na Západě vykreslován jako příšera, což je způsobeno tím, že z Valašska vyhnal a potrestal skupinu německých kupců, kteří tam podvodně podnikali. A ti ho historicky pomluvili. Takže dehonestace Západu nepohodlných státníků není vůbec nic nového.
K výhodnosti porušování pravidel: Aby se mohla změnit, či přizpůsobit pravidla směrem pozitivním, musí být na současný stav negativní poukázáno. A je jen málo účinnějších poukázání, než provokace jejich porušením. Jinak by tu "hodnou panenku sedávající v koutě" také nemusel nikdo najít.
Re: Re: Re: Re: Lidská společnost
Jarka Jarvis | 25.10.2018
Takže Vaši původní otázku, "zda naše společnost, tedy soubor jednotlivců, je schopna být natolik disciplinovaná, aby se dokázala principům demokracie podřídit a její zásady využívat, nikoli zneužívat," jsme si vpodstatě zodpověděli: Není. A přecházení na červenou? Poukazovat na negativní vztahy by měli sami občané, a sice stížnostmi jejich zvolenému vládnímu zástupci. Od toho se přece chodí k volbám.
Re: Re: Re: Re: Re: Lidská společnost
Jirka B. | 25.10.2018
Shodli-li jsme se na tom, že lidé nejsou schopni podřídit se principům demokracie, pak je hraní si na "demokracii" stejně humánní, jako vést neplavce do hluboké vody. Pak potřebujeme autoritu, která nám přikáže, abychom se seřadili do trojstupů a převedla nás přes most.
A ohledně apelu k uchu zvoleného vládního zástupce? Ti si většinou neuvědomují, že jsou naši zaměstnanci a staví se do pozice vrchnosti. A krom toho pro samé politikaření nemají čas na politiku. A když se konečně začnou zabývat starostmi občanů a jejich řešením, neschopná opozice je smete nařčením z populizmu, protože jsou poplatní potřebám a názorům lidí.
Re: Re: Lidská společnost
Petr Vašek | 25.10.2018
Rozumím-li tomu dobře, pak považuješ chůzi na červenou jako tvůrčí konání, kterým lze narušit strnulý dril?
Poradil bys to svým dětem?
Petr
Re: Re: Re: Lidská společnost
Jirka B. | 25.10.2018
Chůzi na červenou zde beru jako jakousi zjednodušenou esenci porušování pravidel a jejich tvůrčího pojetí. Samozřejmě, že jen mimoň se vrhne do vozovky a začne přecházet na červenou v případě silného provozu. Ale pouze člověk "extrémně ukázněný" bude stát a čekat, až padne signál "jdi !" na přehledné a zdaleka prázdné komunikaci, a to snad jen v případě, je-li bloumání po přechodech hlavní náplní jeho života. Svým dětem ve věku 30+ pokyny ohledně přecházení přes komunikaci již zhruba 20 let nedávám, pravidlům jsme je naučili a myslím, že na tvůrčí modifikace přišly samy.
Torpidní lpění na předpisech je jedním způsobem, jak lze zablokovat jakýkoli tvůrčí proces, aniž by bylo nutno přistoupit otevřené sabotáži.
A na závěr se přiznám, že kromě příležitostného tvůrčího přecházení takřka permanentně porušuji ještě jeden předpis:
www.youtube.com/watch?v=XK4RMc1TjbM