Životem prověřeno

25.10.2017 18:42

Životem prověřeno

Před již skoro 40ti lety jsem byl s partou kamarádů čundrovat v rumunských Apusenských horách. Tenkrát ještě pustších , než jsou dnes. Jeden den jsme vyrazili na celodenní výšlap. Dopoledne jsme se zdrželi na borůvkových a brusinkových pláních, pak jsme lezli do unikátních krasových jeskyní, kde jsme byli asi od  pravěku prvními návštěvníky a když jsme  vyrazili zpět, už se pomalu začalo šeřit. Před námi byly podle našeho vůdce výpravy Pavla dva horské hřebeny s pár set metrovým převýšením a žádné značené cesty. Šlapali jsme několik hodin po nezřetelných stezkách, až jsme ty dva hřebeny přešli. Ale cesta stále nikde. Náš  a námi vybraný vůdce Pavel se nám přiznal, že se špatně orientoval a že nás čeká ještě přechod dalšího, tedy v pořadí třetího vrcholu. Nastala krize. Dost nás Pavel naštval a dost drsně jsme si to s ním i mezi námi navzájem vyříkávali. Mohli jsme se v tu chvíli vzbouřit a určit nového vůdce, mohli jsme se každý vydat „do buše“ na vlastní pěst, mohli jsme trucovat a nejít nikam. Nakonec jsme zvážili situaci, uznali, že i přes navigační chybu je Pavel z nás nejzkušenější a tak jsme se zklidnili, seřadili jsme se za Pavla do zástupu, ponořili se do zarostlého lesa, kde bylo lze tušit nejen medvědy a v partě táhnout do dalšího kopce. Dodnes si pamatuji na Pavlův radostný výkřik již dlouho po půlnoci:“Sláva, je tady cesta!“. V tu chvíli již většina z nás byla dehydratovaná a hypoglykemická a ještě jsme museli transportovat jednu kamarádku, která zápasila se stressem vyvolaným astmatickým záchvatem. Kdybychom se nepodřídili a nespolupracovali na dosažení cíle, myslím, že někteří z nás tam mohli zahynout.

Nakonec jsme narazili u stezky na studánku, vodou zapili příděl rozinek, děvče se uklidnilo a přestalo se dusit a pak jsme již další dvě hodiny jen sestupovali rosou a světlem úplňku postříbřenými horami k našemu táboru. Zážitek nezapomenutelný do konce života.

Proč jsem si na tento příběh vzpomněl? Je po volbách a masivní většinou vybraný vůdce společnosti se chce vydat na nutnou cestu. A většina těch, kteří by se měli podřídit výsledkem voleb udělené a potvrzené autoritě, respektovat ji a být jí nápomocni, se staví na zadní a ze sice zastíraných, ale  po pravdě ješitných důvodů sabotují či bojkotují cestu, na kterou je potřeba se vydat.

Je třeba si uvědomit, že je nutno konstruktivně a pragmaticky jít kupředu. Váha jednotlivých občany  reprezentujících subjektů je dána volebními výsledky. Někdo vyhrál, někdo prohrál. Vítěz vede společnost, ostatní spolupracují, mohou navrhovat, korigovat, ale rozhoduje šéf.

Demokracie je o tom, že rozhoduje většina a menšina rozhodnutí bere na vědomí a podřídí se. Konečné rozhodnutí je na veliteli a ten dává rozkaz. A rozkaz se plní. Diskutuje se buď před vydáním rozhodnutí, nebo po jeho splnění.

Pokud to tak není, pak to není demokracie, ale anarchie, nebo převrat. Anarchie je cesta do pekel, dalších pět let ztraceného času a kolik toho ztraceného času od roku 1989 již bylo, pokud někdo chce dělat převrat, tak pro něj nevidím důvod.

Volby byly svobodné a demokratické. „Zásadovost“ těch, kterým je okolo 50ti let a ještě volili za bolševiků bolševiky, je falešné hrdinství a póza teď, když už se to může. Tenkrát 99,7 % voličů bolševiky volilo. Vím to, byl jsem tenkrát u několika voleb členem volební komise, sám jsem patřil k těm 0,3 %, kteří kandidátku škrtli. Z tisíce lidí jsme byli tři. Nikdo mi nic nenamluví a pánové a dámy, účastnili jste se těch voleb takřka stoprocentně. Včetně těch Kalousků a Fialů.

A ti mladší byli téměř jistě členy Socialistického svazu mládeže, což byla de facto přípravka mladých bolševiků a ti, co jsou ještě mladší, tak pokud by ten bolševický režim zůstal zachován, tak jsem přesvědčen, že by stádně volili z 99,7ti % také kandidátku Národní fronty stejně, jako jejich předkové.

Opravdu není těžké předstírat hrdinství a zásadovost, když se to může.

Teď, když se to může, tak by  měli politici používat rozum, přispívat svou měrou, která je dána vahou hlasů získaných v demokratických volbách, k prospěchu společnosti a podílet se  na smysluplné práci k naplnění tohoto jejich úkolu.

Ale jak je vidno, dost těch panáků, kteří jsou de facto našimi zaměstnanci, se povyšuje někam výše nad nás občany a sebestředně politikářsky trucuje, sabotuje a bojkotuje. Hanba jim. Pryč s nimi.

Jirka B.