Když jsem včera rozebíral pro a proti místní sněhové romance, netušil jsem, jak se situace vyvrbí. Od včerejšího večera, poté, co jsme s dcerou a vnučkou vyprostili záchrannou akcí mojí ženu z hloubi místního lesa a pak jsme se ženou strávili 4 hodiny na chirurgické ambulanci jedné z pražských fakultních nemocnic, stal se ze mne opečovatel manželky a jejího zlomeného kotníku. Nikdo se nemůže divit, že se váhy pro a proti sněžení prudce převážily na stranu "Proti".
Padá ních, postavíme huhulahá !
15.01.2021 10:24
Padá ních, postavíme huhulahá !
Narážkou na jeden nekorektní vtip z dob mého mládí jsem chtěl informovat, že dost masivně sněží. Alespoň u nás.
Sněhovou kalamitu s radostí přivítaly moje vnučky, sněhu je tolik, že jednou k stáru bude moci říkat ta menší skoro tříletá, že když byla dítě, bylo tolik sněhu, že jí byl skoro do pasu.
Vnučky chodí sáňkovat a bobovat nejen po zahradě, ale i na možné okolní svahy. Doufám, že brzy se vyřeší „regulace“ kovidu i na sjezdovkách a budou otevřeny, včetně vleků. Máme tu nedaleko dvě „horská střediska“, Chotouň a Monínec, bylo by škoda, aby ta starší vnučka zapomněla z lyžování to, co se zvláště na Chotouni předloni a v loni naučila a ta menší neměla příležitost se lyžovat učit. Je zde zvykem jezdit na výcvik s dětmi od mala již v rámci školky i školy, dá se “odskočit si“ na sjezdovku i po odpolednách, či víkendech, bylo by promarněnou příležitostí, aby to nešlo, kdyby to šlo.
To sněžení je pro děti príma nejen z hlediska tělesné kultury, ale i kultury duševní. S kreativitou sobě vlastní a za pomoci dospěláků vytvořily vnučky po zahradě dva sněhuláky, jednoho trola a iglu. Jen kdyby furt neškemraly o mrkev a uklízely po sobě lopaty, lopatky a kýble.
A teď já! Můj názor na sněžení je ambivalentní. Na jednu stranu vítám tu oduševnělou krásu sněhem obalených stromů, ba ještě více vítám sněhovou nadílku coby rezervoár tolik potřebné vody, dokonce ještě někde mám nevyjetou permanentku na chotouňský vlek a (ne)reálně sním o tom, že bych si také jel zalyžovat, až to bude možné, ale na druhou stranu pro mne sníh znamená vzít do ruky hrablo a průběžně se marně snažit udržovat schůdné komunikace okolo domu, opakovaně odhazovat a ometat auto, abychom byli pojízdní a v posledním čase řešit i nerudovské „kam s ním ?“, neboť už není v ulici kam sníh odkládat a probíhá parmanentní souboj mezi mým hrablem a sněhovou radlicí zdejší drobné provozovny o deponie shrabaného sněhu. Holt sněží a domovníci létají nízko při zemi.
Tolik místní „zasněžená romance“ a nyní z jiného soudku, ze soudku technických sdělení. Vzhledem k větší spotřebě dat jsem investoval do osvěty a s nevolí skrblíkům vlastní přikoupil kapacitu. Tak snad nebudu muset dělat výluky.
A ještě jedno poděkování. Chci poděkovat panu doktoru Karlu Drábkovi, který je vlastně otcem tohoto blogového prostoru, za pomoc, se kterou mi přispěchal v době, kdy blog začal kapacitně kolabovat. Takže jménem mým za to, že mohu psát a jménem čtenářů za to, že mohou číst, mu posílám upřímné díky.
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.