Jeden slušnej a nepolitickej

18.04.2016 17:44

Jeden slušnej a nepolitickej

Z nejrůznějších důvodů jsem se na pár dní odmlčel a nic nenapsal. Jeden z důvodů byl i ten, že nejen moje blogy se točí stále okolo toho samého a je to takové neustálé přesvědčování přesvědčených. A tak jsem nepsal, protože jsem nabyl dojmu, že slov už bylo řečeno dost.

A tak bych dneska napsal něco jinotématického.

Název blogu „Jeden slušnej a nepolitickej“ je reminiscence na přednášky z vojenské přípravy, kterou jsem absolvoval v rámci studia na vysoké škole před čtyřiceti lety.

Mimo jiných nám tento předmět přednášel jakýsi plukovník Křen, bývalý pediatr, kterého Čepička převedl z civilu do armády. Byl to již starý pán, jehož vztah k vojně charakterizuje naše přezdívka „táta Křen“ a jeho bizarní oblečení, což byl vojenský plášť s plukovnickými epoletmi a k tomu klobouk. Naučil nás spoustu důležitých vědomostí a znalostí , z nichž mi doposud zůstala v paměti definice louže jako menší vlhké plochy bez většího strategického významu a dále  poučení, že sanitní kůň se do sanitního povozu zapřahá hlavou po směru jízdy. Táta Křen byl silný kuřák, takže jsme měli permanentní rauchpauzy, kdy jsme s cigárem v puse hrávali hazardní hry a jeho oblíbeným závěrem lekcí byla výzva “Zbyla nám chvilka času, takže, chlapci, jeden slušnej a nepolitickej!“ A spolužák B. spustil.“ Pane plukovníku, víte, proč sovětské ponorky plují po sinusoidě?“.

Takže i já dnes dám vyprávění slušné a nepolitické. O tom, jak jsem o minulém víkendu pilotoval letadlo. Jo a proč pluly sovětské ponorky po sinusoidě, to také někde závěrem napíšu.

Dostal jsem od dětí k 64. narozeninám zážitkový dárek, tedy let letadlem „Pilotem na zkoušku“. Akce spočívá v tom, že za jistý peníz (akce byla zrovna ve slevě) po čtvrthodinovém školení s vámi pilot odstartuje, pak vám ve výšce 1000 stop nad zemí „předá řízení“ a vy se snažíte udržet letadlo ve vzduchu dalších dvacet minut ve třech předpokládaných rovinách a nezřítit se ( v čemž vás pilot nenápadně jistí) a pak si zase pilot převezme letadlo a přistane. Můj letový zážitek trval 20 minut a 4 vteřiny, takže jsme dokonce o 4 vteřiny přetáhli avizované trvání.

Po návratu se mi děti a žena ptaly na mé pocity. Byly rozpačité. Tady vysvětlím proč.

Očekával jsem instruktora typu Toma Cruise z Top Gunu a přišel můj vrstevník. Jsem ve věku, kdy už si uvědomuji konečnost života, takže chtě nechtě jsem musel začít přemýšlet, jak se dostanu dolů, když ho to tam nahoře, nedej Bože, klepne. No, nakonec jsem si řekl, že teoreticky to znám, prostě se uklidním, zorientuji, najdu letiště či jinou vhodnou plochu, srovnám směr s přistávací dráhou, potlačím knipl, uberu plyn a s Pánem Bohem, přistanu a elegantně zaroluji ke stojance. Holt nějak to dopadne.

Další problém byl vylézt a vtěsnat se do kabiny Cessny 150. Není větší, než běžná venkovská kadibudka pro jednoho a můj převažující rozměr je poloměr. Nakonec jsme se s pilotem-instruktorem v kabině, bok po boku, paže vedle paží a s rameny nalisovanými na dveře, srovnali. Pilot nahodil motor a  pojeli jsme na startovací dráhu. Cessna 150 je hornoplošník s podvozkem s předním kolem a motorem před kabinou, takže při startu jsem z kabiny viděl jen proužek nebe u stropu. Když se mi po chvíli podařilo podívat bočním okénkem, již jsme stoupali. Bylo větrno a v popisu Cessny 150 je napsáno, že je choulostivá, vzhledem k malé váze a vztlaku, na povětrnostní podmínky. Je to pravda. Stoupání bylo neklidné, jako jízda na trakaři po lesní cestě, ale vystoupit již bylo pozdě.

