Boulevard na víkend o nejstrašnějším sériovém vrahu ze Zemí Koruny České

19.02.2021 15:46

Boulevard na víkend o nejstrašnějším sériovém vrahu ze Zemí Koruny České

Dnes je pátek a pro své čtenáře jsem připravil kratochvilné povídání o nejsériovějším vražedníku ze Zemí Koruny České.

Jmenoval se Martin Roháč, byl popraven pinktlich před 450 léty ve Velké Bíteži , a to za to, že zamordoval nejméně 59 lidí, některé pro obohacení, některé jen tak a jiné k snědku. Ale vraťme se na začátek:

Byla polovina 16. století a skoro půl tisíciletí již probíhala válka mezi křesťanstvím a islámem, válka, jejíž tíži nesla na svých bedrech hlavně Habsburská říše, která na Balkáně hrála hlavní roli při obraně Evropy a její kultury. A v lůnu Habsburské říše i Země Koruny České.

Náš příběh se začíná konkrétně za tzv.Druhé rakousko-turecké války v letech 1566 – 1568. Tehdy na Evropu táhlo vojsko osmanského sultána Sulejmána, aby konečně dobyl Vídeň a mohl nad Cařihradem vztyčit vítěznou posvátnou vlajku z Mekky. V Bělehradě se Sulejman spojil s vojsky Jana II Zapolského, vazalského regenta Sedmihradska a spolu pokračovali v tažení na Uhry, kde měl být po vítězném obsazení dosazen Jan Zapolský na trůn za krále Uher a poté plánovali dále pokračovat v tažení na Vídeň.

Nepředpokládali, že na hranicích budou napadeni předsunutou vojenskou skupinou čítající asi 2500 bojovníků, kterou vedl chorvatský bán Mikuláš Zrinský. Přepadl sultánovo ležení, způsobil zmatek, ukořistil tureckou pokladnu se 17000 dukáty a stáhl se přes Dunaj do pevnosti Szigetvár, kde se opevnil.

Celá tato akce byla motivována cílem zdržet statisícovou Sulejmánovu armádu na cestě k Vídni, aby bylo možno zkonsolidovat habsburské vojsko Maximiliana II. Provokace se podařila a sultán Sulejman se rozhodl, že než potáhne na Vídeň, ztrestá drzého provokatéra Zrinského. Odbočil tedy k Szigetu a jeho vojsko vzalo opevněné město útokem. Obránci však padesátinásobnou přesilu odrazili a odmítli se vzdát, což zdůraznili salvou děl na sultánovo ležení. Uraženého sultána tak zatáhli do měsíčního obléhání Szigetu.

Po měsíci obléhání a lokálních soubojů zbylo z původních 2500 asi 600 obránců, kteří se opevnili v citadele a bránili se ze všech sil. Nakonec, když se sitiuace stala neudržitelnou, poslední stovka Chorvatů se seřadila k poslednímu výpadu. Turci viděli, jak se otevřela brána a kanony v ní umístěné vypálily na oblehatele salvu, která zmasakrovala stovku Turků. Poté se Zrinským v čele vyrazili Chorvaté s bojovým pokřikem „Ježíš je naše spása!“ proti tureckému vojsku a než byli pobiti, vzali s sebou na smrt tisícovku nepřátel. Všichni včetně Mikuláše Zrinského byli v řeži zabiti, zajato bylo jen šest chorvatských bojovníků. Turci vtrhli rabovat do pevnosti právě v okamžiku, kdy vybuchlo nastražených 6 tun střelného prachu v prachárně a roztrhalo tři tisícovky Turků.

Při dvouměsíčním obléhání Szigetu zahynulo v bojích a nemocemi asi 55 000 tureckých vojáků z celkového počtu 120 000, mezi nimi i sultán Sulejman, který zemřel dva dny před posledním útokem na pevnost.

