50 let od vraždy v Prokopském údolí

09.07.2018 13:41

Včera uplynilo 50 let od zločinu, který v té době byl vyjímečný, proto šokující a pro mnoho pamětníků zapamatovatelný. S úpravami a doplněním zavěšuji nejen pro pamětníky sedm let starý recyklát.

Dvojnásobná vražda v Prokopském údolí

Vystoupil jsem z autobusu na konečné na Kavčích horách. Bylo mi 16, makal jsem na brigádě na stavbě Strahovského stadionu, byl začátek druhé dekády července roku 1968. Horký jak politicky, tak meteorologicky. Koupil jsem si Večerní Prahu. Psali tam, že v Prokopském údolí kdosi zavraždil dvě třináctileté holky. Dost mne to vzalo. A to jsem netušil, že se bude jednat o jeden z nejznámějších a veřejně nejdiskutovanějších zločinů, jehož řešení se potáhne několik desetiletí. Příběh tohoto legendárního zločinu začal touto dobou před 43 lety.

Jana s Jarmilou se toho odpoledne vypravily vykoupat se na koupaliště do Prokopského údolí. Začaly prázdniny,byl horký začátek července a Tak jinonické „třináctky“ chodily na koupaliště každý den. Z Jinonic to byl kousek. Jako obvykle seběhly okolo jinonického hřbitova, kde právě probíhal pohřeb místního holiče a stačilo již jen seběhnout stezkou skrz les Punčocha strmou strání na dno Prokopského údolí do skalnatého amfiteátru s klukovickým koupalištěm.

Jarmila se cestou trochu zdržela, takže Jana šla lesem několik metrů před ní. Najednou se ozvala rána a Jarmila zahlédla, jak se Janě ve vlasech objevila rudá skvrna. Ozvala se druhá rána a Jana se pomalu sesunula k zemi. Jarmila se zastavila a s překvapením hleděla, jak z lesa vyběhl mladík, kterého znala od vidění z koupaliště a nad Janou se sklonil. Pak se podíval směrem k Jarmile a když ji zahlédl, zmáčkl dvakrát spoušť. Jarmila ucítila dvě prudká šlehnutí a ztratila vědomí. Rány, které mladík do obou dívek ještě pro jistotu vypálil, už ani jedna z dívek necítila.

Byl už hluboký večer a dívky stále ještě nebyly doma. Rodiče se nejdříve poptávali po kamarádkách svých dcer, ale ty o nich nic nevěděly. Ani prý dnes na koupališti nebyly. Když nahlásili rodiče pohřešování dcer na policii, ta s tím nic nedělala, třináctileté slečny se prý občas po nocích toulají.Rodiče zbuntovali sousedy a svépomocí vyrazili dívky hledat. Začali na trase mezi Jinonicemi a koupalištěm. Po jedenácté večer jeden z otců nalezl dívky v lese nedaleko cesty ke koupališti. Obě byly mrtvé.

Rozběhlo se pátrání po pachateli.Bylo několik verzí. Pátralo se v okruhu příbuzných a známých dívek, mezi spolužáky, vzhledem k tomu, že obě dívky již nebyly pár měsíců pannami i mezi vojáky zdejší utajované posádky, se kterými udržovaly jinonické dívky čilé styky, dále v okruhu deviantů a agresorů a mezi těmi, u nichž se předpokládala možnost ilegálního vlastnictví zbraně. V rámci vyšetřování byl prověřován i pachatel, leč ze smyčky vyklouzl.

Pak přišel 21. srpen 1968, který vyšetřování zkomplikoval. Případ se zadrhl a začaly se kolem něj rojit nejrůznější spekulace a fámy. Postupně se stal z případu „pomníček“.

V roce 1974 byl v souvislosti s jiným trestným činem pachatel ještě jednou vyšetřován a sám se k vraždě dvou dívek v Prokopském údolí přiznal. Druhý den však přiznání odvolal a obhájil se tím, že chtěl být zajímavý. Teprve za dalších šest let v roce 1980 se pachatel sám spontánně při opakovaném otevření starého případu k vraždě přiznal. Prý neunesl tíhu svědomí, která ničila jeho tělesný i duševní zdravotní stav. Sám se domníval, že jeho duševní trýzeň je dostatečným trestem, soudní jednání bylo složité a po odvolávkách mnohastupňové. Byl odsouzen na 25 let vězení.

Vše bylo tak: Devatenáctiletý milovník střelných zbraní si šel do lesa vyzkoušet nově získanou pistoli. Když vystřelil na terč v podobě turistické značky, do cesty mu zpoza křoví vstoupila třináctiletá Jana. Trefil jí omylem přímo do hlavy. V okamžiku si uvědomil, že on zná jí a ona jeho a proto ještě stojící oběť střelil do zad. Když se vyběhl přesvědčit, zda je mrtvá, všiml si za Janou stojící Jarmily a jako nepohodlnou svědkyni ji střelil dvěma ranami. Pak pro jistotu do každé z dívek vypálil jednu ránu jistoty. Obě dívky odtáhl hlouběji do lesa a šel si zajišťovat alibi.

Několik let ho celá událost pronásledovala ve výčitkách svědomí. Několikrát se o celé události rozhovořil s několika svými známými, ale nikdo mu nevěřil. Byl to v podstatě takový životní ztroskotanec. Otec matku opustil, vychovával ho otec, který byl kriminálník, část života strávil v děcáku, nezvládal své manželství a partnerství, „vychovával“ několik dětí z nichž některé byly nevlastní, o pravosti vlastních měl pochybnosti, sám byl pod pantoflem. Realizoval se předváděním se se zbraněmi, pročež se stal pomocnou stráží Veřejné bezpečnosti, čímž si, stejně jako vyprávěním „hrdinských“ historek, dodával na důležitosti.

Celá zlá událost byla souhrou nešťastných náhod a okolností. Dvě dívky a jeden pachatel se octli v jednu chvíli na jedné křižovatce. Pachatel byl osobnostně méněcenný a v okamžiku, kdy si léčil své mindráky machrováním se zbraní, nezvládl počáteční nešťastnou náhodu a začal řetězit projevy svého patologického jednání, na jehož konci byly dvě mrtvé třináctileté dívky a spousta nešťastných lidí.

Můžeme hledat počátek řetězu! Bylo to tehdy, kdy vystřelil poprvé a trefil Janu? Bylo to , když po Janě vystřelil podruhé, aby ji zabil?

Nebylo to tehdy, když dva nezodpovědní lidé ho počali, aniž by byli schopni ho vychovat?

Kdo ví?

Už je to 50 let. Bože, to to letí.

Jirka B.