Vaření s mámou a tátou

04.05.2016 18:08

Vaření s mámou a tátou

Poslední dobou ve psaní spíše pauzíruju. Důvodů je více. Nějak se to psaní motalo furt okolo toho stejného a nebylo to produktivní. Společnost je rozdělena a petrifikována na stabilní skuadry a „kecy už nemají cenu.“. Karty jsou rozdány a situace už se bude vyvíjet spíše samospádem a docela bych řekl, že ten samospád jede tak, jak jsem předvídal a očekával. Myslím, že to bude „trma, vrma“, ale konec dobrý, všechno dobré. Tak to kolovrátkování „da capo al fine“ bylo jeden důvod tvůrčí pauzy.

Dalším důvodem byl přebytek práce. Málokdo má tolik práce, jako důchodce. Po domě, na zahradě, pro běh úzké i širší rodiny, nějaké nové projekty atd atd. Takže pro pracovní zaneprázdnění nemám na psaní čas.

V rámci péče o rodinu třeba vařím dennodenně obědy. Dost často vařím s mámou a tátou. Máma a táta vařit docela uměli a schraňuji pár jejich specielních receptů, ale není to vaření s nimi, byť třeba vtisknu čtenářům do očí slzu překvapivě infomací, že jsem ve svých čtyřiašedesáti již oboustranný sirotek, ale vaření na živém ohni v černé kuchyni na dvou pekáčích na tálu v krbu, z nichž ten spodní nazývám mámou a vrchní tátou. Dokáži v této sestavě uvařit, udusit a upéci ledasco.Nejen guláše, ale i  například svíčkovou, ragu z karé, pečené kuře či kachnu, uvařit polévky i přílohy, zkrátka lerdasco. Naposledy včera kjuftety s lutenicou a ajvarem. Takový mišmaš, čufty v jakési lečové omáčce. Takový pelmel v pekáčích. Ten se vaří nejsnadněji. Takže zkusím i napsat takový pelmel z událostí, které mne zaujaly okolo.

Dost jsem se zaujal útokem "českých fašistů" na Hate free kavárny v Krymské.V noci ze soboty na neděli „fašisti“ posprejovali sluníčkářské pajzliky,  již v pondělí je sluníčkářští politici demonstrativně pucovali (v oblecích a s kravatami a lahví kozla v ruce) a již odpoledne proběhla sluníčkářská demonstrace proti nenávisti. Opravdu neuvěřitelná akceschopnost. Člověk by si nakonec řekl, že vzhledem k oné rychlé reakci sluníčkářů na onen “fašistický útok“ a vzhledem k formulaci hesel „Uprchlíci táhněte“ (formulováno asi stejné, jako kdyby fotbaloví ultras skandovali „Rozhodčí se mýlí““) tu akci „usměrňoval pán v hnědé bundě“ později přiznaný policista a vandalové vyrazili z kanceláří nějaké budovy v majetku MV, jako onehdá, kdy  „fašistická bojůvka napadla antifašisty“ pod Hradem.

Je to skoro stejně zajímavé, jako zpráva o tom, že lektorka jedné neziskovky na písnické škole  vedla u příležitosti Dne Země páťáky k tomu, aby házeli kamení na plakát s portrétem prezidenta Zemana. Bylo by to jen ubohé, kdyby tomu humor nedodal jakýsi radniční papaláš z TOP 09, který happening obhajoval tvrzením, že žáci neházeli kamení, ale jen různě tvrdou hlínu.

Jo, docela s uspokojením sleduji tažení D.Trumpa k vítězství v primárkách. Je z toho vidět, že už i v USA toho mají lidé, kteří mají všeho dost, všeho dost. Doufám jen, že se Trump vyhne americké demokratické tradici selekce nepohodlných politiků střelnou zbraní.

Když jsme u těch voleb, zjišťuji, že  další z mých spolužáků se dere do vysoké politiky. S kandidátem na post komunistického předsedy Josefem Skálou jsem seděl zhruba půl tuctu let v jedné škamně základky. Chytrý, ctižádostivý, schopný, tedy řekl bych, že všeho schopný marxista-leninista. Dost mi, a to v pozitivním, tak spíše negativním smyslu, ovlivnil život.