Se Zrinským zahynulo při obraně Szigetu (potažmo Vídně a potažmo celé křesťanské Evropy) 2500 Chorvatů, kteří jsou dodnes chorvatskými národními hrdiny.

Poslední boj Mikuláše Zrinského je romanticky zobrazen na jednom z obrazů Muchovy slovanské epopeje. 

Osmanské vojsko se s mrtvým Sulejmanem vrátilo do Cařihradu, nástupce Sulejmánův na trůně Selim II.byl rozumu mdlého opilec a na Vídeň už tažení nezorganizoval. O rok a půl byl dojednán mezi Habsburskou říší a Osmanskou říší tzv. Drinopolský mír a druhá rakousko-turecká válka skončila.

Hrdinský boj a hrdinská smrt Zrinského a jeho mužů ohromila tehdejší svět, včetně Zemí Koruny České. Celá ta událost totiž měla i český aspekt. Zrinského manželka byla Eva z Rožmberka, takže Mikuláš Zrinský byl švagrem Viléma z Rožmberka a také Petra Voka, který byl pěstounem osiřelého Mikulášova syna Jana Zrinského, později i Vokova dědice, uznaného českého šlechtice a de facto po přeslici posledního Rožmberka.

A tady si ohřeji svoji polívčičku. Vokovým přítelem byl můj praprapředek Bohuslav Buzický z Buzic a v době, kdy se Petr Vok staral o výchovu malého Honzíka Zrinského, tehdy as dvanáctiletého, byl můj prapředek příslušníkem Vokova pokutního bratrstva, pořádajícího slavné alkoholické mejdany na zámku v Bechyni. Jak svědčí jeho zápis v pokutní knize, asi se mu tenkrát neudělalo dobře, neb zápis v knize zní „Vrh jsem přes přívoru. Bohuslav Buzický z Buzic“. Celý já.

No a nyní se konečně dostanu k tomu mordýři: V habsburském Maximiliánově vojsku sloužili i vojáci ze Zemí Koruny České. Po podepsání míru v roce 1568 byli propuštěni z vojska a protloukali se světem cestou domů. Mezi nimi i parta osmi mordýřů okolo Martina Roháče z Velké Bítěže na Moravě. Cestou ze Sedmihradska celkem spáchali 59 loupežných vražd, 8 loupežných přepadení a jedno vloupání. Vraždili v Sedmihradsku, v Uhrách, Rakousku, na Moravě i v Čechách. Přepadali, zabíjeli, loupili peníze, oblečení, zboží, zbraně. Počínali si nesmírně krutě. Zabili i 7 žen, z nichž tři byly těhotné. Vybrali jim plody, které vyjmuli z mrtvých těl, uvařili a rituálním způsobem snědli. Ale u těchto kanibalistických zločinů zústalo z původních 8 členů postupem času jen „tvrdé jádro“ tří. Vedle Martina Roháče jistý Mikuláš Míča z Tišnova a jakýsi Jan Čech zvaný řezník.

Nejdříve byl zatčen, vyšetřován a souzen v Tišnově Míča, který uvedl jako vůdce loupežníků Roháče. Pak byl ve Velké Bíteži zatčen, souzen a odsouzen i Martin Roháč. Oba loupežníci byli odsouzeni k smrti.

Martin Roháč byl popraven brněnským katem a jeho sedmi pomocníky 17.února 1571, tedy před 450 lety, a to způsobem krutým stejně, jako byly Roháčovy vraždy. Nejdříve mu byli na pranýři utrhány prsty na rukách, poté na popravišti rozžhavenými kleštěmi trháno maso z těla a nakonec byl vpleten do kola, ve kterém mu byly lámány kosti, až byl posléze zanechán na pospas smrti.

Každému, co jeho jest.

Zdraví a přeje zdraví

Jirka B.

P.S. A pro zvídavé kvíz! Víte, co to byly v loupežnickém žargonu „andělské svíčky“ alias "zlodějská světélka"? Odpovědi můžete napsat do diskuze.