21.srpen! Co psát?

20.08.2019 16:37

21.srpen ! Co psát?

Zítra bude výročí 21.srpna.

Před jedenapadesáti lety si Sovětský Svaz udělal pořádek v krotce rebelujícím Československu a zahnal zpět zbloudilou ovci do lůna socialistického tábora. Silou a s pár stovkami mrtvých na obou stranách. Cizáci zabíjeli Čechy a Slováky. Protesty politiků světa byly formální. Rozdělení světa a pravomoci hegemonů byly jasně dány.

Tehdy mi praskl vesmír. „Zlatá šedesátá“ a specielně „osmašedesátý“ byl, spolu se začátkem „devadesátých“, tím nejsvobodnějším obdobím mého života.

21.8.1968 byl šok. Ze dne na den zmizeli dva spolužáci ze třídy, z našeho činžáku emigrovalo šest sousedů a i děvče mého srdce. Ale stále jsem nevěřil, že se československá společnost tak rychle podvolí. Státy Varšavské smlouvy (s výjimkou Rumunska) tanky převálcovaly naši zem, ale nevěřil jsem, že tak rychle převálcují duše jejích občanů. Věřil jsem, že i přes ty tanky v ulicích a později v kasárnách budou lidé dále stát za ideály „Pražského jara“.

Sověti si udělali pořádek, dostali svá vojska do kontaktu se státy Západní Evropy a NATO a správu ČSSR předali Čechoslovákům. A pak to přišlo.

Již v listopadu, kdy ještě proběhla okupační stávka středoškoláků a vysokoškoláků, se první karieristé sešli v Lucerně oslavovat VŘSR, jiní zakládali Leninský svaz mladých. A pak se strhla lavina. Komunisté dosud bez funkcí prověřovali komunisty ve funkcích, aby je mohli odšoupnout a posadit se do jejich křesel. A ostatní naskakovali do rychlíku nového režimu, převážně z vyžírkovství,z prospěchu, strachu, z hlouposti.

V lednu 1969 se upálil Jan Palach, v březnu 1969  ještě proběhly poměrně svobodné oslavy hokejových výher, ale 1. máje na protisovětské demonstraci na Václaváku jsem již dostal obuškem.

Přišlo „Poučení z krizového vývoje“ a plíživě začala normalizace. Lidé se už hromadně hrnuli do KSČ, do SSM, do SČSP, podráželi si nohy v honbě přilísat se k režimu. K zblití.

Pak přišel před padesáti lety 21.srpen 1969. 200 000 lidí v ulicích, střelba, opět mrtví. Tentokrát stříleli do našinců našinci. Vojáci, policajti, lidoví milicionáři. Nebyl jsem u toho, té neúčasti lituji, ale byl jsem na chmelu. Tam naše demonstrace proběhla v klidu.

Měl jsem před maturitou. Protože jsem nechtěl posluhovat režimu, nepodal jsem si přihlášku na práva, ale na co možná nejméně zpolitizovanou medicínu. No, dostal jsem se tam i bez členství v SSM. Moji zkušební komisaři na přijímačkách ještě nebyli znormalizovaní.

No a v roce 1971 ve volbách 99,97% voličů svými hlasy dalo důvěru politice stran NF pod vedením KSČ. Tehdy jsem, jako mladé tele, hodil svůj hlas do urny s tím, že je to stejně jedno. Tenkrát to bylo naposledy. Ve všech dalších volbách jsem už škrtal.

Nebyl jsem rozhodně žádný disident. Ale jsem hrdý na to, že jsem po osmašedesátém zachoval pasivní rezistenci a režimu jsem nelezl do zadku více, než bylo nutné. S mírnými újmami, ale dalo se to.

No, zato jiní vystavovali svá díla na výstavách adorujících SSSR a politiku KSČ, jejich tatínkové se otlapkávali při přijímání komunistických řádů s jedním z nejvyšších rezidentů KGB a strůjcem okupace v srpnu 1968 Viliamem Šalgovičem a nyní se tací vydávají za oběti a píší „statečné“ protiruské a protikomunistické články na blogu idnes.

I dnes zasvěceně píší o 21.srpnu 1968 a 1969 a době normalizačního temna. Tehdy oni nebyli obětmi, ale strůjci toho režimu. Holt jsou lidé, kteří musí držet prst na tepu doby za každého režimu.

Půl života jsem prožil za minulého režimu. Nelituji toho. Věděl jsem, kdo je pijavice a kdo nám žere med. Věděl jsem, s kým si nezadat. A také jsem věděl, s kým si zadat. Můžu říci, že jsem si i tu první polovinu užil a jsem na sebe svým způsobem hrdý, že se mohu s čistým svědomím podívat do zrcadla.

A že si nemusím píglovat svědomí přiblblými články o „hrůzách minulého režimu“. Mně pocit viny za krkem nesedí.

Kéž by si to mohl říci každý z pamětníků.

Proč to píšu? Protože cítím nástup minimálně stejné totality, jako byla ta v letech první půle mého života.

Jirka B.

P.S. Nechtěl jsem být adresný, ale přečetl jsem si nyní, již po zavěšení mého článku, článek pana Tritzljaka na blogu idnes i s odkazy. Uvádí tam chronologii dne 21.8.1968. V té chronologii je popsána zásadní úloha V.Šalgoviče při podpoře akcí okupačních vojsk. A do této souvislosti tedy dám odkaz na jednu zajímavou a vypovídající "rodinnou" fotografii z rodiny pana Trizuljaka

Na archívnej snímke zo 4. mája 1985 v Bratislave zaslúžilí umelci. Za prítomnosti člena Predsedníctva a tajomníka ÚV KSS Ľudovíta Pezlára odovzdal 4. mája v Bratislave člen Predsedníctva ÚV KSS, minister kultúry SSR Miroslav Válek novovymenovaným zaslúžilým umelcom diplomy o udelení tohto čestného titulu. Na slávnostnom akte sa ďalej zúčastnil vedúci oddelenia kultúry ÚV KSS Rudolf Jurík, prvý podpredseda vlády SSR Július Hanus a ďalší. Na snímke člen Predsedníctva ÚV KSS, predseda SNR Viliam Šalgovič blahoželá k udeleniu titulu Zaslúžilý umelec akademickému sochárovi Alexandrovi Trizuljakovi. 

Zdroj:  www.teraz.sk/kultura/sochar-trizuljak-vyrocie-umrtie-profil/160834-clanok.html