Písničky z dob, kdy jsem toho měl více před sebou, než za sebou (4. pokračování)

04.02.2021 12:52

Písničky z dob, kdy jsem toho měl více před sebou, než za sebou (4.pokračování)

V minulém pokračování jsem účtoval s písničkami doby galošové a myslel jsem, že dokonáno jest. A pak jsem si nějak vzpomněl na čtveřici zpěváků, kteří v té době byli tak nějak na zenitu své kariery a záhy začali být vytlačováni, asi ne zcela právem, novou vlnou mladších.

Byli to Jiří Popper, Richard Adam , Jiří Vašíček a Rudolf Cortes. Tak bych je a jejich hlasy chtěl také jejich písničkami připomenout.

Jiří Popper se mi do paměti zadřel písní „Buď stále se mnou, lásko sladká“ z filmového westernu „V pravé poledne“. Dodnes si pamatuji, když tento film vysílali snad jako první western v Československé televizi. Bylo to někdy v zimě na přelomu padesátek a šedesátek, řekl bych, že v neděli v podvečer buď na Dušičky, nebo okolo Vánoc, byl sníh a šero a my jsme pospíchali z návštěvy Olšanských hřbitovů spolu s davem ostatních zájemců o shlédnutí tohoto filmu na tramvaj a domů k televizoru Tesla 4001 A, abychom shledli první western promítaný v Československu od Vítězného února 1948. Grace Kelly,Garry Cooper, V pravé poledne a píseň „Buď pořád se mnou“ v podání Jiřího Poppera.

 

A jako stranu B ještě jeden Popperův šlágr, tedy „Bílou tmou“ 

Dalším z připomenutých je Richard Adam. První písničkou bude známý song „Páni kluci“. 

U další Adamovy písničky trocha pátrání. Na přelomu padesátek a šedesátek se u nás promítal film, který produkoval, režíroval a v hlavní roli hrál Jacques Tati. Viděl jsem a líbil se mi. Ale zároveň si pamatuji na fotoknihu z tohoto filmu. Byla zelená a zkráceným textem doplněným fotografiemi to byl čtecí příběh. Četl jsem si ji u tety s bratrancem a sestřenicí. Nikde jsem ale nenašel zmínku o tom, že taková kniha u nás vyšla. Ale mohla také vyjít v Rakousku s českým textem pro česky mluvící menšinu. Nevíte někdo o této knize něco? A k přemýšlení zařazuji v podání Richarda Adama z filmu stejnojmennou píseň. Takže trocha nostalgie, Richard Adam a „ Můj strýček“.

Dalším zpěvákem z tohoto období byl Jiří Vašíček.Ten nám zpíval v době, kdy se dostat na Západ bylo hodně problematické, písničku o tom, jak bude v Amsterdamu trhat k ránu plnou náruč tulipánů. Tato původně německá píseň inspirovaná holandskými tulipánovými poli a Čajkovského skladbou Valčík květin z baletu Louskáček zní v české verzi v podání Jiřího Vašíčka takto: „Tulipány z Amsterdamu“ . 

A jako druhou skladbu od Jiřího Vašíčka připojím jednu, která dobře zapadne mezi předcházející filmové melodie. Je to píseň z jednoho z nejhezčích vánočních filmů, který se jmenuje stejně, jako píseň, tedy „Země, odkud přicházím“. 

No, abych nebyl tak úplně nespravedlivý, že se nedalo v té době vycestovat, musím poctivě napsat, že ne tak dlouho poté, co se hrály Tulipány z Amsterdamu, jsme se v Itálii v kempu v městě Chioggii, jinak dějišti divadelní taškařice „Poprask na laguně“ od C. Goldoniho, seznámili s holandským ministrem školství. Zrovna minulý týdem jsem při likvidaci nějakých písemností po mých rodičích nalezl obálku s adresou z dopisu, který rodičům poslal z Haagu, takže jsem si jeho i jeho rodinu připomenul. Takže možná, kdybychom se tenkrát více usilovali, tak bychom mohli vidět i ty tulipány.

Posledním dnes připomenutým zpěvákem je Rudolf Cortéz. Uvedu ho skoro profláknutou westernovou písní „Ghost Riders on The Sky“, česky „Nebeští jezdci“. Konec konců je to také filmová melodie, neboť jí režisér Polák použil do stejnojmenného filmu podle knihy Filipa Jánského z roku 1968. Takže tady je píseň o hřešících kovbojích, kteří za své hříchy musí navěky honit divoké býky po nebeských pláních. Rudolf Cortéz a „Nebeští jezdci“. 

A na závěr uvedu takovou „náborovou“ píseň k životu na vesnici. Rudolf Cortéz v ní velebí život „tam u nás na vesnici“. Pokud vím, bydlel v Hodkovičkách, což bylo sice na okraji, ale v pořád ještě v Praze. No, ale já byl také Pražák, ale na vesnici jsem prožil každoročně nejmíň čtvrt roku.

A k tomu jednu vzpomínku, vyprovokovanou textem „nechme však přírodu, obraťme list, chodíme do kina, známe i twist“. Někdy v roce 1963 byla ve vesnici, kam jsem jezdil, tancovačka. Taková ta klasická s dechovkou, chlapi ve výčepu, ženské v sále, na lavicích kolem stěn babči, pod okny nezletilí. Najednou dechovka spustila tehdejší šlágr od Pilarové Oliver Twist, já jedenáctiletý vtrhl na prázdný parket a exhiboval včetně figur od hlubokého předklonu až k hlubokému záklonu s přechodem do mostu. Užil jsem si svých pár minut slávy. Zděšení, ostuda, rázem jsem z Jirky od Máni byl chuligánem z Prahy, půl vesnice se mnou nějaký čas nemluvilo. No, ostuda. A teď se vrátím k Rudolfu Cortézovi a jeho písni „Tam u nás“.

Pomalu jsme se přesunuli z času charlestonového do času twistového a je čas končit dnešní pokračování.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.