Vystoupali jsme 1000 stop nad terén a instruktor mi „předal“ řízení. Mým úkolem bylo řídit letadlo v 3D prostoru vzdušného moře. Prakticky to pro mne znamenalo točit vpravo a vlevo a potlačovat či přitahovat řídící kolo, nevím, zda se to nazývá volant či knipl a při tom se řídit vizuálně kopci na obzoru a pravým křídlem, na které jsem viděl. Když jsem neviděl kopce na obzoru, ale nebe, pak jsem potlačil, když jsem vpředu před vrtulí viděl vesnice, lesy a rybníky na zemi (nebo Zemi), pak jsem přitáhl. Když jsem viděl konec křídla po mém boku, tak jsem točil vlevo, když jsem ho neviděl vůbec, tak jsem točil vpravo. Při tom jsem se snažil sledovat přístroje, ale stihl jsem jen kontrolovat ukazatel stoupání a klesání, kde jsem se snažil udržovat nulu. Nejspíše to připomínalo počítačovou hru, nebo hru mého dětství „Šup míčku do dolíčku“, kde se natáčením zasklené krabičky dostávala kulička do otvoru ve středu. Bylo to náročné a já jsem jaksi ani nestačil vnímat, že pluji vzduchem.

Nakonec jsem se trochu zorientoval a mohl sledovat i krajinu pod sebou a okolo sebe. Byla to krajina mých kořenů, odkud pocházeli mí předkové, kde se narodili moji rodiče a kde jsem trávil část mého dětství. Vpravo Březnice, před sebou Mirovice, pod sebou Chraštice, točit doleva na Makovou, Smolotely, Dolní a Horní Hbity, Jablonnou, kterou podle legendy založil v roce 1632 jakýsi Jiřík Vlk, což by měl být můj praprapra..děda, Třešňová, kde se točily Chalupáři, Dobříš, odkud byla na severním obzoru vidět Praha.

Jedno zakroužení a pilot-instruktor si přebírá řízení letadla. V interkomu se ozve jeho hlášení „Viktor, Lima, Kilo, vzdálené přiblížení z prostoru Obořiště k přistání na dráhu 2,4“, což nám bylo z věže povoleno. Před sebou vidím čárku přistávací dráhy a krajina pod námi se přibližuje. „Viktor , Lima, Kilo, krátké přiblížení na dráhu 2,4“ bylo opět povoleno, průlet a klesání nad dráhou, mírný náraz a zhoupnutí a jsme na zemi. Pojedeme na stojanku, vystupujeme a je konec letu. To vše za 20 minut a 4 vteřiny.

Loučím se s instruktorem, dostávám symbolický diplom a mám to za sebou.

A pocity? Představoval jsem si to jiné, asi jako řízení auta. Ale bylo to pro mne daleko náročnější, zvláště skrze strohé prostředí letdla a velmi usilovnou a nepřetržitou činnost, kterou ode mne řízení letadélka vyžadovalo.

Docela symbolické bylo, že letadlo mělo imatrikulační znak V(iktor)L(ima)K)ilo), tedy jmenovalo se stejně, jako můj hypotetický předek Jiřík Vlk, co založil tu vesnici, nad kterou jsme také letěli.

Možná a pokud takovou akci ještě někdy absolvuji, už nebudu tak překvapený a již si lépe vychutnám ten pocit letu. Myslím, že by to chtělo repete.

A aby to nebylo tak docela politicky jalové, je ta naše krajina, nad kterou jsem létal, a kterou kultivovali i mí předci, hezká. Bylo by škoda ji zašantročit. Neumím si představit, že by se Jablonná jmenovala Al-Gablonna,  Svatá Hora by byla vyhozena do povětří a na jejím místě postavena mešita, na Orlíce by sídlili Saudové a v kopcích u Solenic se formovali skupiny křesťanských partyzánů. Na to je potřeba myslet.

A pro ty, kteří dočetli až sem, odpověď na otázku, proč sovětské ponorky ze 40 let starého vtipu pluly po sinusoidě. No, to proto, aby se mohli veslaři v té horní úvrati nadechnout.

Jirka B.

Diskusní téma: Jeden slušnej a nepolitickej

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Diskusní téma: Jeden slušnej a nepolitickej

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek