Jako v Aspenu

12.02.2021 18:17

Jako v Aspenu

Když v létě někdo nadává, že je blbé počasí, tak se většinou se ženou divíme. U nás jsou všechna léta taková, že říkáme, že tu máme Havajsko. No a v zimě to u nás je, jako v Aspenu.

  

Na toto jsem se díval dnes ráno při snídani. V popředí je bobová dráha vnoučat.

Dnes je pátek, a to blogeři většinou nepíšou, protože pátek je prodloužená sobota a o víkendu většinou čtenost klesá, tak co se angažovat, že. No, mě je to nějak jedno, pátek, nebo svátek, už jsem pár dní nepsal, tak něco pustím do světa. Je zajímavé, že jsem zvýšil návštěvnost, unikátní návštěvy dokonce atakovaly 600 jednotlivých čtenářů za den, nyní se pohybují v průměru něco pod pětistovku jednotlivých čtenářů za den a myslím, že celkový počet čtenářů, kteří čtou tento blog, dosahuje okolo tisícovky. Takže proč jim neposkytnout alespoň banální počtení i na víkend.

Tak zpět k tomu Aspenu. Mrzne a sněhová pokrývka je souvislá v hodnotě mezi 10 – 20 centimetry. Teploty klesají pod -10, dnes bylo v noci a ráno -13.

Takže Aspenu odpovídají i mé aktivity. Ráno vstávám do důchodu a začne pravidelný koloběh typu „kravy napájam, ovečky na pastvu vyháňam“ který je ovšem nyní částečně ovlivněn úrazem mé ženy, která je dnes měsíc po zlomenině kotníku s nechodící sádrou na levé noze. Musím říci, že během měsíce žena získala praxi a zručnost v jízdě na invalidním vozíku, takže mne potřebuje daleko méně, než na začátku, kdy můj servis jejich potřeb byl daleko obsáhlejší. Ale i tak se nyní starám o vaření, úklid, nakupování, topení, odhazování sněhu, ometání auta a dokonce jsem nalezl zalíbení i v praní. Navíc ještě krmím naše zvířata, dvě kočky, dva psy a hejna ptáků, kterým servisuji krmítko. Nemohu si stěžovat, že v současném omezení společenského života se nudím a nevím, co s časem.

Ven prakticky nevycházím, snad jen na nákupy, na návštěvy lékařských ordinací, což je takový důchodcovský folklor, nyní zdvojnásobený tím, že coby tlačitel invalidního vozíku doprovázím i svoji ženu, dále působím, coby podržtažka mé ženy při jejím podnikání, kdy vyřizuji pochůzky a nejrůznější obhlídky, neb žena pracuje z pojízdné židle u počítače a po telefonu a já zprostředkovávám kontakt „přes plot“ s klienty. No a hranice pozemku jinak opouštím, jen když občas jdu vyvenčit psa, nebo uklidit sníh okolo pozemku, či vyhrabat a oméct auto. To ale potkávám jen pár sousedů a to na distanc, i když se včera zrovna naší ulicí řítila downhill (dole brehom) dvojice lyžařů na běžkách. Takže se kromě rodiny, tedy plus rodin dcer, se s nikým nestýkám. Přesto jsme už byli dvakrát v karanténě, zaplať Pán Bůh, všechny testy negativní.

Nejvíce času věnuji asi vaření. Mám dost pestrou nabídku, dnes jsem servíroval takový skoro hospodský guláš s chlebovými knedlíky, včera byla bramboračka a šmorna, neboli trhanac, předevčírem květákové placky a boršč. Boršč byl omylem, protože den před tím jsem chtěl upéct koláč a místo strouhaných jablek jsem otevřel neoznačenou zavařovačku s naloženou směsí zelí, červené řepy a křenu. Ani si nepamatuji, že bychom to zavařovali, možná dar od sousedů. Ale boršč z toho byl dobrý. Nebo to byl možná bigoš. Prostě taková hustá polévka na pomezí obou.

Dalším počinem dne je topení. Samozřejmě, že netopím v kotli, máme plynové ústřední topení, ale raději topím, či přitápím v krbových kamnech. Takže ráno je nutno vybrat a vynést popel, připravit zátop a udržovat oheň. Topím hlavně vlastnoručně vyrobenými papírovými briketami a dřevem pořezaným na pozemku z větví, stavebního dříví, šišek a štěpek, včetně shrabaného jehličí. Na přitápění to bohatě stačí, není nad živý oheň a navíc ušetřím z určitého procenta fosilní paliva, tedy zemní plyn. Takže ekologie.

Když už jsme u té ekologie, současné mrazy mi umožňují šetřit energií a mrazit, či chladit potraviny naturálně. Prostě je místo do mrazáku, či do chladničky šoupnu na terasu. Mrazivé počasí mi usnadňuje i výrobu ledového čaje, jehož výroba se stala poslední dobou mé hobby. Začal jsem ho připravovat z čaje, různých šťáv, sirupů a dalších ingrediencí hlavně proto, že jsem chtěl snížit spotřebu plastových lahví, ve kterých jsme přiváželi kupované nápoje. Teď mi na výrobu a skladování stačí opakovaně jedna a myslím, že už jsem těch lahví ušetřil možná ke stovce. A to nemluvím o zanedbatelných nákladech na výrobu. A teď mi dokonce pomáhá chladit čaj matka příroda.

Matka příroda nechladí pouze ledový čaj, ale mrazí i zmrzlinu. Tu vyrábím z domácího jogurtu, zavařeniny, sirupu a škrobu mrazením na plechovém tácu, ze kterého se hotová zmrzlina seškrabuje špachtlí. Při současných teplotách žádná věda.

Jak říkám, báječný život jako v Aspenu.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.