To druhý spolužák, gymnaziálná spolužák z ročníku Špidla, byl pro mne v letech 1968-69 spíše takový podivný trockistický anarchista, něco, jako Joschka Fischer.

Ale nemyslím si, že by Skála byl psychicky alterovaný, to ne. Zato si dosud dovedu i po pětačtyřiceti letech vybavit zvuk řinčícího skla a vyděšenou letící informaci, že rudý Voloďa na chodbě vyrazil skleněnou vitrínu a ve třídě se při hodině podřezal.

Mimochodem i v našich prezidentských volbách figurují, byť hypoteticky, někteří kandidáti, které jsem poznal dříve, než byli obecně známí.

Tomáš Halík na mne udělal při dvou osobních setkáních na začátku devadesátých let jen ten nejhorší dojem. Křivý, neupřimný a nedůvěryhodný pohled bylo to, co pro mne dominovalo prvním pár sekundám setkání, kdy si lidé dělají nejdůležitější obraz. A poté i určitá zbabělost se angažovat ve věci prevence AIDS,včetně osvěty v oblasti homosexuality, kdy rezolutně odmítl moji žádost se podílet na akci ke Dni prevence AIDS. Psal se rok 1992 a projevovat pochopení k HIV pozitivním, nemocným AIDS a homosexuálům nebylo ještě "in". Ostatně, stejně odmítavě se zachoval  farář Kocáb, otec později veřejnoprávního ochránce menšin M.Kocába.

S M. Kocábem se pojí M.Horáček, co spolu stavěli mosty disidentů ke komunistickým papalášům Adamcovi a Čalfovi Teď si uvědomuji, že Čalfovu dceru učila číst, psát a počítat moje maminka.

I nynější spekulativní kandidát na prezidenta černý bookmaker a písňový textař Horáček tečoval osud naší rodiny. Na jeho emigrační pokus v sedmdesátých letech mu pomohl k devizovému příslibu můj táta. Vyvrcholilo to po Horáčkově zpráskaném návratu tátovými výslechy na StB v Bartolomějské. Absurdní bylo, že tátu vyslýchali v jedné kanceláři jako komplice v  ne moc známé, ale o to více zajímavé kauze Horáčkova pokusu o emigraci a mne v jiné záležitosti ve vedlejší kanceláři.

Trochu nerozumím štěpení Bloku proti Islámu a Úsvitu. Uvidíme, co se z toho vyvine. Jestli ona hypotetická Alternativa pro Česko, nebo je to jen spekulace novinářů, včetně novináři nadhozené angažovanosti V.Klause ml. v ní. Vida, další politik, jehož osud jsem mohl sledovat od dětství již více, než 30 let. Ale toho hodnotím kladně.

Jezdím teď často autem a poslouchám dopravní informace. Všiml jsem si, že vysílání Českého rozhlasu až komediantsky žongluje s pravdou. Třeba dnes tím, jak Rakousko vítá uprchlíky  v dnes ráno vysílané  půl roku staré reportáži. Při tom aktuálně již staví Rakousko proti migrantům ploty a snaží se jich zbavit.

 Český rozhlas také evidentně  hraje lokajskou  hru „Plivni na Rusko za každou cenu!“. Dnes např v rozsahu „ruští opilci umírají při pořizování selfís“ na jedné straně, až k “naši hokejisté nechtějí reprezentovat, protože  Rusko neposkytuje mistrovství světa dostatečný komfort“. A v takřka každé zprávě mezi tím, např. o agresivní jízdě Nočních vlků. Měli by se ti, kteří takovéto zprávy vypouštějí, uvědomit, že se tím shazují osobně.

No, to bylo takové pelmel z toho, co mne zaujalo. Rozhodně ale ne všechno.

Něco nechutného, něco chutného. Asi tak stejně, jako vařím s mámou a tátou.

Jirka B.

Diskusní téma: Vaření s mámou a tátou

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek