Dobrý pedagog není ten, který zachrání pár studentů před propadnutím, ale ten, který je dobře vybaví do života. Mně nejvíce dal pedagog, který kontroval na moji pubertální neomalenost slovy "Muži, pokud stojí na nohou, je nutno věřit ! ". Nikdy mne neučil, přesto mi dal jednu z rozhodujících rad do života.
Co se jídla zahazovaného migranty týká. Jídlo bylo zcela standardní a pokud má člověk nouzi, tak by měl být vděčný za každou pomoc. Pokud jídlem (stejně, jako materiálním vybavením) migranti demonstrativně opovrhovali, pak to nebyli žádní utečenci, kteří potřebují pomoc, ale opravdu ta invazní armáda islámu bez špetky vděku. Mimochodem, 2x jsem se ocitl v alimentární nouzi, byl nucen jísti několik dní tatranku s paštikou a plesnivý chleba a roztloukat ho kladivem, abych mohl drobečky rozžvýkat a prál jsem se o ty zbytky se smečkou prašivých psů. Tak vím, co je nouze a jak se člověk v takové nouzi chová. Co se týká mých hodnocení a závěrů, co se lidí týká, přes 40 let jsem se denně setkával s dvacítkou pokaždé různých lidí v širokém spektru a v určité stresové situaci a to velmi intimně. A to mi dává právo tvrdit, že lidi dost poznám a prokouknu. Tudíž na svůj názor na lidi odůvodněně dost dám. Mimochodem, ošetřoval jsem i dost muslimů, těch umírněných. Jejich vlýsávání není přátelství, ale snaha oblafnout. Je jasné, že námi pohrdají. Po každém ošetření se muži(ženy jsem ošetřoval zřídka a až na jednu výjimku,pod dohledem manželů) svlékli do půl těla, neboť jsme pro ně špinaví nevěřící a umyli se ještě v ordinaci k mému úžasu, protože jsem na ně sahal a oni se mne štítili. A nebyli to žádní obyčejní muslimové z ulice, ale vyslanec (strýc jejich prezidenta) a pracovníci ambasády spřáteleného muslimského státu.
Co se týká označení "dobroser", je méně urážlivé, než být nazýván náckem, fašounem, xenofobem atd., jak to od dobroserů zcela bez důvodu slyším.
Co se týká vašeho ohánění se vámi poskytované "pomoci lidem", nejste jediná. Můj profesní život byl celý o pomoci lidem a co se soukromí týkalo, tak mohu napsat mnoho příkladů, jak a kdy jsem "významně pomáhal". Kdysi jsem v noci našel zatoulané cikáně a vezl ho se svojí ženou na druhý konec Prahy na "Kostničák" k rodičům. Jeho ožralý otec, který do té doby dítě nepostrádal, nás pak honil po Žižkově, že jsme mu unesli dítě. V roce 1987? jsem zorganizoval poloilegální a polosoukromou sbírku šatstva a věcí pro Arménii zničenou zemětřesením a pak sám nakládal dvě místnosti věcí a platil náklaďák, abych to dostal na Smíchově do vagonu. Asi před dvaceti lety jsem našel 40 afghánských běženců na Štědrý den u silnice a Vánoce "oslavil" péčí o ně. Včetně toho, že nám snědli všechny vánočky a cukroví, včetně toho, že nám pročurali sedadlo v našem autě, kterým jsem ty starší, kteří nemohli chodit, převážel. Několikrát ročně odvážím oblečení, peřiny a nábytek a na Vánoce i jídlo do mužského bezdomoveckého stacionáře. A shodou okolností, dnes pro mne přiběhli ze sousedství a masíroval jsem srdce (marně) zkolabovanému sousedovi do příjezdu záchranky. A co se současné islamistické krize, v současnosti lifruji svoji bývalou ordinaci do Kurdistánu těm, kteří nejvíce trpí genocidou Islámského státu, tedy Kurdům a Jezidům. Ti neutíkají, ale patrně vůbec nejúčinněji bojují se zbraní v ruce za možnost zůstat ve své zemi. Nejen muži, ale i ženy. Hodnota mnou zaslaných věcí je okolo 100 000 Kč. Mohl jsem to zde prodat a peníze užít, je to částka dosahující tři čtvrtě ročního důchodu. Poslal jsem to opravdu potřebným, zatím co vy, celá pyšná, že pomáháte lidem (čím konkrétně pomáháte?) otvíráte dveře do Evropy jejich a prostřednictvím atentátů a teroristických útoků i našim vrahům. Tomu se nedá říci pomoc lidem v nouzi, to je spolupachatelství. Takže pokud si myslíte, že dělící čára mezi "dobrosery" a "xenofoby" se táhne mezi pomocí a nepomocí lidem, tak jste na omylu. Ta se táhne mezi nerozumem a rozumem.
Jirka B.