nemuselo být nutně nevýhodou. Jak jsem napsal výše, věkově okolo mne si vzpomínám na tři postižené po prodělání dětské obrny. O rok mladší děvče mělo ochrnutou jednu ruku a jednu nohu a postižení bylo dosti těžké a nápadné. Paži měla ztuhlou a spastickou a na nohu napadala. Další kluk byl o dva roky starší, ten měl také spastickou ruku a napadal na nohu, ale méně.. Můj spolužák ze třídy měl nepatrně hůře pohyblivou ruku a ztuhlou nohu. Je zajímavé, že oba kluci hráli velmi dobře fotbal, neboť spastická ruka tvořila jakýsi "odmítací" štít a ztuhlá hákovitá noha velmi dobře vedla míč při pohybu dopředu. Jen při postupu dopředu vlastně jen poskakovali po té zdravé a tu nemocnou táhli s míčem za sebou a špatně se jim střílelo. Ale v rámci klukovského fotbalu to byli plnohodnotní a v druhém případě dokonce excelující hráči.