Nechtěl jsem kovida, ale vnutil se (Pelé mele kovidové)
Nechtěl jsem kovida, ale vnutil se (Pelé mele kovidové)
Už jsem chtěl omezit na svém blogu kovid na míru týdenních koronareportů, ale nejde to, sere se nám do životů furt.
Takže začnu nekrologem. V souvislosti s kovidem předevčírem zemřel spisovatel, básník, herec, zpěvák Jan Vodňanský.Je to jeden z těch, kteří tak nějak bokmo mne provázeli a ovlivňovali v životě.
S jejich dílem (Vodňanského pro mne nelze oddělit od Skoumala) jsem se seznámil někdy v dobách gymnaziálních, kdy jsem měl tu příležitost a to štěstí, že jsem navštívil a shlédl v Činoherním klubu jejich pásmo „S úsměvem idiota“. O něco později jsem tamtéž shlédl druhé pásmo „S úsměvem donkichota“ a do třetice i „Hurá na Bastilu“. Jan Vodňanský, Patr Skoumal, Miloslav Štibich, Tatjana Fischerová atd. Inspirující.
Mezi tím jsem hltal a reprodukoval veršíky z knihy stejnojmenné s první hrou s Idiotem a zpíval jejich písničky.
Když někde dvojice Vodňanský – Skoumal vystupovala a já měl příležitost, neotálel jsem s návštěvou. Od studentských let např. na Koleji 5.května ve Slavíkově ulici, kde čekající dav vyvalil vchodové dveře, až např. k vystoupení v Lesním divadle v Řevnicích. Poslech jejich desek mi krátil rok vojny v Košicích. Velkou osobní záhadou je vzpomínka na moji účast na jakémsi mejdanu někde v okolí Kozí ulice na Starém Městě za účasti a snad i v bytě manželů Vodňanských někdy na konci 70.let. O co šlo, jak jsem se tam dostal a proč, marně vzpomínám.
Myslím, že Jan Vodňanský prostřednictvím své tvorby mne, stejně, jako určitou část mé generace, dost ovlivnil. Co mne překvapilo, že i má dcera prohlásila, že Vodňanského dílka má tak naposlouchaná a zažitá, že když Jan Vodňanský zemřel, měla pocit, jako by umřel někdo z rodiny.
Jan Vodňanský nežil nadarmo.
Takže jak je vidět kovid si nevybírá. Umírají na něj lidé z davu stejně, jako VIP, dělníci, umělci, politici, lékaři. Už nejen polymorbidní důchodci, ale lidé všech generací včetně dětí a nejen obézní, ale i lidé v dobré kondici.
Přesto se najdou lidé, kteří z pro mne nepochopitelných důvodů a zaštiťujíce se absurdně hloupou argumentací nedodržují základní karantenní a protiepidemická opatření a tím přispívají k šíření infekce, která posílá okolo 10% nakažených k hospitalizaci, přičemž z hospitalizovaných je 20% v těžkém stavu a z nichž cca 11% zemře. Dá se říci, že tito přestupníci jsou „rezolutní“ vrazi.
Nechápu proto např. mediální útoky proti bezpečnostním složkám, které mají dohlížet nad dodržováním protiepidemických opatření a vynucovat je.
Zásah proti otci, který doprovázejíc dítě klade odpor policistům, kteří dbají na dodržování nařízení, považuji za adekvátní a jeho odvolávání se na přítomnost dítěte při zásahu za ubohou výmluvu ospravedlňující marně jeho hloupou,nabubřelou a nemístnou zpupnost. Holt podle mne „Každá sranda něco stojí, není pro ty, co se bojí. Doufám, že tě nezkruší, když ti daj pár přes uši.“. A argumentaci jeho manželky, která ospravedlňuje chování manžela tím, že ona pracuje na kovidovém ARO, za nekolegiální útok proti ostatním zdravotníkům, kteří se v potu tváře a nadlidským nasazením usilují o udržení zdravotní péče.
Na závěr dnešního „Pelé mele“ chci povzbudit publikum tím, že poslední přitvrzená opatření přinesla náznak naděje na zlepšení. Myslím, že příští pondělí budu moci přinést informaci o hodnotě R menší, než 1.
Je vidět, že roušky (respirátory), distanc, zvýšená hygiena jsou základní a jednoduchá opatření a že fungují, pokud se dodržují. A snad se i rozjíždí to velmi problematické očkování. Takže vydržme, máme výsledek také ve svých rukách.
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.
Diskusní téma: Nechtěl jsem kovida, ale vnutil se (Pelé mele kovidové)
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.