Paní Jarko, jsem rád, že jste si článek přečetla a zareagovala na něj. Proč píšu? Asi proto, že mám potřebu cosi sdělit, nebo se s něčím a s někým podělit. Je trochu rozdíl čas od času psát někam, nebo se v jednom snažit udržet chod blogu. To vyžaduje psaní takřka pravidelné, abych si udržel čtenáře a nepropadl do zapomenutí z liknavosti. A diskuzi považuji za určité oživení čtenářů jednak na lince autor - čtenář, nebo čtenáři mezi sebou. A opravdu už není tolik námětů, když jsem ve fázi "když běh se změní v chůzi a chůze v krok sun krok" a nebaví mne publikovat reportáže z čekáren u lékařů, či výsledky laboratorních vyšetření (to samozřejmě trochu přeháním, ale ...). Mám sice nějaký nový směr podnětů, neboť aktivně vozím vnučky a jejich kamarády na rugbyové tréningy a turnaje, ale koho by zajímaly pokroky ve zvládnutí rucku, či maulu u desetiletých dívenek, nebo výklad pravidel předhozu, či vysoké skládky?! No snad život něco přinese, či zalovím v paměti a snad bude co psát.
Jsem rád, že jste se ozvala a přeji Vám hodně zdraví a spokojenosti.