Skládka

16.02.2023 17:22

Skládka

Článek není o ekologii. Článek bude o ragby.

„Skládka hráče nastane, když je hráč nesoucí míč držen jedním nebo více protihráči a složen na zem.“ (Definice pravidla)

Nedávno jsem bloumal internetovým prostorem a najednou jsem narazil na něco, na co jsem už dávno zapoměl. Na stránkách jednoho ragbyového klubu jsem narazil na můj 12 let statý článek o ragby. Asi se jim má zpověď líbila, tak si jí zavěsili na svůj web. Zde ten starý článek je:

 

Ragby

25.10.2011

Budu psát o něčem,čemu vůbec nerozumím a co mne uchvátilo. Budu psát o ragby A budu o něm psát s obdivem. Posledních pár dní jsem byl tu a tam unesen. Sledoval jsem ragby. A to hned na nejvyšší úrovni. Nikdy jsem se o ragby příliš nezajímal, pravidla spíše tuším, než znám. To, co jsem viděl, mne však zcela fascinovalo.Třicet udělaných pořezů svádí tvrdé a líté souboje o koženou šišku, aby jí prokopli mezi dvěma tyčemi, nebo ji donesli a položili do vymezeného území. Běhají, házejí, kopou do té šišky, aby jí chytali, zalehli a bránili vlastním tělem. Pak se osm metráků z jedné strany opře do osmi metráků z druhé strany a ta více než jedna a půl tuny se přetlačuje, co jim naběhlé svaly a žíly stačí. Nebo někdo a já vůbec nechápal kdo a proč,vhazuje míč z autu a dva chlapíci chytnou třetího, aby ho vyhodili do vzduchu a on ten šišoid chytil a nějak s ním naložil. Obvykle ho někomu podá nebo nakopne a pár chlapů se pak za tím, co míč nese, žene, aby toho, co míč chytí, srazili na zem a zavalili hromadou svých těl. Šlapou po sobě, drtí se na vzájem, teče krev a nikdo si nestěžuje, nikdo se nerozčiluje, nikdo nepíská, jen si zkrvavení otřou krev a jede se dál. A takhle celou hodinu dvacet.

Tvrdá, férová, chlapská hra. Nikdo neskuhrá, nikdo nenaříká, nikdo nic neokecává. Tak by to mělo fungovat i v životě.

Jiří Buzický

 

Tak tohle jsem napsal před dvanácti lety. Dnes už to napsané není pravda. Stále jsem ragby unesen, ale pomalu začínám pronikat do jeho tajů. Ne snad do ragby patnáctkového, i když už jsem i tam ledacos pochopil, proč a jak. Ale začínám pronikat hlavně do ragby tzv. sedmičkového. Sedmičkové ragby se nehraje v patnáctičlenné, ale sedmičlenné sestavě, je rychlejší, svižnější, kratší, s rychleji se měnícím skóre a hlavně to není tak kontaktní „maso“.

Když jsem byl nastávající otec, vždycky jsem si představoval, že by mí synové mohli hrát ragby. No, měl jsem dcery a ty jsem upsal golfu. K ragby mne přivedla až vnoučata. Tedy přesněji, přivedly moje vnučky. Ano, dvě mé vnučky, jedna pětiletá a jedna desetiletá se věnují, mimo jiné, také sedmičkovému ragby. A tak se ze mne stal ragbyový děda. Tedy přesněji, ragbyový Děda. Takovou přezdívku mi dal „one hand coach“ ragbyového týmu Strong Girls Czech Republic Pepa Bláha.

Strong Girls Czech Republic je dívčí klub sedmičkového rugby. Je dílem hlavně bývalého ragbyového hráče, reprezentanta a trenéra Josefa Bláhy a jeho spolupracovníků. Během několika let od založení klub vychovává okolo stovky ragbistek v několika družstvech od tříletých dětí až k týmu žen. Více o klubu na stránkách www.stronggirls.cz , nebo na dalších kontaktech.

A tak jezdím a vozím, když na mne přijde řada, což je dost často, neboť to chci, holky na tréningy, což je obvykle dvakrát, až třikrát týdně a v době sezóny jezdím po turnajích, kde jednak obdivuji, kolik je malých ragbistek a ragbistů (neboť do, tuším, 12 let hrají dívky společně s chlapci) a sleduji líté souboje na ragbyovém hřišti. Neřekli byste, kolik emocí dokáží vzbudit malé hráčky ragby, když svádí souboje o míč, pronikají obranou soupeřů, nebo se jim podaří položit „pětku“.

Teď v zimě je to o třech tréninzích týdně. Za měsíc, či dva začnou turnaje. K Vánocům jsem dostal klubový dres. Už se těším, jak si ho obléknu, okolo krku si dám klubovou šálu a zase budu běhat při zápasech okolo postranní lajny a fandit a povzbuzovat, jásat, když budou holky skorovat a bědovat, když nám soupeř donese šišku do pětkoviště.

Moje starší vnučka má cíl jednou reprezentovat na olympiádě. Třeba se jí splní. A když ne, sport v dobré partě jí zocelí a naučí se rány nejen přijímat, ale i rozdávat a doufám, že ve fair play modu.

A co dává ragby mně? Konkrétně v souvislosti s vnučkami radost z jejich zábavy sportem,v souvislosti s klubem jsem poznal pár zajímavých a příjemných lidí a také mi zájem o ragby dává užitečnou a příjemnou náplň důchodcovského života.

A ještě něco. O minulém víkendu jsme se ženou vzali vnučky na večerní výlet do Prahy. Cesta tramvají, procházka večerní Prahou, Kampa a párek v rohlíku, krmení nutrií a kachen na náplavce, Karlův most, panorama Pražského hradu. A pak jsem na Palackého náměstí šlápl do propadlého kanálu a bum. Skládka jako vyšitá. Složil jsem perfektně sám sebe. Jak širokého, tak dlouhého. Ale spíše širokého. No vstal jsem, oprášil kolena na kalhotech a břicho na bundě a dál dobré. Nic potlučeného, odřeného, zlomeného. Prostě umím skládku. Vždyť chodím třikrát týdně do tělocvičny na ragbyový tréning.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.