Jiřko,
já si na galoše pamatuji, měla jsem ty “pařížanky“….A také si pamatuji na to, jak jsme se klouzali na klouzačce na cestě směrem k Reitknechtce. Jsem přesvědčená, že ses tam klouzal se mnou! Takový malý kopeček, ale nám se zdála tenkrát ta klouzačka dost velká. Měla jsem galoše a takovou nepromokavou kombinézu, klouzali jsme se jen tak po zadku a byla to velká legrace! Ty galoše byly úžasné a ta kombinéza také, neboť když jsem to doma ze sebe sundala, nemusela jsem se převlékat a bačkorky jsem si mohla nechat na nožkách, všechno bylo suché a teplé.
Ale vůbec si nepamatuji, že by galoše nosili moji rodiče….Fakt ro tedy nevím….
Písničky z dob charlestonu byly skvělé a je legrační, že ti k tvé těžké chvilce na řetízkáči hráli písničku "Dominiku". V té době to byla má nejoblíbenější a ráda jsem si jí zpívala a patřičně při ní tancovala a dělala velmi výrazné grimasy…! V té době jsem už bydlela Na bitevní pláni a na pouti jsem trávila všechen volný čas. Chodila jsem totiž s kamarádkou každý den krmit, hřebelcovat a starat se o zvířata. Jednalo se o oslíka (jmenoval se Honza), o poníka (jmenovala se Jiskra) a o velblouda (jmenovala se Sumatra). Dodnes si pamatuji ta jména, neboť pro mne to byl silný zážitek. Za odměnu jsme se mohli vozit na zvířátkách zadarmo….
Miluji atmosféru Matějských poutí….a tak posílám jednu pouťovou:
https://www.youtube.com/watch?v=j_jc65UFVX4
Měj se pěkně a zase něco skvělého napiš!
Zdravím! Eva