„Vypni to!“, „Nejde to!“ (Koronareport 51.týdne koronavirové epizody)

22.02.2021 11:32

 „Vypni to!“, „Nejde to!“ (Koronareport 51.týdne koronavirové epizody)

„Vypni to!“, „Nejde to!“. To byla poslední slova operátorů Černobylské elektrárny před výbuchem.

Vzpomněl jsem si na ně při hodnocení současného stavu světové pandemie a české epidemie virem Covid – 19.

Takže statistika :V minulém týdnu bylo prokázáno 66156 nových případů infekce Covid – 19, denně průměrně 9450,86 nových případů, což je vzestup na 124,37% stavu předcházejícího týdne, tudíž reprodukční číslo R=1,2. Epidemie nepěkně akceleruje. Z celkového počtu 1 117 159 prokázaných osob s infekcí virem Covid – 19 zemřelo v souvislosti s kovidem 19 214 osob, z čehož se dá určit smrtnost 1,66 %. Smrtnost v souvislosti s kovidem sice pomalu, ale jistě již nějaký čas, stoupá. Tolik statistika.

Opatření, které vypisují řídící orgány, jsou poslední stébla, kterých se chytají tonoucí. Asi nejsou spásná, ale doufat se musí.

Uvědomil jsem si zoufalství situace, když jsem měl včera možnost takřka „in media res“ dvě hodiny poslouchat hovory kovidové dispečerky jedné velké pražské nemocnice, kde jsem byl jako doprovod dalšího člena naší rodiny se zlomeninou kotníku na urgentní ambulanci. Abych neseděl v čekárně, našel jsem si v chodbě odlehlé místo, kam se z kanceláře nesla jedna strana telefonních rozhovorů „kovidové dispečerky“ patrně s dispečinkem sanitek a dalšími dispečery. Dvě hodiny rozhovoru zhruba tak:

„Kovid pozitivní pacient na kyslík? Moment. Máme tu tři místa, dvě na ušním a jedno na očním. Takže to oční!“ „Už je obsazeno i to oční. Ale haprovaly mi tu dvě místa a už jsem je našla.Je to kožní. Tak na kožní.“ „ Ne, už nic volného s kyslíkem u nás nemáme. Tak musíte jinam. Co, že nemocnice K. a T. už mají také plno? No, máme tu tu urgentní rezervu, ale na tu vozte jen případy, které byste už jinam nedovezli! Jinak hledejte jinde. Kdy se máte zajímat? No večer, až přijdou laboratorní výsledky, tak snad bude možná něco volného, když půjde někoho přeložit na normální postel.“ A tak to šlo prakticky nepřetržitě celé dvě hodiny.

A k tomu přicházeli na urgentní příjem další pacienti, někteří frajersky roušku pod nosem, jiné, když byly vyzvány, aby si vydezinfikovaly ruce, tak s úšklebkem formálně protáhly prstíky pod dezinfekčním dávkovačem, štítivě přičichly a prstem v dlani druhé ruky udělaly jakési „Vařila myšička kašičku“.

S takovým „lidským materiálem“ se fakt těžko něco řeší. Stejně, jako v té politické konstelaci a s takovou „ mentální a morální kvalitou“ podstatné části naší poziční a opoziční politické reprezentace. Jak to vidím, je a bude ouha.

Není čas na „hrdinské činy“. Svěšme uši a podrobme se. Nestavme se na zadní, neválčeme s Přírodou a snažme se pragmaticky přežít. To nás může zachránit.

Kdysi v půlce sedmdesátých let jsem zažil situaci, kdy se z náklaďáku ulomilo kolo a řítilo se na zastávku tramvaje. Rozumní zhodnotili situaci a zcela pochopitelně a nehrdinsky prchali kolu z cesty. Kolu se ale postavil frajírek v džínách, kterému ze zadní kapsy vykukovala rukojeť hřebenu ve tvaru prsaté ženské. Pamětníci si ten typ hřebenu a týpky, kteří si v něm libovali, jistě pamatují. Nastavil proti kolu nohu. Kolo lehce poskočilo a kutálelo se dál i s frajírkovou nohou.

To byl prototyp těch, co se kovidu nebojí. Uplatnil svoji „svobodu a právo“ se řídit podle svého. Rozdíl je ten, že v oné situaci ohrozil jen sám sebe, v případě šíření infekční nemoci takovíto jaloví blbečci ohrožují i jiné.

Používejme rozumu, nebojme se být v zájmu vlastního zdraví i drsní a chraňme se.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.