Táhněte napravo! Táhněte nalevo! Táhněte k čertu!

17.03.2021 18:24

Táhněte napravo! Táhněte nelevo! Táhněte k čertu!

V dnešním „Pelé mele“ začnu sdělením, že o víkendu roztály poslední masivní zbytky sněhu na zahradě, v pondělí roztála ledová krusta na bazénu a já přestal přitápět v krbových kamnech. Myslel jsem, že máme zimu za sebou a že výhrůžky meteorologů poklesem teplot pod nulu jsou jen planým zastrašováním. Tak mi žena uklidila sněhule do almary, aby netrčely na prahu.

Včera večer se ozvalo „drrrr“ (pod tím „drrr" si představte virbl kapek na plechovou střechu nad hlavou) a když jsme se šli podívat, jak prší, museli jsme konstatovat, že z nebe padají ledové kroupy velikosti krup ječných, což nějakou dobu trvalo. Ráno bylo všude bílo, průběžně svítilo sluníčko, chvílemi se nálet krup opakoval, ale trochu se oteplilo, takže nyní je bílo na zahradě už spíše jen sporadicky.

Mně by bylo jedno, že se vrátila zima, zatopil jsem v krbových kamnech a ač “mráz v okna duje" ," v světnici teplo u kamen“. Kdo zná pokračování veršíků, ví, že pokračování je o podřimování, což mi vyhovuje. Jen mám ale obavy o úrodu. Na podzim zasazený česnek a cibule už docela dost trčí ze záhonů a každý mráz už se na výhoncích podepisuje. Navíc už jsem v Bulharsku před pár dny zasel na záhony ředkvičky, salát, mrkev a petržel, chtěl jsem být pilný, tak nevím, zda jsem to neuspěchal.

Pro ty, co se podivují, že v době lockdownu cestuji do Bulharska, jen vysvětluji, že „Bulharskem“ nazývám svoji zeleninovou zahrádku, kterou jsem zbudoval po vzoru bulharských zelinářství, kam jsem chodil v dětském věku nakupovat kořenovou zeleninu, saláty, ředkvičky, okurky a tak dále u nás na Pankráci. Jmenovali se Ivanovovi, Karaivanovovi, Georgievovi a když se potřebovala zelenina, tak se říkalo.“Skoč k bulharovi!“. Takže Bulharsko. Nejen, že jsem zasel, ale zprovoznil jsem i zásobníky na dešťovku a ta v sudech zamrzla. Noční mrazy mají trvat 5 dní, uvidíme.

V další části dnešního „Pelé mele“ bych chtěl projevit jisté znepokojení z prohlášení amerického prezidenta Bidena, ve kterém označuje ruského prezidenta Putina za vraha a vyhrožuje mu, že v brzku uvidíme, jak za to Putin zaplatí. Je děsné pro celý svět, když atomový kufřík obhospodařuje někdo s takovou vitální perspektivou a mentální kapacitou, jako je Biden. Ten je schopen nejen zničit mi úrodu, a to nejen mně, totálně, ale i vyřešit celosvětovou pandemii kovidu jedním senilně vzteklým zmáčknutím „červeného knoflíku“.

A když už jsme u té pandemie a jejího řešení. V úvodu dnešního „Pelé mele“ je titulek s citátem ze Saturnina „ Táhnete vpravo! Táhněte vlevo! Táhněte k čertu!“. Považuji za silně kontraproduktivní, když se do řešení pandemie ve světě a epidemie u nás vyjadřuje (slovy mé obvodní lékařky) každý, kdo má v prdeli díru. Když dennodenně slyšíme navzájem si odporující informace, rady, postupy, hodnocení, výsledky, stížnosti a akuzace z úst odborníků i lajků, pozice i opozice. V takovémto případě jsou „svoboda slova“, „osobní svoboda“ a „lidská práva“ v mnoha případech nebezpečným nástrojem manipulace, hatícím naději na úspěch. Zvláště ve společnosti takové, která není dostatečně vyspělá a schopná svobodu slova, osobní svobodu a lidská práva užívat, zato je mnozí dokážou brilantně zneužívat k získání prospěchu osobního na úkor společnosti. Člověk je tvor společenský a to nikoli proto, že potřebuje v sobotu večer zakalit, ale proto, že jedinec sám bez společenské kooperace nepřežije. Permanentní individualistická anarchie zaštiťovaná pseudoprávy a pseudosvobodami je v konečném důsledku celospolečensky smrtonosná. Že takový postup nemá perspektivu, to ukazuje příklad, že autoritativní režimy, které dokáží nastavit a udržet mantinely, vycházejí z kovidové krize nejlépe. 

Demokratické by bylo, kdyby orgány vzešlé z výsledků minulých voleb měly všechna práva, všechny povinnosti, veškerou zodpovědnost za postup a také veškerou slávu, či hanu za výsledek. A ostatní by měli nařízení plnit. Takto se vše rozplizává, nakonec nikdo nic neřídí, nikdo není za nic zodpovědný, létá se od pankejtu k pankejtu a všichni jen nezávazně žvaní. A výstupem takového jednání a chování jsou na konci mnoho zdravotně postižených, stovky a tisíce zbytečně mrtvých a nevyjádřitelné společenské a ekonomické ztráty.

Málokdo ze současné generace pod čtyřicet let věku absolvoval vojenskou službu, aby věděl, že v boji a potírání epidemie boj je, se o rozkazech nediskutuje, že rozkazy se plní. O smysluplnosti rozkazů se diskutuje až po skončení akce.

Obsahem dnešního „Pelé mele“ byla témata s obsahem spíše zmaru. Tak na samý závěr zařadím příspěvek, který ukazuje, že i na zmar se dá pohlížet s humorem. Takže se pohodlně posaďte, vytuňte naslouchátka a „Akce!“.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.