Znovu a letos možná aktuálněji, než dříve: Jak bratři mordovali bratry.

12.06.2023 14:05

Dnes v 9 hodin večer to bude 105 let, co v italském Barberánu Vicentinu třeskly výstřely a bratři legionáři popravili svých 8 bratrů legionářů. Již jsem ten článek několikrát publikoval. Ale s válkou takřka za humny si myslím, že je dnes aktuálnější, než kdy dříve.

 

Jak bratři mordovali bratry. Neznámá epizoda z dějin čs.legií

Bylo 12. června 1918, 9 hodin večer. U zdi vesnického hřbitova v Barberanu Vicentinu třeskly výstřely popravčí čety. Pod kulkami bratrů legionářů padlo osm bratrů legionářů. Údajně zrádců a dezertérů pofiderně odsouzených k smrti za „pozdní návrat z vycházky“. Ne za dezerci. Vždyť přece není možné, aby legionář dezertoval. Ten přece uvědoměle bojuje za samostatnost Československa.

Zahrabali je k pilíři hřbitovní brány beze jmen. Byli to zrádci!

Byli ale ti, jejichž jména sdělím na konci článku, opravdu zrádci? Nebyli spíše zrádci ti, co mačkali spouště popravčích pušek? Posuďte můj pohled na věc:

Po vypuknutí I. světové války se ve státech nepřátelských Rakousku-Uhersku začaly tvořit vojenské skupiny Čechů a méně i Slováků, kteří z nejrůznějších důvodů chtěli, nebo alespoň předstírali záměr, bojovat proti Rakousku - Uhersku.

Tato nijak početná skupina vytvořila dvě základní centra, a to v Rusku tzv.Českou družina a ve Francii Rotu Nazdar. Do nich v počátku vstupovali ideologičtí nadšenci, nacionalisté, panslavisté, Sokolové, anarchisté, dobrodruzi a ti, kteří nenáviděli Rakousko-Uhersko z konkrétních důvodů či z principu. O jejich představách svědčí například to, že mnozí toužili po připojení českých zemí a Slovenska k carskému Rusku, či to, že prvními padlými ve Francii byli kluci ve věku 16 a 17 let.

Další skupinou“dobrovolníků“ byli ti, kteří v zemích Trojdohody žili a měli majetek a báli se jeho konfiskace z důvodu příslušnosti k nepřátelské mocnosti. Ti se vstupem do těchto vojenských skupin snažili projevit dostatek loajality vůči Rusku či Francii s představou toho, že válka skončí “do švestek“ a oni svým gestem zachrání majetek před konfiskací a rodiny před internací s tím, že nepočítali s nasazením v boji.Tito kalkulátoři se ale přepočítali a jejich spekulace jim nevyšla.

Další skupina legionářů pocházela z řad zverbovaných zajatců. Podlehli propagandě a vyměnili zajatecké tábory a zajetí vůbec za účast v legiích. Část z nich, ne tak početná, jak se uvádí, do zajetí přešla na základě propagandy s úmyslem vstupu do legie aktivně.

Velké množství zajatých vojáků vstoupilo do ruských legií po uzavření příměří v roce 1917, a to proto, že to pro zajatce rozptýlené po šíré Rusi byla jediná možnost, jak se v kontaktu s legií dostat domů.

Největší počet vojáků se stal legionáři direktivně, kdy zajatci v Itálii byli rozkazem České národní rady protiprávně vyhlášeni československým vojskem jak ještě v průběhu války, tak i den po jejím skončení, kdy se na Piavě naráz stalo legionáři zhruba 60 000 českých a slovenských zajatců.

Celkový počet legionářů byl přibližně uváděn mezi 80 000 a 130000. I tento rozptyl vypovídá o tom, že příslušnost k legiím byla dosti vágní záležitost a zvláště na konci války, tedy těsně před ukončením a těsně po ukončení i záležitost konjunkturálně prospěchářská.

Význam legií spočívá hlavně v tom, že byly trumfem Masarykovým v jeho hře o jeho vlastní stát. Zdůrazňuji Masarykův stát, neboť samostatné Československo nebylo nijak silnou a zásadní touhou národů zde žijících, ale vytouženým prestižním Masarykovým slepencem.

Vojenský význam legií byl zanedbatelný.Většinu bitev, kde se účastnily a nebylo jich zas tak mnoho, absolvovaly v rámci jiných jednotek a pod velením cizích důstojníků, neboť byly jak pro Rusy, tak pro Francouze a Italy vojskem nedůvěryhodným. Rusové to vystihli posudkem, že “Kdo jednou zradí přísahu, klidně jí zradí i podruhé!“. Bojové úspěchy legií byly značně propagandisticky nadhodnocovány, nejznámější a nejúspěšnější legendární bitva u Zborova byl v podstatě zábor 15 km2 na jeden den.

O propagandistickém lhaní okolo legií svědčí například i to, že „Hrdina od Zborova“, tedy pozdější generál Syrový, evokující svým jedním okem reminiscenci Žižkovu, přišel o oko ještě před zborovskou bitvou, bitvy se vůbec neúčastnil a své zborovské hrdinství pouze na přímý příkaz Masarykův a proti své vůli předstíral.

Legie měly na poměrně malé vojenské nasazení značné ztráty na životech. Například Rota Nazdar byla zlikvidována při prvním bojovém nasazení, jen pro zajímavost jako součást Francouzské cizinecké legie v rámci jednotky Senegalských střelců.

Zvláštní a o situaci v legiích vypovídající také je, že kromě zranění v boji je častou příčinou smrti, kromě infekcí, včetně pohlavních nemocí i množství sebevražd, utonutí, vražd a náhod. Celkový počet mrtvých mezi legionáři je přibližně 9000.

Daleko největší význam měly legie propagandistický jako podpůrný argument pro Masarykovu touhu po jeho vlastním státě, který chtěl vymámit na prezidentu USA Wilsonovi. To se mu nakonec podařilo. Argument o legionářích umírajících pro samostatnou vlast obstál.

Že pro Masaryka a spol. jejich záměru nejlépe vyhovovalo co nejvíce a co nejdrastičtěji mrtvých legionářů, je jasné. A že je proto posílali na jistou smrt cíleně, je také na bíle dni. Sami čeští exiloví politici vyžadovali, a to přes ruská i italská varování a protesty, nasazování legií proti českým jednotkám vojsk Rakousko-Uherské monarchie s vědomím toho, že zajatí legionáři budou rakousko uherskými jednotkami snadněji identifikováni a popraveni podle vojenského práva jako dezertéři. Jen legionářům tuto drobnost nesdělili.Popraveno „rakušáky“ bylo 46 zajatých legionářů . A masarykovci náležitě těchto exekucí propagandisticky využívali.

Triumvirát Masaryk, Baneš a Štefánik sám také vytvářel úmyslně podmínky pro dramatické masakry, jako byl na Doss Alto, kde byla podle mého názoru záměrně legionářská posádka opevnění vydána v plen nepříteli bez spojení, bez velení a s vlhkou municí. Takto se vytvářela hrdinská gloriola legií „in memoriam“.

A pokud legionáři z protiprávního donucení nechtěli bojovat, následoval drakonický trest. Přes veškeré proklamace byla situace v italských legiích neutěšená a hrozil jejich totální rozklad. Vojáci se bouřili a utíkali. Proto italský velitel českých legií generál Andrea Graziani nařídil popravu 8 chycených uprchlíků v Barberánu. Nemohl dopustit provalení informace, že čeští legionáři jsou ve valné většině „legionáři“ z donucení, kteří bojovat v legiích nechtějí. Tak jim zavřel hubu navždy. Bratři zastřelili bratry a beze jmen je zahrabali k hřbitovní zdi.

Dal jsem si tu práci a jména popravených jsem vypátral.

Tak tedy 12.6.1918 byli u jižní brány barberánského hřbitova „bratry legionáři“ popraveni tito „bratři legionáři“: Kelbler František, Malík František, Slovák Alois, Šmat František, Zábranský Alois, Doskočil Josef, Němec František a Němec Josef.

Před několika lety jsem v parném letním odpoledni hledal u hřbitovní brány v Barberanu Vicentinu místo exekuce. Na vratovém pilíři brány měla být na paměť těch zastřelených v omítce vyryta číslice 8. Pilíře byly čerstvě omítnuty a osmičku jsem nenašel.

Asi už o této epizodě, kdy bratři mordovali bratry, málokdo ví. Tak vám o tom povídám.

Byli tedy legionáři bojovníci za samostatnou vlast či zrádci? Tak i tak. Ale ve valné většině to byli chudáci, které semlela doba. Chudáci, kteří byli bezohledně zneužiti Masarykem a spol. v cizím zájmu. Poválečné pomníky mrtvým a „trafiky“ živým, bylo jen farizejské držhubné cílevědomých egocentrických sobců, kteří z vlastního plezýru vymodelovali stát, který vytržen z bezpečnostních svazků a vržen do rozvrácené Evropy, byl za 75 let své existence 50 let fašistickou a komunistickou totalitou.

To bychom si měli uvědomit.

Tolik tedy článek, který jsem  o události, od které za dva dny uběhne 105 let, napsal

Přečtěte si jej, zamyslete se a udělejte si závěr sami.

Jirka B.

A jako žánrový obrázek píseň "Na Piavě"