Jaro
Jaro
I u nás už to vypadá, že přišlo jaro. Všechno už pomalu kvete a dokonce byly i vlahé vonící podvečery, takové, jakých je v roce jen nemnoho.
A také už tráva na zahradě narostla tak, že už má za sebou první sekání.
Epidemie kovidu je asi na (definitivním?) ústupu, mé týdenní koronareporty začínají být poněkud nudné a obsoletní, takže se budu muset připravit na okamžiky, kdy už s jejich pravidelným publikováním budu muset skončit. Je tedy třeba hledat nová témata. Nuže, zkusím to.
Takže přišlo jaro. Je to období, kdy naši prapředci po dlouhé mrazivé a temné zimě vylézali z jeskyní s nadějí na další kus a příjemnějšího života na sluníčku.Možná, že někdy v tomto období se jim z hrdla vydral oslavný modulovaný výdech, který se kultivací následnými generacemi postupně transponoval v oslavnou píseň.
Proto dneska spojím své pocity z počátku jarního období s písněmi, které se mi v této souvislosti vybavují. Mé vybavené vzpomínky rozhodně nebudou nějak systematické, či kompletní.
Samozřejmě, že asi první jarní písničky byly ty budovatelské z 50. let a pak ty školní. Ale jako první zde uvedu Karla Gotta s písní „V máji“. Nevím proč, ale tuto píseň mám spojenou s tím, jak se obouvám na schodech u našeho bytu a běžím do školy. A protože píseň vyšla v roce 1966, asi jsem byl v té době osmák. Karel Gott „V máji“
Další jarní písnička, která se mi vybavuje, je česká verze hitu Cliffa Richarda „ Congratulation“, se kterou Cliff obsadil 2. místo na písňové Velké ceně Eurovize 6. dubna v roce 1968. Díval jsem se na televizní přenos a tipoval tuto píseň na vítěznou. Co mne však velmi zaujalo, bylo to, že za pár dní, tedy někdy do 10. dubna už tuto píseň zpíval Václav Neckář v čeké verzi „Jak se tak dívám“. Asi se tenkrát nikdo u nás s autorskými právy a licencí nezdržoval. Pro mne se tato píseň stala symbolem politických a společenských kvasů začátku tzv. Pražského jara 1968. Takže Václav Neckář a „Jak se tak dívám“ https://www.youtube.com/watch?v=30EPEbhpXz0. Jak z klipu vyplývá, byla píseň natočena 11.4.1968, takže tímto upřesňuji dříve řečené.
Další jarní písnička bude od Patry Černocké „Jarní kalendář“. Možná to není až úplně taková pecka, ale mám ji spojenou se svojí základní vojenskou službou v Košicích. Po tuhé, větrné a vlezlé zimě tam prožité, když jsem kráčel někdy koncem března po Košicích a plnil jakýsi úkol, jsem najednou podvědomě pocítil zvláštní těžko definovatelnou změnu. Přestalo najednou foukat, vyšlo sluníčko a náhle se oteplilo. Měl jsem v ten okamžik onen spásný pocit životodárného Slunce. A protože v tu dobu hrál rozhlas Černocké písničku „Jarní kalendář“, nějak se mi tyto dvě věci už na furt spojily. Takže Petra Černocká a „Jarní kalendář“.
Takže zatím samé optimistické písně. Takže abych tak nějak jarní písničkou vyjádřil i svoji náturu realistického skeptika, zařadím do této jarní vzpomínkové série i písen skupiny Fešáci „Jaro“ v podání mého oblíbence Jindřicha Šťáhlavského. Fešáci, Jindřich Šťáhlavský a píseň „Jaro“.
A abych neskončil jen u „plytkého popíku, nebo country“, a to navíc písní-hororem,poslední mukázka zabrousí do vážné hudby. I když zrovna tahle skladba mi zrovna příliš vážná nepřipadá. Takžu dnes budu končit skladbou z cyklu „Čtvero ročních období“ od Antonia Vivaldiho „Jaro“.
Doufám, že jsem Vás svými jarními reminiscencemi alespoň trochu ,potěšil a povtbudil.
Užijte si nastávající jarní dny dny, týdny,měsíce.
Zdraví a přeje zdraví
Jirka B.