Za stranu, za lidi

10.10.2017 20:06

Za stranu, za lidi

Vyprávěl se kdysi za bolševiků takový vtip v soutěži „O zaltou mříž“: Je oslavná tryzna na památku partyzána. Stranický funkcionář popisuje jeho hrdinský čin, kdy se obětoval a vrhl se s granátem na horské silnici pod německý tank s výkřikem.“Za stranu, za lidi!“.  A přihlásí se spolubojovník a upřesňuje, že sice zahynul pod německým tankem, ale nevrhl se tam, ale uklouzl a nevolal „Za stranu, za lidi!“, ale „Zasraný náledí!“. České „smějící se bestie“ tak reagovaly na překrucování historie.

Vzpomněl jsem si na tento vtip, když jsem navštívil nedávno Hospodu u rozvědčíka, která je známá z knih Oty Pavla.a znovu jsem si připomněl příběh „rozvědčíka“ Fraňka. Je docela zajímavé porovnat skutečnost, mýty a jejich umělecké zpracování. Já jsem příznivcem dokumentárního podání, než mytizovaného a idealizovaného. Nemám rád korektní korekce, kdy je nepřípustné, aby „hrdina dostal lopatkou přes kulky“, tak se uvádí, že „hrdina dostal kulkou přes lopatky“.  A interpretace příběhu legionáře Fraňka takovou korektní korekcí zavání..

V oné hospodě jsem zažil i další zajímavý a překvapivý moment. Dostali jsme se se ženou a dcerou do rozhovoru o Otovi Pavlovi , jeho rodině, nemoci a smrti. Shodou okolností jsem  jak rodinu Oty Pavla, tak jeho nemoc a smrt nějak okrajově tečoval. Dostali jsme se v hospodské debatě se k určitým detailům, lokalitám a datům spisovatelova příběhu.  Nemohl jsem si vybavit, zda olympiáda v Innsbrucku, kde Ota Pavel pod vlivem ataky jeho nemoci podpálil horskou usedlost, byla v roce 1964, či 1968. A od vedlejšího stolu se ozvala paní, věkem tak moje vrstevnice a upřesnila “ Innsbruck-1964!“. Já se zeptal, kde byla olympiáda v roce 1968 a paní odpověděla, že v Grenoblu. Paní, do které bych to nikdy neřekl, byla úplná olympijská encyklopedie. Překvapující a obdivuhodné.

A včera jsem zažil ještě jednu podivuhodnou náhodu. Už druhou na stejné téma mých prababiček. Již v květnovém článku „Dneska jsem byl kovářem“  https://karel-blog.webnode.cz/news/dneska-jsem-byl-kovarem/  jsem popisoval, jak jsem se náhodou octl v místě původu 1/8 mých kořenů po jedné z mých prababiček. A včera mne potkala podobná náhoda.  Moje žena na internetu poptala nějaké řemeslné práce a ozval se nám jistý majitel firmy od Příbrami. Domluvili jsme se a já si v korespondenci všiml, že adresa firmy a jejího majitele je  ve vesnici, odkud pocházela další moje prababička. Šel jsem se podívat do kroniky s mým rodokmenem a zjistil jsem, že  onen řemeslník, mimochodem velmi sympatický člověk, nebydlí jen ve stejné vesnici, co z ní pocházela moje prababička, ale dokonce přímo ve stejné usedlosti.

Takže jako by mne ty moje prababičky, které jsou již takřka století mrtvé, nějak zprostředkovaně chtěly kontaktovat. A aby toho nebylo málo, onen řemeslník se na mne mezi řečí podíval a řekl, že jsem velmi podobný jednomu od nich z vesnice, který bydlí v usedlosti, kde se  historicky po chalupě říká  „U Krůtů“. No, bingo! Moje praprapraprababička, tedy prababička mé prababičky, narozená někdy okolo roku 1770 se jmenovala za svobodna Kateřina Krůtová.

To už fakt vypadá, jako nějaká duchařina. Zaplať Pán Bůh za to, že jsem materialista.

Jirka B.