1) 17. listopad mám spojený s nemocnicí, kde jsem ho "uctila" už dvakrát: 2006 - výměna kyčelního kloubu, a 2017 - Tedova operace šedého zákalu.
2) Pátek, o němž je řeč, jsem strávila v práci. O událostech dne jsem slyšela v rádiu, když jsem cestou domů seděla v zácpě na torontské Gardiner Expressway. Druhého dne jsem se zúčastnila české demonstrace na podporu probíhající změny, a pak jsem načala láhev 12 let staré whisky.
3) Pro mne je tento den důkazem, že je dobře se naučit nejdřív chodit, a teprve až potom běhat. Mrzí mě, že pomoc se nabízela, ale nebyla přijata. Od té doby se "vytratilo" (a prodalo) hodně; stačí se podívat, co zbylo nejenom z průmyslu.
4) Do příštích "oslav" bych chtěla vetknout (resp. připomenout), že svoboda slova neznamená někoho poslat do prdele, a kdo nevolí, ať neruncá.
Lidovky položili pár otázek prezidentským kandidátům
Vzhledem k tomu, že se dnešní 17. listopad již chýlí k večeru, mohu podat report ne o předpokládaném, ale o prožitém dnešním dni.
1. Jak uctíte 17. listopad?
Dnešní 17. listopad jsem „uctil“ skoro stejně, jako každý jiný den. Do oběda jsem pracoval na stavbě naší přístavby, konkrétně jsem nakládal stavební rum na kontejner, abychom získali prostor pro další fáze stavby, tedy pro betonování finální podlahy. Po obědě jsem odpočíval, hrál si s vnučkou, sledoval média a nyní píšu tento příspěvek. Až ho napíšu a zavěsím, asi budu koukat na televizi, eventuelně surfovat po internetu.
Pokud se týká reflexe výročí, samozřejmě jsem si vzpomněl. A o dost konkrétněji, než mnozí ti zanícení, neboť jsem byl přímým účastníkem událostí. Ale že bych měl nějakou akutní potřebu tento den „uctívat“, na to jsem málo patetický a hysterický.
2. Kde jste trávil 17. listopad 1989 a jaké místo máte s tímto dnem nejvíce spojeno?
17. listopad 1989 jsem prožil v pracovní době v práci. Odpoledne před 16. hodinou jsem dojel na stanici I.P.Pavlova a ulicí Kateřinskou, U nemocnice a po nových Albertovských schodech jsem došel na Albertov, konkrétně na roh Albertova a Studničkovy, kde jsem vyslechl projevy a pak jsem absolvoval demonstrační pochod na Vyšehrad. Na hřbitov jsem se nedostal, s davem jsem uvízl u rotundy sv.Martina. Po skončení akce na Vyšehradě po 18. hodině jsem se proplížil kordony policistů, kteří uzavírali ve vzdálenosti přibližně jednoho bloku domů shromáždění a naváděli dav tak, aby se dostal na Národní třídu. Tam jsem nepokračoval, jsem mimopražský a musel jsem na autobus k Thomayerově nemocnici, abych se dostal domů.
Pokud mám uvést, jaké místo mám já s tímto dnem nejvíce spojeno, pak křoví mezi vyšehradskými šancemi a školou Jedličkova ústavu, kudy jsem se místy plížil, místy plazil a místy přískoky vpřed poskakoval od křoví ke křoví, abych se dostal skrze 2 policejní kordony. Měl jsem na klopě trikoloru a bundu pokapanou od vosku ze zapálené svíčky a esenbáci vypadali dost naštvaně a akčně.
3. Má tento významný den stejnou symbolickou hodnotu, nebo se již „něco“ vytratilo?
Tento den má symbolickou hodnotu. Jednak v mnohých z nás udržuje dojem, že jsme to byli my, kteří si vybojovali svobodu a demokracii, ačkoli to je s největší pravděpodobností chiméra a my byli jen kompars událostí, které byly dohodnuty a nachystány jinde a jindy. To a ještě další důvody jsou příčinou toho, že 17. listopad je pro mne i symbolem promarněných šancí. Samozřejmě, že náš život se v mnoha směrech zlepšil, ale v mnoha ne. Ba naopak.
Pokud se týká nutnosti boje za svobodu a demokracii, ten je nutný permanentně. Dnes hlavně proti těm, kteří se vydávají za jediné pravé vykladače těchto pojmů, a přitom jsou právě oni tím největším nebezpečím jak pro svobodu, tak pro demokracii. Kdo to je? Ti, kteří dnes zabrali hlavní pražské prostory a usurpovali pro sebe tento svátek, například. Dále ony politické strany, které „brání svobodu a demokracii“ proto, že neunesly porážku v demokratických volbách a jejich výsledek a nezodpovědně a nerozumně obstruují formování nové povolební politické scény. A také všichni ti, kteří se považují za samozvanou elitu a svá práva rozhodovací staví nad ostatní občany.
4. Jakou ideu byste – coby hypotetický nový prezident ČR – chtěl vetknout do oslav 17. listopadu v příštím roce 2018?
Chtěl bych dát státu a národu vizi dalšího směrování jako svobodného a demokratického, co nejvíce samostatného, společensky a ekonomicky úspěšného objektu, na který by mohli být jeho svobodní, demokraticky smýšlející, stateční, vzdělaní, poctiví a pracovití občané hrdí. Vizi s cílem i se sofistikovanou cestou k němu, se schopnými, poctivými a zodpovědnými politiky, kteří by vedli k prosperitě stát, nikoli s hokynářskými politikáři,myslícími jen na svůj prospěch. Stát s armádou, která by byla schopná a odhodlaná tento stát bránit bez ohledu na typ nepřítele. Tedy idea zaměřená na podloženou hrdost na každého sebe samého a na náš stát , jako souhrn jedinců v tomto státě.
Takže to jsou mé čtyři „kandidátské“ odpovědi na otázky okolo 17. listopadu.
Jirka B.
Diskusní téma: Lidovky položili pár otázek prezidentským kandidátům
Čtyři odpovědi
Jarka Jarvis | 18.11.2017
Re: Čtyři odpovědi
Jirka B. | 19.11.2017
Děkuji za 4 odpovědi, paní jarko. K odpovědi 3. snad to, že ona "pomoc" byla mnohdy pomoc hlavně sám sobě. Kolik zámořských expertů, kteří si sem přijeli nakrást, jsem po revoluci potkal, to bylo neuvěřitelné. Ostatně celá ta mise "osvobození a demokratizace Východní Evropy" se časem ukázala hlavně jako dobytí odbytiště pro neprodejné výrobky, přivlastnění si, či likvidace konkurenční průmyslové a zemědělské výroby, zkolonizování postkomunistických zemí do pozice druhořadých Evropanů a posunutí vojenských nástupišť blíže ruských hranic.
K odpovědi 4. Myslím, že svoboda slova znamená i možnost někoho poslat do prdele, je -li to vhodné a výstižné. Nejuhlazenější slova jsou obvykle ke slyšení od podvodníků a zlodějů (sňatkoví podvodníci, prodejci nekvalitního šuntu, šarlatáni), kteří na pěkných a líbivých slovech mají založenou svoji podvodnou živnost. A to platí i pro politiky. Nositelé politické, genderové a bůh ví jakých dalších korektností, jsou jen křiváci, kteří pod záminkou korektnosti manipulují s lidmi a formou vnucované autocenzury, či cenzury brání nazývat věci pravými jmény. Zločin zločinem, manipulaci manipulací, parazity parazity, zloděje zloději, devianty devianty atd. A já si myslím, že takovéto manipulátory je nutno zcela politicky nekorektně nazývat pravými jmény a do prdele je poslat jak verbálně, tak brachiálně, nejde-li se jich zbavit něžnějšími slovy a činy.
Přeji hodně zdraví, abyste další 17. listopady, ani jiné dny nemusela trávit návštěvami ve zdravotnických centrech.